ještě jsem neviděla tak dlouhý úkol, ale viděla jsme dítě, kterému malý úkol trvá 2 hodiny. Z praxe: víte co považuje dítě v 6té třídě za přiměřený úkol? Překlad nebo úprava max 3 vět do angličtiny. Když jim člověk zadá 5 vět, tak se dohadují..... myslím, že je lepší děti zvykat brzo, že mají povinnosti a ne pak s nimi bojovat v pubertě a dohadovat se, kolik těch vět za domácí úkol udělají.

mimoskolní aktivity jsou zodpovedností rodicu a tudíz rodice nemohou chtit po uciteli, aby bral v potaz to, že dite pretezuje rodic mimoskolní aktivitou. to si rodic musi rozmyslet driv sam, jestli je jeho potomek schopne zvládnout prípravu do skoly a jeste se nekde jinde realizovat.

to aby každý učitel zohlednoval, jestli si rodic domů nepořídil školku....prvnaci dostávají krátké úkoly, ale vzhledem k jejich rychlosti, samostatnosti a pod jim to hold zabere vic času... od toho ty úkoly jsou- s každým dalším to pjde rychleji a samostatněji. Jsou ale činnosti, kde rodič musí pomoct např- nastříhat papírovou abecedu....to si lidi musí před pořízením dětí rozmyslet, co chtějí

domaci ukoly jsou formou pripravy na zkouseni.

neříkám, že nemají pravdu - říkám, že dokud jsme dítě neměli, tak nás tahali kde všade, všechno jsme doložili a i na toto jsme byli připravení, měli jsme dostatečnou finanční i časovou rezervu, dokonce jsme se nebránili ani adopci ze zahraničí a tedy i časovým a jiným výdajům. Děti chce adoptovat člověk, který je nemá a má na ně čas a je schopen tomu obětovat tohle všechno. Ale pokud marně čekáte a nic, tak vás to dost znechutí. A když se vám pak podaří mít vlastní a je o ně dobře postaráno, oni vidí, že ho dobře vychováváte i vzděláváte a pak vám řeknou - opět doložte tohle všechno a možná dostanete dítě za pár let ... no tak to prominte, ale tohle je dost na hlavu.

Vyjadřovat se umím, stačí kouknout na text - není tam tečka, ale čárka, jde tedy o výčet věcí a ne o novou větu, která rozvíjí předešlou část. Stačí se zamyslet nad tím, co čtete a sledovat interpunkci.

Zato vaše čeština " chcou" a pod je dost surová. Samozřejmě chápu, že člověk, když píše, tak není v lavici u diktátu a neřešila jsme vaši gramatiku, tak jako vy tu moji. Víte a tohle je problém dnešní doby a lidí - všichni vám vyčtou sebemenší chybku, ale nikdo vás nepochválí za to, že jste předtím napsali několik vět správně. Prostě jen hledáte chyby v ostatních a ne v sobě, jste přehnaně kritičtí a proto nejsou pěstouni.

nejsem ježíšek

Asi jste špatně pochopil, o čem mluvím - ne o dceři ale o sobě. Pokud je to kostrbatěji napsané, tak se omlouvám slabším povahám, které nechápou .... psala jsme o tom, že jsme jako rodina zajištění, vzdělaní, bez dluhů ... a stejně jim to není dost.

vším tímto školením jsme prošli, to samozřejmě víme a byli jsme na to připraveni. Jsem zdravotník a vím, co a jak se mže stát - vídávala jsme takové děti i v nemocnici. My žádali před narozením naší dcery a pak i po něm. Kdyby nám přiřkli dítě v době, kdy jsme žádné neměli, nebyl problém a pak když ho máme tak je zas problém. Já teda nevím, kdo všechno chce dělat pěstouny a adoptovat děti, ale podle toho, kdo s námi chodil na školení a pod, to byli lidi středního věku, co nemohou mít dítě. A když vám po X letech a marných pokusů řeknou - čekejte, sice jste vhodní, ale zatím není koho vám dát a my se vám možná ozveme .. a vy čekáte roky a nic, a pak konečně máte své a chcete tu svou lásku dál dávat i dalším dětem a pak vám řeknou - smůla, máte své, až vám vyroste ... no tak takové jednání vás fakt odradí. Dítě chcete v době, kdy na něj máte dost energie, peněz, času ..... ale v padesáti, pokud nebudu vdova, tak asi té energie mít moc nebudu. Nechci adoptovanému nebo přijatému dítěti suplovat babičku, ale rodiče.

no v tomto pohledu je to tak, jak říkáte, na druhou stranu, když máte sourozence, tak taky spolu musí existovat - my žádali o stejně staré jako to naše a nebo přibližně jeho věku. My dnes máme doma 4letou dceru a novorozeně - to je stejná situace - prostě novoš má víc pozornosti protože ji potřebuje a světe div se, děcka to zvládají, dcera se nezbláznila, že není středobod vesmíru, naopak pomáhá mi jak může.

