ESEJ / Sedím v kavárně v jednom malém českém městě, kde žiju, piju kávu a slyším, jak se u vedlejšího stolu baví dvě asi osmnáctileté dívky o tom, že tady nemají žádnou perspektivu, a jakmile se přest…

Na jeden den v roce si můžou zahrát na hvězdy „velkých“ kolektivních sportů. Z malých hal a tělocvičen zamíří do největší české arény, trojciferné, zřídka čtyřciferné návštěvy vystřídá desetitisícový kotel. Ale projekt florbalového Superfinále má od počátku i své kritiky.

Mediální úsek ÚV KSČM rozeslal prohlášení předsedkyně mimoparlamentní strany KSČM Kateřiny Konečné. Sdělila nám, že máme zanechat vší naděje, protože teď prý budou vládnout ti méně schopní.

Trvalo neuvěřitelných 32 let, než z parlamentu této země konečně zmizeli zástupci nenávistné a tragické ideologie, kteří tuto zemi dusili a koupali v krvi celá čtyři desetiletí.

Teprve koncem července oslavil devatenáctiny, a už má táhnout Spartu? Musí. Vzhledem k míře talentu se od Adama Hložka nic jiného neočekává. V sobotním ligovém duelu s Hradcem Králové (4:0) svou roli splnil. Úvodní branku utkání vstřelil sám, na druhý gól přihrál Jakubu Peškovi. „Strašně nám pomohl Hložkův gól, kdy to vzal na sebe a skvěle zakončil,“ chválí mladého fotbalistu trenér Pavel Vrba.

Ke koruně krále střelců má ze všech uchazečů už zase nejblíž. Stačilo přitom, aby mu v nedělním ligovém duelu na Hané posadil Alexander Bah míč přesně na hlavu. „Trénujeme to takhle. Při zahrávání rohu máme mít dva hráče na určených místech. Já byl jedním,“ přiznával Jan Kuchta, že měl při parádním centru dánského spoluhráče na vybranou. „Buď hlavou míč jenom líznout ke vzdálenější tyči, aby ho někdo dorazil, anebo zkusit, aby zapadl do brány.“