Porozumění smyslu jakékoliv, nejenom slovní úlohy, je zásadní. Před každou aktivitou je nesmírně důležité vysvětlit její cíl a smysl. I malým dětem. Pokud se dítě/žák ztotožní s cílem, je vyhráno. Pak jedete na vnitřní motivaci a žák pracuje, protože chce. I když je úkol těžký. Mainstreamová škola toto neumí. Říká žákovi: "Udělej toto." Žák se logicky, byť i úplně nevědomě ptá "Proč to mám dělat?". Někdy se zeptá i nahlas. Standardní odpověď je: "Protože jsem učitel a chci, abys to dělal." Přizpůsobivý žák to udělá, ale nebaví ho to a nevidí smysl. Nadaný žák zpochybní učitele a má problém. Jeden takový žák ve třídě rozvrátí učiteli atmosféru a dostane poznámku, dostává špatné známky. Takový je v každé třídě. Atmosféra v celé škole jde do kopru. Učitelé si stěžují, že tací jsou drzí, nezdraví apod. Teď jsem to zjednodušila, ale ten mechanismus je zhruba takový.
Dobře, a jak přesně má člověk ten smysl a cíl vysvětlit? Jaká konkrétní slova má učitel použít? A jak je naformulovat?
Matematika, stejně jako vše na tomto světě vznikla z potřeby člověka vyřešit problém. Dejte osmiletému dítěti matematický problém, který potřebujete, aby si osvojilo (např. odčítání dvouciferných čísel). Samozřejmě demonstrujte na reálných věcech typu Franta má sbírku 86 Pokémon kartiček a Pepa 54. O kolik má Pepa míň? Ty kartičky skutečně doneste do školy (reálný svět, reálný zájem dětí) Nenabízejte řešení. Nechte děcka řešit v párech (spolupráce). Děcka pak prezentují na tabuli, jak přišly k výsledku (prezentační dovednosti) Ověřte jejich řešení fyzicky na kartičkách. Oceňte snahu, pak jim ukažte vaši cestu k výsledku. Zeptejte se, která z cest je nejjednodušší (ideálně ta vaše, učitelská). Pak tu nejjednodušší cestu procvičujte s dětmi, vysvětlete, že bez procvičení to půjde pomalu. Děti si zkusí příklady na stopovat, aby viděly, jak se zlepšují v čase. Pochvalte za každý pokrok ve zrychleni. Tím mají šanci i pomalejší děti a mohou mít radost ze svého úspěchu. Zadávejte další slovní úlohy že života: videa na YouTube, kartičky fotbalistů, auta, shnilá jabka ve sklepě :-)etc. Zahrajte si na toto učivo online hru Kahoot! Děti si zábavně procvičí a vy máte okamžitou zpětnou vazbu jak to komu jde. Rychlejším dětem dejte náročnější příklady, pomalejší děti procvičují více. Úkoly nezadavejte celé třídě stejné. Test nedělejte na čas, nechte dítě dokončit úkol. Některé děti by vlastně nikdy nemohly mít jedničku, protože mají pomalejší tempo, ale zase jsou třeba pečlivější (nemá cenu, aby chrt závodil s jezevčíkem).
Dobre, tohle jsou vyukove metody a nektere principy, kterymi se deti mohou slovni ulohy lepe naucit. Souhlasim. Ale nevidim tam to porozumeni smyslu slovnich uloh. Porozumeni slovnim uloham vs. porozumeni smyslu slovnich uloh jsou dve rozdilne veci. Prostrednictvim prvniho zjevne nedochazi k porozumeni druheho.
Ve svém příspěvku kritizujte tlachání, ale v podstatě děláte totéž v písemné formě. Vaše proklamace totiž nejsou vůbec čitelné a zůstávají jaksi na úrovni prázdných slov. Například tvrzení, že se musíme navrátit k hodnotám a lidskosti. Co to jako je? Jaké hodnoty myslíte? Lidskost, to je co? Za druhé, naprosto nechápete princip psycho-sociálního učení, které by mělo být zacíleno na wellbeing všech zúčastněných v procesu vzdělávání. Úplně vám uniká, že wellbeing není o nějakém hraní nebo zábavě. Wellbeing ve škole je především o smyslu. Žák se nemá a priori bavit. Výuka nemusí být zábavná, ale musí žákovi dávat SMYSL. Tudíž i těžký a nudný úkol je žádoucí, pokud žák chápe, proč jej má splnit. Tomuto učitelé vůbec nerozumí, bohužel. Ve škole 20. století (tam totiž učitelé bohužel zůstali) nedovedou svým požadavkům smysl dát. Ony totiž ty jejich aktivity už mnohdy smysl nemají. Proto volí nátlak (známky, poznámky) a diví se, že jim to ve školách nefunguje. Žák, kterému škola nedává smysl zdravit nebude (nechce tam ani být a učitel je mu ukradený) a ani nebude mít chuť rozvíjet vztahy se spolužáky (radši bude na mobilu než řešit se spolužáky další zbytečný test na husitské války). Žádná podivná hra pro žáky (aby se děti bavily) tento stav nemůže zamaskovat a vyřešit. Je nezbytné celý ten Augiášův chlév pořádně vymést. To je ale pro část veřejnosti a učitelů (velká část zdejších diskutujících) naprosto nepřijatelné.
