O tom, zda měl být digitální systém stavebního řízení spuštěn, nebo neměl, můžeme diskutovat a teprve budoucnost ukáže, zda to bylo dobře. Ale to, že je nutný je nepochybné. Česko mělo jedno z nejpomalejších stavebních řízení na světe a škody v národním hospodářství, které způsobovala někdy i několikaletá stavební řízení už nikdo nespočítá, ale pravděpodobně budou ve stovkách miliard.

Pan Bartoš měl tři možnosti. Nic nedělat a nechat vše být tak, jak to bylo. Převzal by tím metodu předchozích vlád, které v oblasti digitalizace nic nedělaly a nic tedy nezkazily. Nebo zvolit pomalou cestu dokonalé přípravy systému, dlouhodobého zkoušení jeho funkčnosti a možná někdy za dlouhou řadu let by se něco spustilo.

Pan Bartoš zvolil cestu podobnou elektronickým přihláškám na střední. Zvolil cestu nejrychlejší možnou, s rizikem mnoha chyb a v případě, že se nepovede i politicky nejobtížnější. Nevím, co bylo jeho motivací, ale za mne veliký obdiv za statečnost. Ať už pan Bartoš dopadne jakkoliv, dosáhl toho, že na digitalizaci se nebude čekat další dlouhá léta, ale že digitalizace stavebního řízení bude v dohledné době dokončena. Chyby systému se opraví a za rok už si nikdo nevzpomene, že s digitalizací strčil Bartoš dobrovolně hlavu na špalek, a že za funkčním, rychlým a pohodlným systémem stavebního řízení stála odvaha pana Bartoše.

Připomínám, že digitalizace stavebního řízení je nejsložitější elektronický sytém, jaký byl kdy v Česku zaváděn. A že ho pan Bartoš zavádí s lidmi, které ba ministerstvu z 95% zdědil po předchozích vládách. Státní služba je prostě státní služba.

Přeznačkováno a vypadá to jako hlavní.

Vsadil bych se, že policie u téhle pasti na turisty ráda kempuje.