No právě, dobít po cestě na 100% je časově neefektivní. Já jezdím buď sám, nebo s přítelkyní, děti nemáme a zastávky na cestě nám málokdy trvají víc než 15 minut. Záchod, bageta a pokračujeme. Stát někde tři čtvrtě hodiny na dobití do 100% bych opravdu nerad.

25 - 30 minut bych asi přežil, ale při dlouhých cestách vyšší rychlostí (těch 160, v Německu víc, jezdím většinou na noc nebo o víkendu, kdy jsou prázdné dálnice) bych musel stát dvakrát, nikoliv jednou. A 2 x 30 minut, to už by mi vadilo hodně.

Mám dobré pohodlné dieselové auto, kde tohle neřeším a kde si můžu s klidem dovolit jet při vhodných podmínkách přes Německo dlouhé úseky 200+ km/h a zastavovat třeba po třech hodinách. Tohle zatím neumí žádné EV a rozhodně žádné v rámci mého rozpočtu (řekněme kolem milionu za nové auto).

Za pět nebo deset let to může být jinak, uvidíme.

Ano, to jsou reálné hodnoty. Když na zhruba 90% baterie ujedete 380 km, tak při delší cestě, když budete nabíjet na 80% a na příští nabíječku přijedete s 10%, tak to dá zhruba těch 300 km a pak 20 až 30 minut pauza. To je důvod, proč si zatím EV na dlouhé cesty nepořizuju, tohle by mi velmi nevyhovovalo, navíc obvykle jezdím o něco rychleji (160 km/h reálných).

Ale docela uvažuju o nějakém malém ojetém EV jako druhém autě do města, kde mi pohodlně stačí 150 km dojezd.

Podle toho, jaký máte elektromobil. Pokud Porsche Taycan, tak celkem dost, nejspíš přes 300 km. Pokud Nissan Leaf, tak docela málo.

Dobrý začátek, jen zbytečně pomalý. 150 by se za vhodných podmínek dalo zcela bez problémů jezdit na celé české dálniční síti.

Vybiral hsem pred par lety mezi touto 508 s 2.0 HDI a Insignii B. Vyhral Opel, protoze nabizel silny diesel i s manualem a je prostornejsi. A nelituji, druha generace Insignie je skvela.

Ale s Peugeotem jsem se byl projet a ta ergonomie mi vubec nevadila, naopak s tim malym volantem se mi auto zdalo pocitove mrstne. A to mam 193 cm.

Mám Insignii v téměř stejné konfiguraci jako v testu, akorát manuál (což je mimochodem jedna z výhod Insignie, i 125 kW diesel byl k mání i s manuálem). Zatím mám najeto asi 60 tisíc km a maximální spokojenost. Auto je prostorné, pohodlné, na dálnici při rychlostech 160 až 180 km/h stabilní a pořád slušně tiché. Dynamika solidní, spotřeba při převážně rychlejším dálničním cestování mezi 6 a 7 litry na 100 km. Poruchy zatím žádné, ale to je při tak malém nájezdu asi očekávatelné. Naprosto skvělá jsou matrixová světla IntelliLux, adaptivní tempomat a AGR sedačky (mám manuální).

Zrovna McDonalds je jeden z mála fast-foodových řetězců, kde si kromě burgerů nebo smaženého kuřete můžete vybrat i salát. A je do dobrý salát, dávám si ho celkem často. V některých zemích (např. Rakousku) je nabídka salátů a taky wrapů (maso a zelenina v placce) ještě bohatší.

Co vás vede k tomu, že v normální slušné debatě o autech musíte začít naprosto zbytečně a nesmyslně urážet? Proč to děláte? Baví vás to?

Fajn, vy možná jo. Já ne. Na dlouhých cestách zastavuji po zhruba 3 hodinách (což je v ideálním případě po 350 až 400 km) a zastávky mi obvykle trvají max. 15 až 20 minut. Zejména pokud jsme dva řidiči a střídáme se.

Chápu, že každý má jiný způsob používání auta a vyhovuje mu něco jiného. Já budu ochoten elektromobil na dlouhé cesty akceptovat, až bude nabíjení na další min. 3 hodiny cesty trvat max. 20 minut.

Auto pěkné, věřím že i dobře jezdí, cena v rámci třídy OK. Ale že nabíjení 15-80 % zabere 37 minut je opravdu velká bída. Rozhodně to není "jen 37 minut" jak píše autor textu. Když jedu dlouhou cestu, opravdu nechci a nebudu stát 37 minut po každých řekněme 300 km (když pojedu svižně po dálnici). Tohle je opravdový problém elektromobility.

Já bych takové počasí přivítal třeba hned.

Měl bych poznámku k tomu turistickému rozcestníku naproti Máji. Já nevidím nic špatného na tom, že je (pouze) česky:

1) V místě se pohybuje spousta ne-pražských, ale českých turistů.

2) Pokud cizinec hledá něco konkrétního, obvykle si v průvodci nebo mobilu najde český název ("Národní divadlo") a rozcestník pochopí. Navíc mu pomůže obrázek na šipce.

3) Zdaleka ne ve všech světových metropolích mají vícejazyčné rozcestníky. Někde ano, někde ne. Třeba v Londýně jsem fakt žádné nápisy francouzsky nebo španělsky neviděl 😉

Jinak fajn díl a díky za spoustu zajímavých informací.

Přesně tak, dobrý článek, byť trochu zjednodušující.

Pokud si dobre vybavuji, pak po Pearl Harbour pomahal Lindberg ve vycviku americkych pilotu v Pacifiku, ucil je jak dosahnout co nejvetsiho doletu s danym mnozstvim paliva.

Konecne funguje Ministerstvo obrany tak, jak se patri.

Jen tak tiše na okraj dodám, že za (ceníkových) 550 tisíc Kč je k mání o třídu větší a modernější Opel Astra se srovnatelným motorem i výbavou.

Leopadry si na Ukrajině vedou dobře. Samozřejmě taky mají ztráty, tomu se nedá vyhnout. Ale poměrně malé a posádka obvykle přežije: Odkaz  

Zrovna ty nové kvalitní tanky by mohly být pro spoustu mladých motivace, proč se k armádě přihlásit.

Ja tedy adaptivni tempomat a drzeni v pruhu u meho Opelu Insignia B na dlouhych cestach uplne miluju. A to mam (schvalne!) manualni prevodovku a asistent jizdy v pruhu jen ten jednodussi, reagujici az na blizkost cary. I tak ale asistenti podstatne snizuji unavu na dlouhych cestach. A mimo dalnici je jednim (fyzickym!) tlacitkem vypnu a zase si ridim (a radim!) jako pred 20 lety. Za me super.

Doba před rokem 1989 byla otřesná v každém směru. Žádná svoboda, zničené životy tzv. nepřátel režimu a jejich rodin, zastřelení na hranicích, nemožnost cestovat, zoufalá ekonomická situace, obchody buď prázdné nebo jen s mizerným podřadným zbožím (od potravin po auta), zanedbané památky, zanedbané životní prostředí, co vás napadne.

Samozřejmě i po stránce zdravotnictví je to dnes mnohem lepší než tehdy.