Konkrétně? Třeba nebrat ohledy na sebe,zatnout zuby a táhnout, ať to stojí, co stojí. Obětovat se, i když ten život a jejich vlastní štěstí stojí za houby.

No, to je ale trochu nefer statistika. Protože ve vaší generaci byl psycholog děsná ostuda a tedy tam nechodil, i když by to potreboval. Dneska se to bere jinak. A proto tam chodí i víc dětí. Vaše generace má svoje problémy, které raději přehlíží a dělá, že nejsou.

Ono v tom článku vůbec nejde o to, jestli je ten člověk zloděj nebo ne. Je to o hranicích a respektování pravidel. Jdu do obchodu a pravidlo je, že je to moje až po zaplacení. A když ho porušují, co učím to dítě? Že obcházet pravidla se může. Tohle totiž má mnohem větší důsledky, než si autor uvědomuje. Chápu, že trvat na hranicích a pravidlech je někdy náročné, ale rozhodně se to vyplatí. Rodičům i dětem.

Tak určitě....za rok se prodá po světě desítky milionů televizi a každá bude ukládat někam každou sekundu obraz? Co s tím.kdo bude dělat a dokážete si představit ten objem dat?

Může mi tedy autor vysvětlit, proč v Polsku je možné platit kartou i v těch nejmenších stáncích a tady ne? Mají tam něco podobného eet. Takže pokud to není kvůli daním a únikům, umí si Poláci na všech úrovních vyjednat lepší podmínky?

Čtu ty komentáře, jak bude těžké najednou rozpoznat realitu, co je a co není pravda. Že těch fotek bude možné zneužít. Ve skutečnosti se, podle mě, nic moc nemění. Mrkněte třeba na tenhle článek z roku 2018 Odkaz  

Ono totiž je mnohem děsivější to, že máte pocit, že dnes můžete fotografii věřit. Nemůžete a neměli byste. A k tomu je potřeba rozvíjet kritické myšlení.

Ostatně ten trend je velmi podobný textu. Dřív psali zprávy novináři, s příchodem internetu a sociálních sítí v podstatě zprávy může psát kdokoli a je jen na každém komu kde a jak věří.

Já jsem koukal na to video a vlastně to ve mně vyvolávalo dojem, že někdo maluje. Obrazy taky neodpovídají realitě, jsou jen inspirací. Ostatně, ani fotografie nikdy nezachycuje realitu, ale má spíš tendenci zachytit náladu, emoci, prožitek. Úpravy skrz přechodové filtry, polarizační filtry, ořezy, délky expozice, hloubky ostrosti, multiexpozice - spousta nástrojů, které byly i dřív k dispozici. Realitu lze "ohnout" i jen prostým výběrem místa focení - pláž vypadá prázdná, ale mimo záběr je hromada lidí atp.

Koukám na to a skoro si říkám, jestli by to nešlo udělat z terakotových květináčů. Dva slepit k sobě. Spodní otvor zalepit, horním hadičku. V obchoďáku teraktový květináč 12x9cm za 35Kč, tj dva za 70Kč a objem mám 2l.

Udělám jen drobnou historickou korekci. Vykat se nezačalo ve středověku, ale v době říše Římské, kdy se rozdělila na východní a západní. A každý, kdo šel v jedné z jejich části za císařem, oslovoval oba dva, aby se podtrhla jednotnost vládců a říše. A tohle pak přejali i vládci budoucí, jako králové. A my jsme to adoptovali postupně jako oslovení respektu k někomu.

Co je na dani z nemovitosti v pořádku? Koupím si byt ze zdaněných peněz, zaplatím daň při koupi a pak ještě platit daň za to, že to je moje? Za mě je to teda daň totálně mimo.

Ale je to úplně normální. Dítě něco chce a zkouší všechno, co může. U batolete je v arzenálu hlavně křik, řev, pláč. Samozřejmě, že v tom je potřeba ho trénovat, ale je naivní si myslet, že když ho budu trénovat doma a půjdu do obchodu, že si bude jen klidně prohlížet tu spoustu věcí a nebude je chtít. A prostě to zkusí. A čím častěji to zkusí a neuspěje, tím to bude lepší. Ale tohle doma vážně nenatrénujete. Jedině, že byste měla extrémně klidné a introvertní dítě.

A přečtěte si mojí první větu mého prvního příspěvku. Tedy - moje děti v obchodě nic nedostávaly. Já jen říkám, že tak lehké to není a chápu, že tam je ten dvojí tlak. To je celé.

Kolik máte dětí? Příjdou mi to takové knížecí rady. Protože. když je dítě malé, tak holt ještě funguje emocema a jsou chvíle, kdy žádný dudlík nebo hračka nepomůže. A nebrat ho s sebou není řešení, když ho to mám naučit. Myslím, že jde spíš o toleranci. Kterou Vy ovšem moc neprokazujete ;)

Aby bylo jasné, nesouhlasím s tím, aby se dítěti dávalo zboží před pokladnou. Ale maminka/tatínek často čelí dvojímu tlaku. Speciálně u dětí, které ještě nemají kapacitu pochopit, že se to nejprve musí zaplatit - typicky 1,5 leté děti atp. A ten tlak je - buď vytrvám a nedám mu to, což s sebou nese řev a vztekání se. Nebo podlehnu a dám mu to s tím, že to zaplatím u pokladny.

A když mu to tedy nedám, možná tu za týden bude článek o tom, jak mám nevychované dítě, neumím ho usměrnit a řev, že všechny obtěžuje.

Někdy to ti rodiče mají vážně těžké. S lidmi okolo....

Ale toleruje. Nikdo nebrání Slovensku a Maďarsku, aby se postavili za Rusko. Ale proč by pak měli být s ostatními v EU? Je v pořádku, že to chtějí jinak, jen to zároveň znamená, že bychom se v (dobrém) měli rozejít, protože se naše názory zásadně liší.

Správná otázka do dnešní doby je, jestli má samotná Evropa dost prostředků k obraně.

Nechat zodpovědnost na rodičích a dětech a neřešit to za ně. Každý je strůjcem svého štěstí. ;)

Takže vám příjde v pohodě, že ve firmě nařídí přesčasy všem, i těm, co pracují dobře? A bavíme se o práci, kde si jí každý udělá a může jít domů, ne kde jsou jednotlivé činnosti na sobě závislé.

A to je pro mě ta potíž. Škola tlačí na všechny bez rozdílu. A trestá nás, kteří fungujeme. A to vám příjde fér?

Musí to být samozřejmě přiměřené jeho věku. A zároveň, ano někdy je potřeba na některých věcech trvat, protože dohled do budoucna je pro dítě příliš abstraktní. Ale přesto si myslím, že tohle je společné práci rodič, škola, dítě. Ale mně mojí část škola povinným úkolem spíš komplikuje a je těžké motivovat dít k dělání něčeho, co zrovna nepotřebuje, protože to umí.

Ale tohle není problém domácích úkolů.