Dobře, tak mi jako osmiletému dítěti vysvětlete, proč musím počítat slovní úlohy?
A znovu se tedy ptám. Všichni dospělí prošli velmi pokročilým tréninkem zaměřeným na jazykovědu. To znamená rozbor vět, určování pádů, přechodníky. Jak se přesně tento dril odrazil v dospělé populaci, která má potíže s porozuměním textu nebo psaním složitější věty? Toto vše je podloženo výzkumem, stačí hledat. K čemu to vše tedy je?
Vysokou školu samozřejmě vystudovanou nemáte, tak to nemusíte předstírat. 🙂 Nicméně různí lidé zvládali tento drill různým způsobem. Celá řada to nezvládla nebo nebo zvládla nedostatečně. Vzhledem ke stále se snižujícím nárokům (a mnoha dalším faktorům) poté došlo ke snižování průměrných výsledků v populaci. To jste místo míry interpretovala jako "dospělá populace má potíže s porozuměním textu a napsaním složité věty". Věřte mi, že s porozuměním textu a psaním nemají takové potíže lidé, kteří zvládají gramatiku. Naopak lidé nezvládající gramatiku mají potíže s porozuměním i psaním. Toto vše je podloženo výzkumem. Stačí hledat. Gramatika je tedy jedním z facilitátorů myšlení, což vy nechápete, protože zjevně nemáte dostatečně rozvinuté myšlení, abyste tuto logiku pochopila.
Opravdu potřebujete provádět lingvistické analýzy s cílem nalézt přístavek vázaný? Určovat typy vedlejších vět? Podívejte se na úroveň psaného projevu většiny dospělých. Ti všichni bez výjimky prošli velmi tvrdým gramatickým drilem na ZŠ. Máte pocit, že to byl účelně vynaložený čas?
Dalsim typickym prikladem dulezitosti gramatiky je rozlisovani 2. padu, coz umoznuje (v jednom svem vyznamu) substrakci trid u slozitejsich vetnych celku. Napriklad dite melo posoudit vyrok: "Mam tri bratry: Jana, Petra a sebe." Dite melo urcit, zda je situace realna a zduvodnit to. Dite nezvladajici odliseni 2. padu od 4. padu (nemluve o prvnim padu) melo tendenci hodnotit situaci jako realnou. Argumentovalo, ze ma (koho, co) 3 bratry a ze jsou tedy celkove (kdo, co) 3 bratri. Az dite zvladajici odliseni 2. padu (a inkluzi trid) bylo schopno oznacit situaci spravne jako nesmyslnou, tedy ze by muselo mit (koho, co) 3 bratry z (koho, ceho) 4 deti.. coz je v rozporu s druhou casti vyroku. Muzeme tedy uvest, ze spravne odliseni padu (a tedy zvladani gramatiky) umoznuje lepsi porozumeni slozitejsim myslenkovym operacim a presnejsi porozumeni textu.
Opravdu potřebujete provádět lingvistické analýzy s cílem nalézt přístavek vázaný? Určovat typy vedlejších vět? Podívejte se na úroveň psaného projevu většiny dospělých. Ti všichni bez výjimky prošli velmi tvrdým gramatickým drilem na ZŠ. Máte pocit, že to byl účelně vynaložený čas?
Ano, po zvladnuti urcovani druhu vedlejsich vet dochazi ke zvyseni vyskytu vedlejsich vet privlastkovych v psanem i mluvenem projevu. Vedlejsi veta privlastkova rozviji vetu hlavni, umoznuje tedy presnejsi pronikani do podstaty problematiky a do chapani kauzalnich souvislosti
Pardon, ale toto je článek zapšklé učitelky, která nepochopila, že doba se změnila. Znalost pravopisu je již zbytnělou dovedností. Ano, je stále nutné a dobré orientovat se v základech pravopisu. Nicméně, lidé, kteří používají psaný jazyk k výkonu profese již dávno používají automatickou kontrolu nebo přímo dávají písemné podklady AI je kontrole. Mnoho zaměstnanců již používá AI k tvorbě textů všeho druhu (objednávky, prezentace, reporty). Dogmatické lpění na výjimkách v gramatice a rozdávání pětek za čtyři (!) chyby v diktátu je v dnešní době tristní a neomluvitelné.
