To je fakt strašidlo, co ty ženy blbnou.

No, to je šereda.

Trest "ODNĚTÍ SVOBODY" je to TREST , snad si to pán dlouho zapamatuje , nejlepe po zbytek života .Trest je i nejít na pohřeb... at je tam proč je tam , vždycky to je z důvodu nezvládnutí sveho žívota vlastní vůlí , i kdyby třeba někoho srazil , nepřizpůsobil jízdu, pokud někoho napadl , neovladal se z vlastní vůle ...

Máte pravdu. Ale mě ještě nějak nenavštívil pocit viny...

A tak. Pes u boudy na řetěze a krmení toulavých koček, rozmnožujících se jak krysy. Tak to jste z hodně zapadlé vísky.

Já měl za svůj život 3 ženy. Je to hodně nebo málo? Je to dobře nebo špatně?

Ano tady je na místě dát klobouk dolů Tato práce musí být fyzicky i psychicky náročná za minimálního zájmu širší veřejnosti Za málo peněz a brána jako něco co nikdo nechce ani vidět Tady těžko pomůže robotizace Protože s prominutím všichni nebo většina z nás jednou tu pomoc s tím co vy nás jako aktivní lidi nikdy ani nenapadlo budeme potřebovat Pat bludných slov stisknutí ruky srdce v tom všem a lidskost ..neumím si představit empatického robota Ta duše jaksi bude chybět I když se časem dostaví třeba i jemnější motorika a schopnost nás nakrmit nebo utřít zadek Klobouk dolů a velké poděkování těm kteří této práci zasvětili se srdcem svůj profesionální život

Dnes už souhlasím s autorem článku v tom, že umístit seniora do kvalifikovaných rukou není ostuda vůbec pro nikoho. Vystudovala jsem sociální práci a vlastně hned po střední jsem uvízla ve smyčce - bylo třeba se starat o moji babičku, naši oba v práci, táta vedl rodinný podnik a já to přece vystudovala, tak jsem se vrhla do praxe bez praxe. Babičku jsem milovala a doufala, že to nějak zvládneme, že mi třeba rodiče pomůžou, že jsme rodina, kde se prostě starý člověk nešoupne někam... jenže ... babička potřebovala čím dál víc péče a já čím dál míň žila, moji rodiče to nějak odsunuli stranou, babča je zaopatřená a hotovo. Pak mi s tím vším začal pomáhat i můj budoucí manžel, jemu patří velký dík, sama bych řádnou hygienu u babičky asi nezvládla. Do toho jsem studovala, vysokou školu a taky, jak nejlépe babičce vypomoct, jak užívat kompenzační pomůcky, co jsou to dekubity a jak jim zabránit. Máma pak prskala i když měla jít k babičce v době, kdy jsem jela na zkoušky ... nezvládla to psychicky a já to beru, takže to bylo na mém zlatém muži. Do toho neplánovaně přišlo moje těhotenství. Babičce jsem obětovala hrozně moc, myslím, že kdyby to vnímala, nikdy by mi to nedovolila, nelituji toho, naopak, ale taky vím, že podruhé bych do toho nešla, už na to nemám i když naši mi neustále podsouvají, že když jsem to zvládla s babi, tak oni se také můžou spolehnout, že zemřou doma. No... možná, nevím, mám 2 malé děti a jsem tzv. sendvičová generace ... a jsem na to sama, sourozence nemaje. Pokud to půjde, jistě se postarám, ale u daném momentu se pomoci některé instituce už nebráním.

Opravdu lidumilové . Co taky mají s těma penězma dělat ? Rodiny mají zabezpečeny na x let. Tak se prezentují tímto způsobem .Proč nemlčí a nepošlou peníze aby o tom nikdo nevěděl ?

Nechci aby to vyznělo divně, ale je to hezké, jak jste se o tatínka postaraly. Zemřít doma je dneska přepych.

Má se pořádně dívat kolem sebe,nečumět do mobilu a nemusel by teď ležet v nemocnici

Nemáte zač,pán měl dost neodbytné (řeči).😁

Děkuji za chápavou reakci.