Tak to je mazec. Jen pro srovnání jak kdysi byli učitelé vážené povolání. Já absolvoval školu v socialismu a úkoly jsme měli povinné a neměl jsem z toho trauma ani já a ani mí rodiče. Jenom pro ukázku článek z roku 1891 z Národních listů- Rodičům pro výstrahu! Všecky noviny rozepsaly se o tom, jak jistý rozhněvaný otec nad nad ponecháním svého svého hocha přes poledne ve škole, přiběhl do školy a učitele urážkami zasypal, začež byl zažalován a odsouzen na 5 dní do vězení, odvolal se sice, avšak špatně pochodil, zvýšen mu trest na na vězení třínedělní. Též ve Vysokém Mýtě se dvě maminky rozlobily na učitele, že nechal jejich mazlíčky po škole. Přiběhly do školy a tam ostrými jazýčky řádně zazvonily. Učitel si stěžoval a maminkám byla poskytnuta příležitost, přemýšleti po celých 6 dní v komůrce okresního vězení o tom, že jest více než nevděkem pohaniti učitele za to, že vede děti kázní k dobrému. Před svátky odsouzen též jistý občan z Horního Jelení, že si na učitele po škole doběhl a mu tam nadal. Kéž jsou případy tyto rodičům výstrahou, by nedávali se přemrštěnou láskou k rozmazleným dětem sváděti k činům podobným. Tolik z článku. Takže asi tak, ještě i za mých mladých let byla učitelka respektovanou osobou a škola byla na prvním místě. Když jsem šel na trénink na hokej, tak trenér chtěl vidět žákovskou knížku, jak nám to jde ve škole. Když jsem něco provedl, tak to řešila učitelka a doma to mělo dozvuky, a tady řeší nějaké přitroublé úkoly odposlechem.
No když se vyjádřím k článku, tak zrovna moc nechápu proč má být možná zakázán i koks. Já s tím topím a z komína nic nejde. Ale to je jedno. Já už se tady ničemu nedivím. A tady jen článek pro inspiraci a pobavení. Odkaz 1
Já bych tady touto cestu připomněl i jednoho takového letce-tankistu. Jmenoval se Karel Vejvoda. Za první republiky se mu vůbec nedařilo a díky svému přičinění byl skoro takovým vojenským psancem, aby se nakonec stal letcem, dobrým tankistou, vzorným vojákem a nositelem mnoha vyznamenání. Před válkou tíhl k letectví, a tak si podal přihlášku k letectvu. Měl štěstí a jeho žádost byla vyslyšena a Karel Vejvoda nastoupil v dubnu 1924 do oddělení pilotů Školy pro odborný dorost letectva v Chebu. Jenomže školu nedokončil a kvůli kázeńským přestupkům byl poslána na Podkarpatskou Rus k Pěšímu pluku 45 od kterého dvakrát zběhl a dokonce si šel i sednout. Poté armádu opustil a odešel bojovat do Španělska kde vypukla občanská válka. I když neměl dokončený letecký výcvik tak Španělé brali vše a vzali i Vejvodu. Vejvoda začal oficiálně sloužit u republikánského letectva dne 14. října 1936. Údajně nalétal asi 200 hodin. Zajímavé je, že dodnes se vlastně pořádně neví, zda li ve Španělsku létal jako pilot či pozorovatel, nebo palubní střelec. Údajně létal na letadlech typu Polikarpov R-5, kterému Španělé říkali "Rasante" a taky Polikarpov R-Z zvaného "Nataša či Natacha". Po okupaci Československa odešel do SSSR a později vstoupil k čs. tankistům. Později se stal příslušníkem roty středních tanků podporučíka Josefa Buršíka a to jako velitel tanku T 34/76 se známým názvem "JÁNOŠÍK". Bojoval u Kyjeva či Bílé Cerkve. Za tyto akce byl navržen na vysoká vyznamenání a to Československý válečný kříž a a medailí Za chrabrost před nepřítelem. Těžce raněn byl v Ostravské operaci.
Řekl bych že to je jak u blbečků na dvorečku. A k těm blbečkům se za dva či tři roky přidáme i my, když si odstavíme uhelné elektrárny bez jakékoliv náhrady kvůli nějakým debilním emisním povolenkám. A dovážet to budeme určitě z Německa a to pouze v létě, kdy svítí sluníčko a u Baltu fouká. Elektřina z uhelných zdrojů tvoří 50% energetického mixu a my jako správní vazalové nemáme za to náhradu, ale přes to si to odstavíme a budeme dovážet. Kocourkov hadra.
