Ono v tom článku vůbec nejde o to, jestli je ten člověk zloděj nebo ne. Je to o hranicích a respektování pravidel. Jdu do obchodu a pravidlo je, že je to moje až po zaplacení. A když ho porušují, co učím to dítě? Že obcházet pravidla se může. Tohle totiž má mnohem větší důsledky, než si autor uvědomuje. Chápu, že trvat na hranicích a pravidlech je někdy náročné, ale rozhodně se to vyplatí. Rodičům i dětem.

Tak určitě....za rok se prodá po světě desítky milionů televizi a každá bude ukládat někam každou sekundu obraz? Co s tím.kdo bude dělat a dokážete si představit ten objem dat?

Může mi tedy autor vysvětlit, proč v Polsku je možné platit kartou i v těch nejmenších stáncích a tady ne? Mají tam něco podobného eet. Takže pokud to není kvůli daním a únikům, umí si Poláci na všech úrovních vyjednat lepší podmínky?

Čtu ty komentáře, jak bude těžké najednou rozpoznat realitu, co je a co není pravda. Že těch fotek bude možné zneužít. Ve skutečnosti se, podle mě, nic moc nemění. Mrkněte třeba na tenhle článek z roku 2018 Odkaz  

Ono totiž je mnohem děsivější to, že máte pocit, že dnes můžete fotografii věřit. Nemůžete a neměli byste. A k tomu je potřeba rozvíjet kritické myšlení.

Ostatně ten trend je velmi podobný textu. Dřív psali zprávy novináři, s příchodem internetu a sociálních sítí v podstatě zprávy může psát kdokoli a je jen na každém komu kde a jak věří.

Já jsem koukal na to video a vlastně to ve mně vyvolávalo dojem, že někdo maluje. Obrazy taky neodpovídají realitě, jsou jen inspirací. Ostatně, ani fotografie nikdy nezachycuje realitu, ale má spíš tendenci zachytit náladu, emoci, prožitek. Úpravy skrz přechodové filtry, polarizační filtry, ořezy, délky expozice, hloubky ostrosti, multiexpozice - spousta nástrojů, které byly i dřív k dispozici. Realitu lze "ohnout" i jen prostým výběrem místa focení - pláž vypadá prázdná, ale mimo záběr je hromada lidí atp.

Koukám na to a skoro si říkám, jestli by to nešlo udělat z terakotových květináčů. Dva slepit k sobě. Spodní otvor zalepit, horním hadičku. V obchoďáku teraktový květináč 12x9cm za 35Kč, tj dva za 70Kč a objem mám 2l.

Udělám jen drobnou historickou korekci. Vykat se nezačalo ve středověku, ale v době říše Římské, kdy se rozdělila na východní a západní. A každý, kdo šel v jedné z jejich části za císařem, oslovoval oba dva, aby se podtrhla jednotnost vládců a říše. A tohle pak přejali i vládci budoucí, jako králové. A my jsme to adoptovali postupně jako oslovení respektu k někomu.

Aby bylo jasné, nesouhlasím s tím, aby se dítěti dávalo zboží před pokladnou. Ale maminka/tatínek často čelí dvojímu tlaku. Speciálně u dětí, které ještě nemají kapacitu pochopit, že se to nejprve musí zaplatit - typicky 1,5 leté děti atp. A ten tlak je - buď vytrvám a nedám mu to, což s sebou nese řev a vztekání se. Nebo podlehnu a dám mu to s tím, že to zaplatím u pokladny.

A když mu to tedy nedám, možná tu za týden bude článek o tom, jak mám nevychované dítě, neumím ho usměrnit a řev, že všechny obtěžuje.

Někdy to ti rodiče mají vážně těžké. S lidmi okolo....

Jednoduše řečeno: Jaké přátelé máš, takový jsi.

Já celou tu diskuzi a vzrušení kolem toho moc nechápu. Proč vadí zrušení úkolů? Pro nás to byl doma vždycky opruz. Dělali jsme úkoly ze psaní, které nám šlo, ale neměli jsme pak sílu a čas řešit matematiku. Někteří učitelé byli super aktivní a dali nám úkoly na další „směnu“. I přesto, že spoustu věcí jsme procvičovat nepotřebovali.

Jestli se o dítě zajímám, tak vím přesně, co umí a co neumí. A je mnohem snazší motivovat ke zlepšování se ve věcech, co dítěti nejdou, než ho nutit k úkolům, které už nemají smysl, protože to umí.

