Glosa zajímavá, ale ta "cnost" strašně bije do očí. Správně je to "ctnost", od slovesa "ctít".

Mě by vážně zajímalo, jaký typ zapojení ČR do mezinárodního pořádku by si Okamura & spol. vlastně představovali? Model Maďarsko? Model Moldavsko? Model Bělorusko?

Nějak se mi to přes jejich opozici ke všemu nedaří rozklíčovat...

To je tak, když někdo nepochopí, že součástí civilizovaného světa se stane, když se začne civilizovaně chovat, a ne když projde nějakým přijímacím řízením.

Naštěstí o tom Zeman rozhoduje jedním volebním hlasem, stejně jako každý jiný oprávněný volič.

V 94 letech zemřel na umytí? Možná samonaplňující se proroctví? U nás v rodině se vypráví příběh o vzdáleném strýci, kterému cikánka za 1. světové války předpověděla, že válku sice přežije, ale po ní bude stavět dům a až ho dostaví, tak zemře.

Strýc uvěřil. A tak po válce, když skutečně začal dům stavět, tak nikdy nebyl hotový. Celý život dostavoval, přestavoval, renovoval. Skončil o víc než 50 let později v požehnaném věku, když už fyzicky nestačil a... zemřel. Cikánka měla pravdu.

Vzhledem k tomu, že i z SPD Tomiovi pravidelně kolem každých voleb odcházejí lidé, kteří náhle s překvapením zjišťují, že je to nedemokratická strana, kde si předseda např. svévolně upravuje místní kandidátky, může se snad i SPD časem rozpadnout.

Pokud/až se tak stane, navrhuju zavést veličinu poločas rozpadu politické strany. Její jednotkou by pak samozřejmě byl 1 Okamura.

S tvrzením typu "Jakýkoli mír je lepší než válka" podle mně nelze souhlasit. Trvat na tom by znamenalo ukládat napadené zemi morální povinnost se vzdát a tím rychle ukončit válku. Člověk nemusí být génius, aby domyslel, k jakému světu a uspořádání v něm by to vedlo.

Dost mě baví, jak činovníci v SPD stále znovu a znovu objevují Ameriku, když zjistí, že Okamura ji nevede demokraticky a zasahuje do kandidátek. To už je pro tuhle stranu takový předvolební evergreen. Proto je to až na samotného Okamuru (a lidi s naturelem podržtažky) takhle průtoková strana.

Snad jediné co v textu postrádám, je připomenutí velké ekonomické iniciativy Dunaj–Odra–Labe aneb malé české verze čínské One Belt One Road, vyznačující se mimo jiné dluhovými pastmi a dálnicemi vedoucími odnikud nikam.

Tomu podivování nad neexistencí pojistek proti jednoduchému kopírování nerozumím. Když vaše technika v kvalitě i komplexnosti horko těžko klopýtá za ostatními, tak vybavovat ji složitými pojistkami, aby to konkurance neokopírovala, prostě nedává smysl.

Takže k "seznamu nikoli přátelských zemí" de facto zavedli "seznam už vůbec ne přátelských zemí" a povyšují nás do něj. Myslím, že spolu s Pobaltím a Polskem se s tím nějak vyrovnáme. Nakonec tam zase budou skoro všichni kromě Číny, Íránu a Severní Koreje.

Lotyšsko (spolu s dalšími) bylo nejprve okupováno roku 1940 Sov. svazem v souladu s rozparcelováním východní Evropy podle smlouvy Ribbentrop - Molotov, pak po 1941 ze strany nacistického Německa, a je z jejich pohledu víc než pochopitelné, že konec 2. světové války vnímají jen jako návrat z nacistické okupace zpět do té sovětské.

Vůbec nechápu, že to někteří nechápou.

Tak nějak jsem už před dlouhým časem dospěk k názoru, že věnovat se jakkoliv blíže projevům Miloše Zemana je ztráta času a vše, co z úst vypouští, je pro veřejnou debatu o směřování našeho státu, a vlastně i o čemkoliv jiném, naprosto irelevantní.

Především na ruských smluvních zárukách zahrnujícím i garanci územní celistvosti stála ukrajinská bezpečnost v minulosti, konkrétně mezi lety 1991 až 2014. A právě Rusko svými akcemi tohle uspořádání zcela rozmetalo na kusy.