Tak to my jsme se ženou asi divní. Je nám mírně přes padesát a už nás naše tři dospělé děti udělali i pětinásobnými prarodiči. Když u nám naše děti pomalu odrůstali do dospělosti a opouštěli domov, tak jsme si postupně vzali do adopce a poručnické péče celkem 4 děti od ročních miminek z kojeneckých ústavů. Vypiplali jsme je, dali jim naše příjmení a jsou součástí naší velké rodiny. Dnes už to jsou šťastní slušně vychovaní pubertáci nebo předpubertáci ve věku 16,14,12 a 10 let. Takže máme se ženou celkem 7 dětí a 5 vnoučat. Já normálně dělal na šachtě a žena prodávala v obchodě dokud to šlo. Byl to sice záhul, ale zvládli jsme to. Normálně jsme si jezdili a jezdíme dál po dovolených a výletech jak kdysi s velkými, tak dnes i s těmi "menšími". Nejsme žádní zbohatlíci, máme dům na hypotéku a v garáži jednu sedmimístnou 17 let starou Zafiru a na hrkání po městě už novější Daciu. Je pravda že když jsem před 15 lety bral hypotéku, tak jsem měl první splátky okolo 9000Kč a tehdy jsem vydělal něco okolo 45000 Kč čistého, takže se to dalo. Rodinu jsem jako horník v pohodě uživil a jsem na to hrdý. Dnes už ta doba je těžší to přiznávám, ale i tak si myslím že spousta mladých se radši nějak z toho vykroutí, bo cestování, kariéra a starosti s děckem, anebo si radši pořídí psa. S tím není tolik roboty. Jsem rád za moji velkou rodinu a když se sejdeme třeba v létě venku, tak je plná pergola lidí a o Vánocích plná chalupa, že se to vše nevleze ani ke svátečnímu stolu. Kdysi když jsem byl na dovolené v Karlové Studánce a kolem nás poskakovali 4 malí caparti tak jsme si tak šli a potka
No co si o tom myslet. Na jedné straně s tím nesouhlasím, aby taková individua se ukazovala na nějakých demonstracích a vydávala se za vojáky. Na druhé straně bych se nerad dočkal toho, že půjdu do přírody nebo třeba se stavím někde jako turista na pivo a nějaký horlivý uvědomělý trouba na mě zavolá cajty kvůli toho, že mám na sobě pětadevadesátky, které jsem si poctivě koupil od Armády České republiky, která je jako použité zboží normálně prodávala spolu s jinými výstrojními součástmi ve vojenském stanu na velké vojenské akci v Králíkách, kde to normálně prodávali. V článku píšou že trampy, rybáře apod. to neohrozí, ale ruku na srdce, aktivních troubů co rádi udávají a nahlašují je dost, viz. třeba topení v kotlích když se někomu trochu zakouří z komína. Tak doufám že až půjdu v maskáčich třeba po Karlove Studánce, tak nepřiskočí policajt a nebude se mnou řešit moje oblečení.😄😄😄
No jako upřímně nevím jestli toto je ta správná cesta udělat další montovny, kde by lidé dělali za pár šušňů. Pokud mě zrak nešálí, tak směrem z Karviné na Dětmarovice a Bohumín jsou takové montovny jako Sejong, Shimano a spol. kde lidé dělají za mrzký peníz. Známá dělá v Shimanu a žádná sláva to teda není. Kdo tam bude dělat za ty směšné mzdy? Karvińáci se tam rozhodně nepohrnou a ani vyřazení havíři nepůjdou dělat za 20 tisíc čistého někde na pásy. Ti už si najdou jiné fleky daleko lépe placené než nějaké přiblblé montovny. Pokud mě pamět neklame, tak se tam z té oblasti měl udělat nějaký park pro lidi, něco jako v Ostravě v Dolních Vítkovicích a najednou změna? Koho zase kdo podmázl? Odkaz
Měl jsem tu čest sloužit jako záklaďák na letišti v Žatci na letištní rotě v letech 1992 a 93 a vidět piloty jako třeba pana Hlavu či pana Vaška co dokážou s těmito stroji. Zvlášť pan Vašek byl borec. Krátký vzlet, letoun hned do "svíčky" potom jako by se ve vzduchu zastavil, aby se překlopil na záda, k čemuž ale nedošlo a letoun znova vystřelil dopředu. Myslím že se tomu říká útok kobry či tak nějak. Občas jsem pana Vaška potkal v armě když si šel něco koupit. Já z respektu zdvihl ruku k pozdravu, bo tenkrát byl podplukovník a já vojín, a on na mě ahoj. Žádná namyšlená guma. Tenkrát jsme se starali o dráhu a rollstopy a viděl jsem tam tehdy spoustu věcí ohledně letadel i včetně havárek, kdy třeba Delfínu praskly pneu či jednoho Miga 21, kterého zastavil právě rollstop. Tehdy na vojně jsme byli dobrá partija, velké kamarádství a mladí osmnáctiletí či 19 náctiletí kluci , kteří se točili kolem údržby dráhy či tankování letadel. Tohleto si dnes u těch mladých šampóňáků jaksi nedokážu představit, jak jezdí s těžkou technikou kolem stíhaček na stojánce či se starají o dráhy. Jinak tehdy sloužili na věži pěkné kočandy a my s klukama na rotě jsme se hádali vesměs o víkendu, který z nás pojede tzv. " předat letiště". Měl jsem to sice 400 km domů a moc jsem domů nejezdil a i přesto rád na tu dobu vzpomínám a pár fotek mi ještě zůstalo. Jinak Etudy vonící luftem od pana Vaška mi zaujímají jedno místo v knihovně vedle spousty další letecké literatury. Jinak žatečtí borci měli i svoje pivo. Dodnes mám před očima etiketu pivní flašky s tygří hlavou na oranžovém pozadí.