my s manželem žádali o adopci - 2 roky testů a příprav, přes dva roky čekání na nic, i když jsme prošli. Pak se nám zadařilo vlastní dítě, zažádali jsme tedy o pěstounství - a odpověd: dostnete dítě, až to vaše povyroste ( bylo mu 3 roky) - takže to abysme podle nich čekali do 50, v té době bylo manželovi po 40 a mě těsně před. Nebudu ani moc zminovat ty jejich výmysly o neustálých potvrzeních, že pracujeme, kolik máme na účtech a pod. Nakonec jsme se na ně vykašlali. Celý proces je fraška, oni nehledají pěstouny, jen si přidělávají práci, aby měli co dělat. Nevím komu jinému by to dítě dát měli, když ne někomu, kdo nemá dluhy ani hypotéky, má dobrou práci a nebyl nikdy na UP, první dítě viděli jak je šikovné, má vlastní bydlení, vystudované školy ve zdravotnictví i školství - nevím ,co ještě by chtěli .... a oni asi taky ne.

je mi zle z toho, kam se školství a chování v tomto oboru dostalo.... učitelé nemají podporu rodičů, z každé strany na ně někdo útočí, rodiče, známí .... jen proto, že se snaží nějakým způsobem dělat svou práci, třeba i formou zadávání úkolů ... spíš mi vrtá hlavou, co tento rodič naučil své dítě? Takhle malé dítě vidí co? Že otec nevěří učitelce, že dítě má převahu nad kantorem, že se možná děje něco špatně ve škole, že nemusí mít určité povinnosti .... tak nevím, kdo se nakonec bude mít líp - učitelka, nebo dítě s otcem? Kdo koho chrání?

Chápu obě strany, pokud to jde, dítě mi sedí v prostoru pro to určeném, ale už jsem taky musela jednou využít vnitřku košíku a to proto, že malé košíky nebyly a já jela pro velký nákup a jediný vozík k dispozici byl s rozbitým sedátkem pro dítě - Penny. Hned mě na to sekuritak upozornil - tak mu říkám at mi opatří vhodný košík a nebo at nechá moje dítě lítat po prodejně - není mojí povinností starat se o technický stav vozíků. Moje dítě je vychované, ale může se stát cokoli, vytrhnout se mi z ruky a nebo pustit košíku a jít za něčím, co ho zaujme, když čtu ty prťavý etikety na výrobcích. Jen jsem vjela do prodejny po tomto, tak vedle mě jde důchodce, který si dal do košíku tašku na kolečkách ... nevidím v tom rozdíl - boty nebo kolečka vozíku. Mě se teda ještě nestalo, že bych po někom s dítětem měla špinavý košík. Tohle je zbytečně vyhrocená situace... kdyby lidi viděli sklady, kde to zboží leží .... radši nemluvit a budou řešit děcka. Tak at si obchody pořídí vozíky pro děti - taková ta autíčka a pod, kde dítě sedí pod košem a je to v klidu.

no mám dítě ve školce a myslím, že je jí nějaká tabulka u zádele. Když jí chutná, tak jí jak das a pak má období, kdy nechce. Tělo si řekne co potřebuje, samozřejmě nesmí být v nabídce cukroví a pod, ale tohle mi přijde super. Dcera miluje zeleninu a ovoce, když jde ze školky, vždycky se vrací ještě pro hrst jablek nebo paprik, a vím, že nesnáší droždovou pomazánku a hodně těch pomazánek ve školce - to mi pak řekne, že si radši dala suché pečivo. Když v nemoci nesu oběd domů, tak taky vidím, co má ráda a dokážu si představit, kolik toho snědla, protože mi tvrdí, jak jí a pak doma to nechce. Sice mají děti nárok na určitou porci, ale proč by prostě nemohla ta porce vypadat každý den jinak - někdy spíše zelenina, jindy omáčka s masem - prostě dle chuti. Moje malá má období, kdy do ní týden cpu nějaké vařené jídlo a nechce a pak přijde týden, kdy neví, co by ještě snědla.

Kdybych měla mluvit za své dítě ve školce, tak si myslím, že tohle by fungovalo. Když ji mám doma a přinesu oběd ze školky, tak se v tom někdy pohrabe, něco sní s láskou něco nechce ani vidět. Ale když se jí ptám ve školce, jak jedla, vždycky řekne, že jedla a než přijdem domů tak hned chce něco k jídlu. Tak asi tak. Pokud jim to naservírují se vším a nemohou si vybrat, tak si myslím, že těch zbytků je víc. Já třeba vím, že dcera by si nabrala papriku, okurky i mrkev, nějaké to maso, ale nemusí moc knedlíky a brambory. Vidím to i doma, místo blbostí jako křupky a pod. dám na stůl ovoce a zeleninu. Ona si řekne o kokino a já ji řeknu, hele tady máš jablíčko a hned s radostí po něm sáhne. Já tedy bych byla taky pro tento způsob stravování, předem si vybrat co chci, nabrat si kolik chci a eventuelně si přidat a doplnit to zeleninou s ovocem. Líbí se mi jejich přístup, snad to bude na více místech.