Prostrednictvim gramatiky dochazi k porozumeni struktury jazyka.
Žádné okrádání. To je nezbytná budoucnost ČR, protože jinak se nám zjevně zhroutí už tak dost sesypaná státní správa. Neregulovaný trh není schopný situaci vyřešit. Naopak od zrušení regulovaného nájemného se situace významným způsobem zhoršila, protože došlo k příchodu zahraničních investoru, kteří kupují byty po stovkách a poté je draze pronajímají. Zavedení regulovaného nájemného by ve skutečnosti většinu problémů vyřešilo.
Znám hodně...hodně lidí i děti, které si ještě dlouho počítají třeba násobky na prstech a úzkostni nejsou. To jste někde četl nebo sám vymyslel?
Ano, takoví lidé existují. To jsou strasti statistiky. Vycházím z dat, které jsem získal ve své bývalé škole (na jedné straně počty bodů z testů převedené na z-skor a na druhé straně výsledky osobnostních dotazníků). Dolních 15% dětí bylo vždycky stejných (silná úzkostnost + nejméně bodů v testu). Některé děti navíc vycházely úzkostné, i když by to do nich člověk na první pohled nikdy neřekl (nicméně se ty výsledky později většinou ukazovaly jako validní díky kresbách, potížím s chováním, sebepoškozování, poruchám přijmu potravy apod.). Vámi popisovaná skupina však existuje (to je důvod, proč mi třeba nikdy nevyšel ani středně silný vztah mezi počty bodů z matematiky a úzkostností. Situace tedy není tak jednoduchá), ovšem tam to nejspíše souvisí se zcela jinými faktory, než popisuji já (intelekt, jiné hodnoty, jiné způsoby zvládání zátěže). Typickým příkladem byl v deváté třídě chlapec, který neuměl násobit.. byl to však velký sportovec a fešák, který však nebyl natolik inteligentní, aby si uvědomil, že je násobení vůbec důležité. Nicméně aspoň podle mých dat se jedná o skupinu zcela marginální. Moje data jsou však omezená pouze na 1 školu. Nemám bohužel zdroje SIRI, NPI, ČŠI apod. Můžu se tedy určitě mýlit, pokud jde o procentuální zastoupení Vámi uvedených lidí v celkovém množství lidí, kteří počítají na prstech.
Dítě dostane do vínku, zda a jak moc bude úzkostné. Na tom závisí, jak bude zvládat základy matematiky. Více úzkostné děti nezvládají více komplexní a propracované způsoby počítání, protože jim úzkostnost přetěžuje vyrovnávací paměť (například ještě dlouho po první třídě počítají skrytě na prstech, protože nedošlo k integraci operací do celků). Díky tomu jsou velmi špatní počtáři většinou úzkostní. (Nejdříve je však úzkostnost a pak až matematika.). Matematika je kulturním odrazem inteligence (nezvládáš matematiku = jsi hloupý), a proto mají děti s horšími výsledky nižší sebehodnocení a děti s lepšími výsledky vyšší sebehodnocení. Nezvládání matematiky však úzkostnost zhoršuje. Útočení na matematiku a učitele matematiky tak slouží dětem jako způsob vysvětlení si vlastní úzkostnosti a jako způsob vyventilování emocí (může za to ten hrozný matikář), což dočasně pomáhlá míru úzkosti snížit. Vliv učitele na výši úzkostnosti je však minimální. Učitelé matematiky na druhém jsou už navíc většinou zcela bezmocní, protože děti mají z prvního stupně takové deficity, které nelze odstranit. Nalezený vztah mezi well-beingem a výsledky z matematiky je tedy logický, protože mezi well-beingem a úzkostností je vždy záporný vztah. Navrhovaná opatření celkovou situaci ale reálně nezmění.