No to jsme to dopracovali .... S manželkou jsme vychovali tři svoje děti, které už jsou dospělé a vydělávají a odvádí daně. A postupně jsme si vzali i 4 děti z kojeňáku od ročních miminek do adopce či poručnictví, dnes už to jsou puberťáci a předpubertáci, které jsme přijali za své do rodiny a mají i naše příjmení. Tak snad aspoň něco jsme pro ty důchody udělali. Je to děs a hrůza, jsem ročník 73 a za mých mladých let bylo všude děti jako smetí, přišlo se ze školy hodila se taška do kouta a šlo se za kamošema ven, hrál se za barákem hokej, fotbal, na vojáky.... A ani domů se nám nechtělo. Takže já mám s porodností a s výchovanými dětmi svědomí čisté 😄😄
Koukám kolik je tady některých odborných "komentářů" ohledně kojeňáků, tak taky jeden přidám. S mojí ženou máme v náhradním rodinné péči 4 děti od ročních miminek bílého etnika, některé jsou v adopci a některé v poručnické péči, kde byli rodičové zbaveni rodičovských práv. Dnes už to jsou velké děti a hlavně štastné. Ale není to žádná procházka růžovou zahradou. Je to martyrium posuzování, školení a poté běhání s miminama po doktorách. Ale popořadě. V roce 2008 jsme si z kojeńáku vzali krásného ročního kluka, bohužel ve třech letech diagnostikovaný autismus, pro ženu to byl tehdy šok který obrečela.I když je takto postižen tak dnes má 16 let a je úžasný. Je velice chytrý a i když chodí do speciální školy, tak má obrovské vědomosti, akorát moc nemusí lidi a neumí si namazat rohlík či zavázat tkaničky u bot. Jeho biologická matka se v těhotenství stahovala a těhotenství skrývala a poté skončil v kojeńáku. Poté jsme si za rok vzali z kojeňáku holčičku, aby syn nebyl sám a nebyl jedináček. Taky martyrium vyřizování a hlavně chození po doktorech, neboť dcerka měla od malička problémy s dýcháním a plícemi vůbec. No a během soudu o poručenství jsme se dozvěděli, že dcerka má sestřičku v jiném kojeňáku. Takže už u soudu jsme se ženou na sebe koukli a věděli, že do toho půjdeme potřetí. Ta na tom byla nejhůř, špatně jedla, nevyvíjela se protože díky své bio matce se narodila ve 24 nebo 26 týdnu těhotenství. Takže má dodnes 70% procent ztráty sluchu protože se ji nedovyvinulo něco v ouškách, manželka s ní jako s miminkem musela pravidelně cvičit Vojtovu metodu.
