Moc hezký vzpomínkový článek.Ale nedá se nic dělat, vývoj jde dopředu a mi starší máme jen 2 možnosti.Buď si svůj život dožijeme s hlavou plnou vzpomínek a nostalgie,nebo se pokusíme zachytit se na vlně překotného vývoje a alespoň trochu držet krok s mladší generací.Já jsem plně pro druhou možnost.
V 29 jsem se oženil s ženou,která měla 2 malé děti z předchozího vztahu.Za 2 roky se nám narodila vlastní dcera.Všechny děti jsme zdárně dovedli do dospělosti.A náš vztah? Pro mě nejhezčích 21 let mého života.Žena zemřela,ale já dnes vím,že to není o jednom nebo druhém,je to o obou.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
No konečně.