Medveděv snad ani nemůže myslet vážně, že by se k tomu šlo vrátit a brát nadále jakékoliv záruky podobného druhu ze strany Ruska byť i jen částečně vážně.

I když volíte click-baitový titulek, neměl by aspoň odpovídat tomu, co je v článku?

Je to trapné a jeden pak neví, jestli si vymýšlíte, když říkáte "Marihuanu užívá každý desátý obyvatel Česka" (titulek), nebo "zkušenosti s ní (marihunou) má každý desátý Čech" (perex).

První mluví o opakovaném užívání, která stále trvá; to druhé zahrnuje i ty, co jednou kdysi na střední škole zkusili. Ta čísla nemohou být stejná. Výsledkem je článek na dvě věci.

Na Ukrajině podle nich není válka, dokonce za použití toho slova odsuzují k pokutám a kriminálu. Přesto jsou tam podle nich páchány válečné zločiny. Jako obvykle popírají sami sebe i selský rozum.

Mně jen fascinuje, jak se teď rojí (bývalí) politici Západu s tím, jak už před patnácti lety Putina prokoukli, a jak Západ selhal, když s tím nic nedělal. Jakokdyby v té době nepatřil mezi nejdůležitější představitele onoho Západu.

Kdyby měl pan britský expremiér alespoň koule říct: Stejně jako ostatní v podobné pozici v dalších státech, ani já s tím nic nedělal.

> Za druhé je zároveň s řáděním sovětských vojáků popsáno i to, že velení toto chování netrpělo.

Pokud se pamatuji, pak spíš velice záleželo na tom kterém velícím důstojníkovi. Rokossovskij to netoleroval, tvrdě postihoval a vyžadoval to i po svých podřízených. Jiní (Žukov, Koněv) to víceméně přehlíželi, maximálně do určité míry rozlišovali, na kterém území k tomu dochází. Nějaký systémový přístup jako v západních armádách, kde patřilo k povinnosti důstojníka nad disciplínou mužstva dohlížet v tomto ohledu i na nepřátelském území a kde konala vojenská policie, to v Rudé armádě zakořeněno nebylo. Vojenská policie jako taková v Rudé armádě myslím vůbec neexistovala a politruci i NKVD měli jiné priority.

(Abych si to nepřisvojoval, pokud se pamatuji, tak nedávno o tom mluvili historici Stehlík a Groman v Přepiště dějiny, ale možná se pletu a je to z jiného zdroje.)

Vzhledem k tomu, že na palubě mělo být asi 510 lidí, snaží se nám tedy Kreml namluvit, že 86 lidí (510 bez přiznaných ztrát a evakuací) je stále živo a zdrávo a plní své povinnosti na palubě ponorky Moskva?

> Jsem divná, když mi přijde okamžité sypání peněz do vojenské techniky a zbraní ve své podstatě nesmyslné, protože a priori nechci financovat zabíjení lidí?

Pokud slovo "divná" chápeme jako "být příslušníkem názorové menšiny", pak asi ano. Za sebe tedy alespoň doufám, že lidé, kteří jsou ohroženi agresorem s klackem a nastavují mu druhou tvář místo obrany nebo pokusu o únik, tvoří menšinu. Byť takový postoj nepovažuju primárně za amorální (pokud je dotyčným aplikován vždy a konzistentně), já to považuju za životní strategii, která vede k porobě a otroctví.

V současnosti jsme bohužel v situaci, kdy se díváme, jak silnější agresor tluče klackem slabšího, nám vyhrožuje, že na nás přijde řada a ještě huláká, že na nás půjde s nukleárním armagedonem hned, pokud bychom snad pomáhali moc.

Naše výdaje na obranu musí reflektovat bezpečnostní situaci v regionu. Být připraven na obranu je nejlevnější cesta, jak snížit riziko, že ji budeme muset použít, a že se na nás vykašlou spojenci, pokud dojde na nejhorší.

Stejné argumenty platí pro Ukrajinu: I když pominu etickou stránku, čistě pragmaticky je v našem bezpečnostním zájmu, aby se v tomto geopolitickém prostoru nepřepisovaly hranice a rovněž i to, aby Slovensko na své východní hranici nesousedilo s "Maloruskem" v zajetí ruského medvěda. Stačí si vzpomenout na to, jak Lukašenko vozil migranty ze Sýrie na hranici s Polskem, Litvou a Lotyšskem.