To máte pravdu, že je nedostatek určitých profesí v mnoha místech. A finančně to vysává, pokud to má člověk platit. Na druhou stranu jde o dítě a to by mělo být na prvním místě pokud to jen jde investovat klidně do soukromého léčení. Pokud by mi pediatr něco takového řekl, tak si na něm vyžádám žádanku za každou cenu, nenechala bych se odbýt. Já pozoruju tady taky hodně dětí co hůř mluví a častěji u rodin, kde jeden z rodičů trpí koktavostí. Každopádně mám pocit, že takové to doporučení babiček - hodně na dítě mluv - pomáhá. Já na dceru mluvila od narození - vozila ji v kočárku a i když spala, tak jsem ji pořád zpívala, když jsme byly doma, tak jsme pořád zpívali, říkali říkadla, vystavovala jsem ji mluvení v různých formách - od babiček přes cizí lidi až po televizi, kde běžely programy pro děti ve třech jazycích. Oni totiž vnímají i když spí. Když jsme kamkoli šly, tak jsem na dceru pořád mluvila jak kolovrátek - děti si to totiž potřebují prvně naposlouchat, aby mohly opakovat. A vlastně to dělám doted´. Na internetu se dá najít spousta návodů, jak s dětma cvičit. Já třeba po určité době, když jsem chtěla, aby dcera něco dělala správně, tak jsem odmítla reagovat na požadavky, které nebyly správně vedené: např nepoprosila o něco ale řekla přímo a tak jsem dělala že nerozumím, dokud jí to nedocvaklo a to prosím neřekla. Stejně to dělám u výslovnosti - pokud něco komolí a ví o tom, tak nereaguji dokud to neřekne správně, i když jí rozumím a nebo ji opravím a trvám na opravě.

Nevím jak kde, ale u nás ve školce na vesnici tedy provedli první vyšetření logopedem u dětí ve 4 letech( druhý rok docházky do MS) a je na rodičích, jestli si u obvodaka nechaji potvrdit zadanku a nechaji díte trenovat s logopedem, který sem jezdí co 2 - 3 týdny - tedy každý týden jedna třída, procvičí s nimi problémové vyjadřování a dá doporučení rodičům co trénovat a jak. Pak je na rodičích, aby napsali i zpětnou vazbu logopedovi. U závažnějších poruch je i nabídnuta možnost extra dojíždět přímo do ambulance - nicméně je tam čekací doba. Grafomotoriku trénují učitelky s dětma běžně - pořád nosíme domů obrázky, kde je vidět různé čáry oblouky spojovačky .... a doma teda dceři kupujeme dětské časopisy, ve kterých se to běžně procvičuje plus písanky - dnes takové ty mazací používající se dokola. Tak je to asi na rodičích se zamyslet, kam chtějí, aby se jejich dítě posunulo. Každopádně to těm dětem musí někdo nabídnout tak, aby je to bavilo. Vidím to u jedné sousedky - 5ti leté dítě co mluví jednoslovně a ještě špatně, baby řečí, nedělá věty, vymýšlí vlastní slova nebo výrazy, o psaní nevím .... a to má jít do školy za rok - a moje dcera o rok mladší co mluví krásně, počítá a píše první písmenka a slova. Prostě rodič musí být rodičem.

omyl: děti mít může, pokud si nechá odebrat vajíčka a zamrazit, jen jí je musí porodit náhradní matka

to nerozporuju. Jen poukazuju na paradox, že jsme tak závislí na terminálech, že lidi to už často nevidí a že já jsem spíš pro cash než kartu, nicméně v určité situaci je lepší právě ta karta, aby člověk u sebe nenosil velké sumy. Kdyby byla možnost platit jen hotovostně, vůbec bych se nezlobila.

Taky znám víc lidí, co raději hotovost než kartu. Paradox je, že mi jednou na benzince řekla obsluha, že se jim právě v okamžiku kdy jsem natankovala porouchal terminál a šlo platit jen hotovostí - někde překopli kabel nebo co. Tak jsme tam stáli jak blbci, někdo odjel do nejbližšího bankomatu, ale já ne. Spěchala jsem k lékaři. A obsluha... prý mám mít u sebe tolik peněz v hotovosti, kolik plánuju nakupovat - což popírá smysl karet - ted aby vás někdo neokradl o hotovost na místě. Tak jsme jí řekla, že když pojedu kupovat něco za několik desítek tisíc, tak taky je přece nebudu mít u sebe ... no byl to boj, nakonec jsme to vyřešili, ale já jsem teda raději pro hotovost. Nikomu není nic do toho ,za co kde utrácím.