Tak kterýpak to vlastně byl? Zajcev, Zaitsev nebo Zajcjev. Nejsem hnidopich, ale to už bije do očí. Autore, autore, trochu kontroly by to chtělo. V Ostravsko-opavské operaci bojoval na našem území v rámci 4.Ukrajinského frontu též takový " Zajcev". Jmenoval se Vitalij Mefodijevič Bezgolosov a pocházel z Kazachstánu. Padl v boji o Ostravu dne 30.4. 1945 a je mu přiznáváno na 279 odstřelů. Je pochovaný na hřbitově sovětských vojáků v Hlučíně. Odkaz
No nevím, já bych čistě jen do TČ nešel. A to nemám nic proti TČ. Aspoň k tomu ještě třeba krbová kamna a komín. Zůstat na jednom druhů topení a nechat se vydírat od nenažraných společností. Mám rovněž starý dům asi 100 let, když jsem se tu v roce 2010 nastěhoval, tak tu byla jen 30 let stará emka. A topilo to na samotiž, dole mám litinové radiátory a nahoře plecháče. Celkem 14 radiátorů a topí to perfektně dodnes a nevidím důvod to měnit. Já jsem pouze v roce 2012 vyhodil emku a dál nový kotel opět na ruční přikládání, který fachčí opět na samotíž. U baráku byla plynová přípojka, takže mám i plynový atmosférický kotel. Barák jsem částečně zateplil a vyměnily se stará okna za dvojskla. Po té masáží ohledně TČ jsem taky uvažoval že úplně zruším tuháč, ale nakonec jsem se rozhodl jinak a kotel si ponechal a šel do klimošek čili Tč vzduch-vzduch . Mám 5 vnitřních jednotek na 3 venkovní. Dole 4 a jednu nahoře. Dobře se tím přitápí v přechodném období a nemusí nabíhat celý otopných systém. Málokdy jedou všechny. Většinou jedou 2 vnitřní jednotky dole a jedna nahoře. Dole jsem nechal napojit vždy 2 vnitřní na jednu venkovní. Takže jedna série je vlastně v záloze. V podstatě jedou celý rok, v zimě přitápí v létě chladí. Když je opravdu ouvej, tak jede plyn či Viadrusek, který má zásobu dřeva a koksu. Prostě si podle počasí vybírám čím budu topit a nemám jeden zdroj topení. Do těch klimošek jsem narval 130000 Kč v roce 2018, nový vlastně dnes už podle europošuků starý Viadrus mě stál v roce 2012 40 000 Kč.
No Prchalu bych za vzor ctnosti moc nebral. Byl sice zastáncem obrany republiky, ale potom už taky žádná sláva. Když se bránila 12. divize generála Olega Svátka na Podkarpatské Rusi proti Maďarské armádě a čs. vojáci tam ve dnech 14. až 19. března 1939 bojovali o život a o republiku která už vlastně neexistovala, tak jejích velitel a nadřízený generál Lev Prchala už balil kufry a 15. března 1939 už z P. Rusi odjel a nechal tam své vojáky napospas osudu . Poté odjel do Protektorátu nabídnout své služby Němcům. Tohleto je veřejně známé. Poté co ho skopcaci poslali k šipku tak jel údajně na Slovensko dát své služby Ferdinandu Čatlošovi, ministru obbrany Slovenského štátu. Tak to tvrdil historik a spisovatel Ota Holub. Poté co neuspěl ani tam, tak odjel do Polska kde založil Legion Čechů a Slováků, jehož se prohlásil velitelem, ale prakticky mu velel Pplk. Ludvík Svoboda. Při ústupu k rumunským hranicím nechal Prchala svůj Legion rovněž napospas osudu a se svým autem přejel do Rumunska a jeho jednotka i s Ludvíkem Svobodou padla do sovětského zajetí. Když poté Prchala dorazil do Francie, tak se ho Beneš zeptal kde nechal své vojáky. No a po válce už se Prchala do republiky nevrátil a nabídl své služby sudetoněmeckému landsmanšaftu. Tolik asi k Prchalovi.
2
Sledujících
0
Sleduje
2
Sledujících
0
Sleduje
Něco ne až tak hrozivého ale podobného se mi stalo i u nás ve městě. Stojím se svým Sanderem v koloně před rondelem a najednou prásk a v plné palbě bez brzdění to do mě napálila mladá holka se Chevroletem. Jak do mě jebla, tak jsem ještě naboural Oktávku přede mnou. Já slisovaný cely zadek, naštěstí děcka co seděly vzadu to odnesly jen šokem. Chevrolet slisovaný předek a děvucha vylezla a jediné co řekla bylo - Já se vám omlouvám, poté jsem už z ní ani slovo nedostal. Nebyla schopna ani nic řešit, myslím tím třeba policajty, takže to zůstalo na mne. Jezdím 24 let a nikdy jsem žádnou nehodu nezpůsobil. Netelefonuji za jízdy a ani nic za jízdy nenastavuji. Po té nehodě jsem si pořídil nové auto se všemi těmi asistenty a taky do toho displeje za jízdy nic neťukám. To se dá snad nastavit před jízdou.