Dobrý den, nemusíte se vůbec bát. Vaše dcera určitě není nějaký tyran nebo psychopat. Jen je pouze v určitém vývoji chápání pravidel, který je v tomto věku typický. Pravidla daná dospělými je podle ní třeba plnit absolutně. Výjimky neexistují. (Nezáleží při prosazování na tom, zda jste dospělý nebo dítě.) Je zde absolutní víra ve "vševědoucnost" dospělých. Nejvyšší správnost a dobro nejsou vlastní přání, ale normy dospělého. Spravedlivé je to, co řekne dospělý. Jinými slovy, Vaše dcera pouze prosazuje to, jak zatím chápe svět okolo sebe. Dříve či později začne (kvůli rozporům a tlakům ostatních dětí) pochybovat o "vševědoucnosti" dospělých. Začne si informace ověřovat sama a bude diskutovat s ostatními dětmi, kteří to budou chápat jinak. Začne si uvědomovat rozdíly mezi vlastními motivy a pravidly. To poté povede k objektivnějšímu chápání činů. Na základě srovnávání svých činů, činů ostatních dětí a dospělých si poté vytvoří vlastní normy. Správné tedy bude už to, co na základě vlastních norem bude považovat za správné (a zároveň bude chápat, že někdo to může mít jinak). Bude zároveň vědět, že problémy z jiného úhlu pohledu vypadají jinak. Spravedlnost tedy bude podle samotné dcery a bude nezávislá na autoritě dospělého. To je vývoj, kterým si musí projít všechny děti.
Upřímně, když vidím, jaký styl výuky je na této škole, jaký je přístup učitelů k žákům a naopak, tak se nedivím, že se jim z této školy nechce na gympl. Ano, mají to pohodovější, mají jiný přístup, ale to neznamená, že ty děti jsou hloupé. Jen asi ví, proč nejít na gympl, kde začíná dril. Já sama šla z páté třídy na gympl a z naprosté jedničkářky se ze mě stala trojkařka, ten markantní styl výuky a přístupu mi školu docela znechutil. Ale co, nakonec je ze mě vystudovaný vysokoškolák a já rozhodně nebudu své děti nutit na gympl, má osobní zkušenost mi stačí.
Děkuji za odpověď. Nechtěl jsem naznačovat, že by ty děti byly hloupé. (Omlouvám se za hrubky.) a ani si to nemyslím. Spíše mě zajímala ta logika rodičů, protože rodiče spíše tlačí děti na osmiletá gymnázia, protože jsou ambiciózní, chtějí se vyhnout inkluzi, ty děti skutečně vynikají.. apod. ale tady to zdá se nenastává, tak jsem byl zvědavý na důvod. Ani já nejsem velký fanoušek osmiletých gymnázií.
Není nad to hodnotit něco, čemu nerozumím. Autor nikdy slovní hodnocení na vysvědčení neviděl, tak to rovnou odsoudí, protože se přece vždycky známkovalo a nikdy to nikomu nevadilo. A když nebudou známky, tak děti budou asi očividně úplně b*bé, protože když nemají známku, tak nemají tendenci se zlepšit. Naše škola, která má slovní hodnocení na prvním stupni, tak má kupodivu dobré výsledky, z jejich stránek: Výsledky žáků 5., 7. a 9. ročníku ve srovnávacích testech KALIBRO jsou dlouhodobě nadprůměrné. V hodnocení výsledků vzdělávání žáků 9. tříd základních škol a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií 2008 (CERMAT), byla úspěšnost žáků naší školy výrazně nad průměrem ostatních základních škol v ČR.
Dobrý den, jen tak pro zajímavost jsem si ověřil Vaše tvrzení. Kalibro výsledky nezveřejňuje, takže tvrzení nelze ověřit. Nicméně Cermat skutečně ZŠ Dr. Jana Malíka označuje jako nadprůměrnou školu, pokud jde o počet bodů při přijímacích zkouškách na 4 leté obory (2023 z 9. tříd). Výrazně nadprůměrně vychází hlavně matematika. Nicméně tabulka rovněž uvádí, že ze školy nikdo nehlásil na osmileté gymnáziu.. Tím lze samozřejmě vysvětlit tu převahu nadprůměrných výsledků v 9. ročníku (z ostatních škol nejchytřejší odešli na osmiletá a šestiletá gymnázia, a proto mají školy horší skóre než ZŠ Dr. Jana Malíka, kde nejchytřejší děti zůstali až do devítky). Mně ale spíše přijde zajímavé, proč se podle dat Cermatu z páté třídy žádný žák ZŠ Dr. Jana Malíka na osmileté gymnázium ani nehlásil?
