Stačí se podívat kolik jsou platby do společného rozpočtu a kolik jsou příjmy z něj. Jestliže jste vystudovala VŠ, pak byste měla být schopna tyto dva údaje dohledat a porovnat a pak byste nepsala takové bláboly. Navíc byste možná věděla, že zájemce o zaměstnání, o kterém pravidla úhrady nákladů na zvolenou rekvalifikaci hovoří, skutečně může být zaměstnanec, rodič na rodičovské dovolené či dokonce živnostník. Od člověka, který se chlubí tím, že prošel vzdělávacím systémem od státní MŠ až po státní VŠ bych očekával, že to nebude hlupák, ale ve Vašem případě zřejmě výjimka potvrzuje pravidlo.

Ale zájemcem o zaměstnání můžete být i v případě, že pracujete, jste na rodičovské dovolené a v dalších případech. Nepleťte si evidenci uchazečů o zaměstnání (lidově "nezaměstnaných") a evidenci zájemců o zaměstnání (ti, kteří uvažují o změně zaměstnání nebo změně své role/pozice na trhu práce).

Pletete si zájemce a uchazeče o zaměstnání. To, co uvádíte platí pro uchazeče o zaměstnání.

Tak já si o kurz pořádal na začátku července. Do měsíce měla být má žádost projednána a případně schválena. Kurz začíná na začátku října a hádejte. Úřad práce dělá mrtvého brouka, kontaktovala mě už i lektorka kurzu s tím, že nemá rozhodnutí a musí odmítat další zájemce. Když jsem se tedy dotazoval na Úřadu práce, tak mi bylo řečeno, že je ještě vlastně čas a že nestíhají. Jenže já už mám nasmlouvané pracovní povinnosti a pravděpodobně nebudu moci na rekvalifikaci (která ještě asi dva týdny před jejím začátkem není ze strany ÚP schválená) nastoupit. Tomu se říká dokonalost státní správy

V jednom mém bývalém zaměstnání jsme měli dva kolegy, kteří spolu sdíleli kancelář. Vtipné byly jejich jmenovky na dveřích. Jeden se jmenoval pan Malý a druhý se jmenoval pan Šourek. Čili spojení "Malý Šourek" vyvolávalo úsměv i u těch, kteří jen okolo procházeli chodbou 🙂

A známá učitelka vyprávěla, když dostala svou první třídu coby třídní učitelka na gymnáziu. Mezi studenty byla slečna, která se jmenovala Blanka Protrhlá - té se rodiče snad pomstili 🙂

Je vidět, že o Egyptě a jeho obyvatelích opravdu nic nevíte. Z hotelového rezortu žádný národ, jeho zvyky a běžný život nepoznáte. Já do Egypta jezdím několikrát ročně, ale ne do hotelu a mám tak možnost porovnat jejich trochu více opravdový život s tím naším. Ano, opravdu jsou chudí (samozřejmě ne všichni) a ano, velká část Egypťanů jsou prostě obchodníci se vším na co si vzpomenete. Ale že by byli líní, tak to opravdu ne. Jestli Vám přijde lenost obdělávat pole kolem Nilu bez nějaké vyspělejší mechanizace dnes a denně od úsvitu do té doby, kdy Vás slunce nepředstavitelně spaluje a pak se tam večer znovu vracet a pracovat za tmy, protože jindy to prostě nejde. Nebo třeba 12 hodin 7 dnů v týdnu šplhat v egyptském vedru po dřevném lešení spojeném provazy a stavět domy či mnoho dalších v Egyptě běžných činností, pak jste opravdu úplně mimo. Ano, v turistickém letovisku narazíte často na místní vykuky, jejichž hlavním zájmem je z Vás dostat peníze, aby si pak nemuseli příliš (nejlépe vůbec) ohýbat záda při jiné práci. Nesuďte však podle nich všechny ostatní, protože takových je v porovnání s celou populací Egypta zanedbatelné množství.

Jen bych dodal, že pro autorem uvedené výše kompenzací musí let být operován evropskou aerolinkou nebo začínat na evropském letišti. Pokud na evropském letišti končí a operuje ho mimoevropská aerolinka, tak nárok podle nařízení Evropského parlamentu a Rady nevzniká. Osobně se mi to stalo a i když bylo zpoždění 6 hodin, kompenzace nebyla žádná, a to ani přes ony společnosti, které se tím zabývají. V takovém případě je možnost žádat pouze o úhradu skutečně způsobené újmy, a to dle Montrealské úmluvy. Ovšem opět pouze v případě, že daný stát k Montrealské úmluvě přistoupil.