A je mi úplně jedno, že se učitelé ohánějí tím, že spousta rodičů a dětí pak nebude dělat doma nic. To je jejich problém. Ať se sami rozhodnou, co budou s dítětem dělat a jak se s ním učit atp.

Zrušení úkolů totiž vůbec neznamená „Děti se nemusí a nebudou doma učit“. To jen znamená, že dostanou prostor a možnost se učit jen to, co potřebují.

Já celou tu diskuzi a vzrušení kolem toho moc nechápu. Proč vadí zrušení úkolů? Pro nás to byl doma vždycky opruz. Dělali jsme úkoly ze psaní, které nám šlo, ale neměli jsme pak sílu a čas řešit matematiku. Někteří učitelé byli super aktivní a dali nám úkoly na další „směnu“. I přesto, že spoustu věcí jsme procvičovat nepotřebovali.

Jestli se o dítě zajímám, tak vím přesně, co umí a co neumí. A je mnohem snazší motivovat ke zlepšování se ve věcech, co dítěti nejdou, než ho nutit k úkolům, které už nemají smysl, protože to umí.

A je mi úplně jedno, že se učitelé ohánějí tím, že spousta rodičů a dětí pak nebude dělat doma nic. Ať se sami rozhodnou, co budou s dítětem dělat a jak se s ním učit jen to, co potřebují.

Konečně ženská, co ví, co chce. Za mě má pravdu. Zmizeli chlapi, co si umí stát za svým, držet slovo, je na ně spoleh. A to se nijak nevylučuje s tím, že mají smysl pro humor.

Za mě tedy domácí úkoly ne. Respektive, to, co se nám typicky dělo, že bychom potřebovali procvičit počty, ale úkol byl ze psaní. Které jsme cvičit nepotřebovali. Takže jsme ztráceli čas v aktivitě, která neměla přínos. Osobně bych ocenil, kdyby děti dostávaly dobrovolné úkoly, které jim mohou pomoct se zlepšit a každý by si vybral, co potřebuje.

Slyšel jsem argument učitelů, ale že by pak nikdo nic nedělal. Ale není náhodou i cílem prvního stupně začít pěstovat zodpovědnost za vlastní výsledky, úsilí? Učit se, že když nevím a neumím, měl bych se začít učit, říct si o pomoc atp.?

Kolikrát nám dcera řekla, že se jí nechce dělat domácí úkol a spělo to "bitvě", kdo koho přesvědčí. A na konec bylo nejefektivnější říct:"OK, jak chceš. To je Tvoje rozhodnutí, nedělej ho a zítra paní učitelce řekni, že ho nemáš, protože se Ti nechtělo. To je v pořádku." Nikdy se nám nestalo, že by nebyl úkol, protože najednou tíha zodpovědnosti za tohle rozhodnutí vedla k vypracování úkolu. A bez řevu a síly (=tlaku na "splň to").

Už v krátké době čtu, jak je euro špatně, protože centrální banka nebude moct ovlivňovat korunu. Tak mi někdo vysvětlete, proč, když CNB tu možnost dneska má, máme nejhorší inflaci v EU?

Mně teda mnohem víc vadí, když někdo osciluje mezi 110 a 70 a neustále mění rychlost. Když někdo jede plynule 85, tak to je pohoda. Jasně, že mám taky někdy náladu na to jet o něco rychleji, ale když si to člověk spočítá jaký je rozdíl v čase, když jede 95 nebo 85, tak i na velkých vzdálenostech je to pár minut.

Ve skutečnosti za to celé může otec, nikoli macecha. Byly to jeho priority s kým se bude vídat a stýkat. to, že se neuměl postavit ženě, nebo snad ani nechtěl, je na něm. Zloba na macechu je zloba na špatnou osobu.

Takže rada zní - nekupovat fish&chips v Edinburghu, ale zajet si o 400km dál na Skye?

Jmenujte ty kvalitnější, vybavenější a zánovní auta v konfiguraci pro sedm, ve druhé řadě se samostatnými sedadly?

Ano, Dacie asi není snem lidí, co touží mít auto jako symbol svého postavení, ale pokud se podíváte na trh sedmimístných aut, skoro nic není. A pak řešíte, jestli za 400t ojeté auto s nájezdem 150t km nebo nové se zárukou.