každý to má jinak, některé děti si nedovedou představit, že by jednoho rodiče viděly jen sporadicky. Nevím jak to máte nastavené teď, ale každopádně jste měli velmi špatně nastavenou střídavku, ta funguje jedině, když dítě má v obou bydlištích stejné věci a nemusí se pořád balit.
My nic nebalíme. Dokonce, kolo, koloběžku, a různé sportovní věci, včetně rybářských potřeb. Dcera, navštěvuje pouze jednu školu, kde pravidelně dochází, ať už byla u táty, nebo doma. Dceři stačí pouze víkend, u táty. Nebo vlastně stačil. Má spoustu kamarádů, spolužáků, s kterými tráví, o víkendu spoustu času. Letos bude dcera, s vnučkou vycházet 9. třídu. Než se všichni rozběhnou, do různých, i vzdálených měst, tak chtějí spolu strávit, co nejvíce času. Roky ubíhají jako voda. Za chvilku, se nám děti rozutečou z domova, a my budeme čekat, kdy se ukážou doma. Mám už dva starší syny, 38 a 39let, a 5 vnoučat. Nejstarší je 15 let , a nejmladší vnučce budou 2roky. Za ty roky mám už dost zkušeností s tolika dětmi, tak vím, a samozřejmě se stále učím, co děti potřebují, jak kolem sebe všechno vnímají. Jestli, to co cítí, je radost, štěstí, smutek, bolest, co je trápí u srdce, jejich vlastní názory. Jestli jsou ty názory dobré, nebo špatné, a snažit se je usměrnit, nebo podporovat. Co člověk, to jiný názor. A co dítě. Každé dítě vnímá jinak. Je jiné přesně jako my dospělí.
s obsahem vašeho komentáře se dá souhlasit, ale kvůli obrovskému množství čárek, které tam ve dvou třetinách případů vůbec nemají být, se to velmi obtížně čte :(
Bohužel jsem byla, v Jč., průměrná žákyně. Až Vám bude 60 let, tak jako mně, třeba si pak vzpomenete, na moje čárky, které mně, za ty roky vypadly, z hlavy ven. Nikdo, nikdy nebyl, a nikdy nebude dokonalý. Já se, za ty čárky, a možná, i chyby nestydím. Bohužel, jsem se, nikdy nenaučila, před nikým neponižovat,a ani povyšovat. Vlastně se to ani nikdy nechci naučit. Já, jsem se pouze zastala, a vždycky budu zastávat dětí, kterým rodiče jenom, komplikují život. Vždyť děti nejsou hračka, a nemůžou za rozvod rodičů. Jsou to živé bytosti, které si zaslouží klid, žádné stresy, z kterých můžou mít, dokoncen života , psychické problémy. Vždycky šlo, a také první půjde, o naše děti, aby měli spokojené dětství, bez jakýchkoliv tahanic. Rodiče jsou, a vždycky budou, až na druhém místě.
Děkujeme za sdílení příběhu. Rozumím tomu dobře, že dcera už se s otcem vůbec nestýká? Nebo, když za ním cestuje na kratší intervaly, nebere si sebou žádné věci, které by musela vybalovat?
Dcera, si žádné oblečení, si nevybaluje. Veškeré oblečení, má u táty, a samozřejmě, i doma. Dcera se sama, se cítí jako cestovní taška, když musí přejíždět, tam, i zpět. Je to pouze její přirovnání, k cestovní tašce. Dcera k tátovi ztratila veškerou důvěru, a přišel čas, kdy pomalu ale jistě, návštěvy u táty, omezila, na minimum. Proto mám takový názor, že by dítě mělo zůstat u matky, a mít s tátou super vztah, aby v takové situaci neztratili cestu, jeden k druhému. Co je lepší pro dítě. Pravidelně pozorovat hádky, přetahování se o dítě, které je v pasti rodičů, nechápe proč se nemůžou rodiče domluvit, cítí se v pasti, jenom se trápí. Když dítě upřímně miluju, tak udělám všechno pro jeho dobro, a štěstí, hlavně aby bylo šťastné. A to nejdůležitější, aby se na tátu, se moc těšilo. Vždyť je to naše dítě, a chceme pro něj, jenom to nejlepší. Aby dostalo hodně lásky, něhy, porozumění, říct jak ho milujeme, máme rádi, že je to nejdůležitější, v našem životě. Dát naději, a důvěru, že ho oba rodiče mají stejně rádi. Také, v našem srdci má svoje místo, jak pro něj, tak i pro další sourozence.
