Rusko napadlo Ukrajinu, o tom žádná. Je to hrozné, jako každá válka a já postup Ruska tvrdě odsuzuji. Chci ale psát o taktice ruského postupu. Tato akce byla připravována minimálně dva roky. Určitě není velení ruských ozbrojených sil tak hloupé, aby si nezajistlilo kvalitní informace a řádné týlové zabezpečení. Na to jim přece nemůžeme skočit. Myslím si, že tato situace je přesně to, co Rusové chtěli. Do bojů poslali dvacetileté nevycvičené kluky s pár kusy téměř historické obrněné techniky a pár letadel. Nyní ovšem vědí, jak je UK armáda silná a odhodlaná, zná rozmístění strategických objektů a způsoby velení (rychlost a kvalitu) a postoj zahraničních politiků. Prostě nechali UK odkrýt karty. Ti padlí jim hlavu nedělají. Jsou na to zvyklí z 2. světové války, kdy za jednoho padlého nastoupilo deset nových. Mají z čeho brát. Neodvažuji se odhadnout, jak dlouho tam nechají ty chudáky krvácet, ale opravdový útok bude následovat. Zapojí si profesionální jednotky, mnohé ostřílené z bojů v Čečensku nebo Gruzii, masivní zapojení raketového vojska a letectva, a jejich hlavní zbraň - gardové tankové divize s moderní technikou. Je to jen můj názor, ale od toho diskuse snad je. Nakonec opakuji, že v žádném případě toto krveprolití neschvaluji a silně ho odsuzuji. Ten, kdo nebyl v boji neví, jaká to je hrůza a je jedno, zda bojujete na silnější nebo slabší straně. Lituji ty dobrodruhy, kteří se ženou do toho pekla. Až jim šrapnel utrhne nohu a budou řvát bolestí, tak možná pochopí.

Ta tanková věž , rezavá a odstrojená, je z nočních bojů? Kdo tomu věří, je mistr světa ve skoku na špek.

Sloužil jsem 30 let u hasičů. Kolegové mi určitě potvrdí, že jedny z nehorších jsou požáry sklepů - vysoká teplota, extrémní zakouření a hlavně těžká orientace. Je to hrozný pocit! Jistotu vám dodává hadice, které se držíte zuby nehty a víte, že podle ní se dostanete zpět a jistící lanko připnuté k opasku. V roce 1987 jsme hasili sklepy pod panelákem, který obývali naši "bratři" z východu Sovětská armáda ve vojenském prostoru Milovice. Měli jsme tehdy dýchací přístroje Saturn, kde byl manometr množství vzduchu v lahvi nahoře u dýchací automatiky, takže jsme neměli šanci si ho sami odečíst. Jediné vodítko bylo, že když jste měli vzduch na posledních 5 minut, začal přístroj pískat. Rusové tam měli nakradené kanystry s benzínem, které explodovaly. Naštěstí do bylo daleko od naší pozice, ale i přesto nás smetla tlaková vlna. Proletěl jsem tím bordelem a nezraněn zůstal ležet. Hadice nikde, lanko přetržené a Saturn začal pískat - posledních 5 minut života. Napadlo mě jediné, pokud možno klidně dýchat a modlit se, že kluci uslyší pískání. Ubíhal čas a já se začal dusit. Panika a nutkání strhnout si masku. Pak jeden nádech a nazdar. Proč jsem se tak rozepsal? Smrt udušením je hrozná a protože jsem tím prošel, udělám vše, abych to riziko minimalizoval. Mám dvě dávky a čekám na třetí. To vaše tlachání o škodlivosti očkování je hloupé a stejně nebezpečné jak covid sám. Až budete v hrůze lapat po každé molekule kyslíku, bude pozdě jít za roh a tam si nafackovat.