Jeste bych k clanku jemne doplnil, ze deti minimalne v 1.-3. rozumi svetu okolo sebe prave prostrednictvim jednoduchych rozdilu (pripadne poradi). Jejich zakladni myslenkovou operaci je tedy "porovnavani" (tedy hledani rozdilu). Je to kvuli tomu, ze zatim nerozumi slozitejsich konceptum (a tim myslim nejenom jazykovym). A porovnavani je v tomto veku dulezite kvuli presnejsimu chapani reality. Dite je totiz v tomto veku nesmirne egocentricke (vidi svet pouze ze sveho uhlu pohledu). Do skoly chodi mimo jine i proto, aby porovnalo svoje schopnosti a dovednosti se schopnostmi a dovednostmi ostatnich deti.. a prestalo mit jednoduchy pohled nejenom na sebe (Ja to umim. Vsichni vi, jak to myslim. Moje cesta je jedina spravna.), ale hlavne aby zacalo vnimat svet a svoje misto v nem realisticky (nejenom vsak podle svych schopnosti ale i motivace, zazemi apod. ve vztahu ke schopnostem, zazemim a motivacim ostatnich deti).
Logika ruseni znamek je pro odborniky obtizne pochopitelna. Deti v tomto veku zjevne nemaji dostatecne rozvinute mysleni ani dostatecny vhled do struktury jazyka, aby pochopili slozitejsi jazykovy projev. Je tedy pravdepodobne, ze budou rozumet slovnimu hodnoceni vyrazne individualnim a jednoduchym zpusobem, nez jak ho mysli dospeli. Na druhou stranu ale znamkam rozumi perfektne, protoze odrazi dve typicke srozumitelne operace tohoto veku: 1. Chapani rozdilu (spoluzak umi tohle a ja zase neco jineho) 2. Poradove stupnice (prvni, druhy, treti atd.) Predpokladanym dusledkem slovniho hodnoceni v takhle mladem veku bude vyrazne zkreslene porozumeni vlastnim schopnostem i schopnostem ostatnich.. z cehoz pote budou vyplyvat komunikacni a socialni problemy, uzkosti, poruchy osobnosti a mozna i psychozy. Vsechny tyto dusevni obtize totiz stoji na zkreslenem vnimani a hodnoceni sebe (pocinaje svymi schopnostmi) a sveta kolem sebe.
Známky, ale dlouhodobě nefungují. Je třeba si uvědomit, že není jednotný systém známkování. Jedna učitelka dá dítěti za písanku velkou jedničku a druhá za stejnou písanku dá dítěti pětku. Takže ty známky pomalu ztrácí smysl. Pokud by byla jasně daná pravidla, tak řekněme, ale ony ty pravidla nejsou. Takže pak se stává, že děti z "lepších" škol, mají horší výsledky, než děti ze škol odpadových....Tak k čemu takové hodnocení je. Nehledě na to, že dítě když přinese trojku, tak co o tom rodič ví, co mu jde a co ne?
A myslite si, ze kdyz nezvladneme ani jednotny system znamkovani, tak zvladneme jednotny system slovniho hodnoceni, ktery je zjevne mnohem narocnejsi? Rozdil je v tom, ze logice znamek deti rozumi. Slovnimu hodnoceni v takhle malem veku nerozumi.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Tím se zabývá cela pedagogická věda - didaktika a pak metodiky jednotlivých předmětů. Vše je excelentně popsáno v odborné literatuře. Obzvláště té cizojazyčné. V češtině je to bída. Obecně české pedagogické fakulty jsou velice špatné a produkují nekvalitní učitele. Ale k vaší otázce. Učitel musí sdělovat cíl tak, aby žák věděl proč to má dělat. I když , učitel vlastně nemusí sdělovat vůbec nic. Staci navodit situaci, se kterou si žák neví rady. Viz dvojciferná čísla odčítání. Učitel ví, že žáci umí odečítat do 10. Dá jim pár příkladů a mezi ně zamíchá 56-34. Žáci to neumí a zjistí, že si s tím neporadí. Učitel vytvořil mentální mezeru v myslích žáků. Navodí situaci stylem: Děcka, já mám v kapse 56 korun (ukáže fyzicky) a chci si po vyučování koupit na benzínce kafe za 34. Myslíte, že je důležité vědět, kolik mi zůstane peněz? Co kdybych si chtěl koupit ještě tyčinku Snickers. Vyjde mi to? No a pak už je situace mnohem jednodušší. Prostě neprojde a neřekne: "Dnes se naučíme odečítat dvojciferná čísla." To je jako mluvit na ně čínsky a ty děcka to nezajímá. Stejně je možné postupovat u jakéhokoliv učiva. Jen je nutné připojit se skutečností, ukázat důležitost pro žáky samotné.
1 odpověď
4
Sledujících
0
Sleduje
4
Sledujících
0
Sleduje
Hm.. takže ukázáním důležitosti pro praktický život děti dospějí ke smyslu slovních úloh? A co když v úloze nejsou nástroje bezprostředně využitelné pro běžný život?
2 odpovědi