Musí cítit z obou rodičů, klid, pohodu, a bezpečí ❤️❤️❤️
Jenom kroutím hlavou, nad střídavou péčí, a nad tím, kdo ji vymyslel. Chtěla bych vidět, dotyčného, jak by mu, asi bylo, na místě dětí, které mají střídavku. Pravděpodobně ten, kterého nezajímá, jak, se vlastně vůbec dítě, v takové situaci cítí. Měla jsem, s manželem, dceru, ve střídavé péči. Bylo, to na přání dcery, která řekla, že nás má, oba dva moc ráda, tak proto chce střídavku. Samozřejmě, jsme dceři vyhověli, aby byla šťastná, a hlavně spokojená. Netrvalo, to ani půl roku, a dcera přišla, za mnou, že už nechce být, ve střídavé péči. Když jsem viděla její smutné, a uplakané oči, cítila jsem velkou bolest, u srdce , i na duši. Musela jsem se hodně držet, abych, se před dcerou nerozplakala. Když jsem se, jí zeptala, na důvod, zrušení střídavky, objala mě, a slzičky tekly proudem. (mami, vůbec, si nedovedeš představit, jaké, to je, když musím být, každý týden, u jednoho, z vás). Ještě, se nestačím vybalit, u táty, a už jedu, zase zpátky, k tobě. Víš, jak si připadám, a cítím: jako cestovní taška, se kterou, cestuješ, tam, i zpět.... Rozplakala se, a řekla, že má jeden domov. U mě, a poprosila, jestli bych nemohla zrušit střídavku. Samozřejmě, že se otec proti tomuto rozhodnutí hodně bránil, a soud trval, celkem třičtvrtě roku, a soudce, vůbec nebral, dceřino přání, vážně. Museli, jsme kvůli dceři, podat odvolání, kde jsme, konečně uspěli, dcerka byla nadmíru šťastná. Její, první slova byla:( mami, já už konečně nejsem, cestovní taška, a konečně nebudu muset, cestovat. Zeptali jste se někdy dětí, jak se vlastně cítí??
111 Kč na den, to znamená 33300 na měsíc. Tomu říkáte chudí? Víte vůbec, že je spousta lidí, kteří musí vyjít ani ne s polovinou?
Paní, když berete 15.600 kč důchodu, tak s touto částkou si někteří myslí, že bych měla vyjít měsíčně ???? To platím 14000 kč nájem, a 16 letá dcera, která chodí do 9 třídy. Jenom chci říct kolik peněz mně zbývá na celý měsíc!!!!!! Na všechno jsem sama, bez manžela......... Důchodci, kteří pobírají 30.000 a více, jsou na rozdíl od nás důchodců vysmátí!!!!
3
Sledujících
0
Sleduje
3
Sledujících
0
Sleduje
Takže Vaše dcera dál přejíždí za otcem, tam i zpět. I u něj i u Vás má dál své věci.
A ta změna tedy spočívá v čem?
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Otce už navštěvuje jenom zřídka. Úplně se od něj trhla, což se mně nelíbí. A navíc, puberta k tomu Když byla malá, tátu potřebovala. Bohužel, neměl čas se dceři věnovat. To byl jeho problém. Jak šly roky, začal si uvědomovat, co dělal špatně. Moc rád by všechno napravil, ale dcera už má jiné zájmy. Hrát si, jezdit na výlety, s tátou, v tolika letech. Dcera už není malá holka, ale dospívající slečna. Vlastně, skoro začínající studentka. Sice tátovi odpustila, ale také řekla, že nikdy nezapomene. Přesně tak se věnoval synům, a dokonce, i k vnoučatům. Jak je jiné každé dítě, přesně tak, je to i u rodičů