Děkuju autorovi za upřímnost a otevření tématu, o kterém se moc nemluví, přestože je každodenním chlebem nemála lidí. Ke komentářům o chybě v sexuální orientaci chci jen dodat, že nikdo z nás si nevybírá kým bude, jak bude vypadat, jakou barvu pleti má či jakou má sexuální orientaci. Jediné, co může ovlivnit je uchopení nadělených karet se snahou žít nejlépe, jak se dá, což vždycky vyžaduje jistou dávku rozumu a statečnosti. Tím spíše, pokud nemáte zrovna umetenou cestu, aniž byste se o to zasloužili. Takže trochu respektu neuškodí.

Docela by mě zajímalo, jak by v dnešní době prošly scénky z České sody se slogany "chcete, aby vaše dítě bylo dokonale bílé, kupte si Árijec" nebo "vy perete na 40, my pereme na 1940; k balení Tixu malý esesáček zdarma" či "škoda Henlein - plyny přímo ve vašem autě". Nechci popírat, že současné zábavné pořady jsou stupidní. Žádný nesleduji a nemám proto právo rozporovat dojem autora článku. Nicméně někdy mám pocit, že to s tou korektností prostě přeháníme. Ještě dodám, že nejsem rasista, judaismus je mi blízký a nevadí mi, když mi někdo z legrace řekne "b*zno". Dokážu ale rozlišit černý humor, který mám rád, od snahy někoho dehonestovat.

V souvislosti s touto částí jsem četl výrazy jako LGBT propaganda apod. Kdykoliv někde vidím toto sousloví, často se nachází pod expresivním vyobrazením lidské rozmanitosti, kterou nikterak neumenšuji. Nicméně znám řadu lidí, kteří se jako LGBT definují, včetně mě, a nejsem si vědom toho, že by se nějak expresivně stylizovali. Jsou ale zahrnutí do této "rádoby propagandy", aniž by s ní měli cokoliv společného, kromě sexuální orientace, tranzice, identity. Je to expresivní obraz, umělecká stylizace, tohle není LGBT ve smyslu běžného života. Ten by totiž vůbec nikoho nepobouřil. Je všední, někdy komplikovaný, jako u každého druhého. Ta stylizace mi nevadí. Proč taky. Ale pro mě to není výjev LGBT života. To jediný mě dráždí. Spojení tohoto pro někoho pobuřujícího stylizování a celé LGBT komunity vytváří zjednodušující spojení a předsudky, neboť i tato komunita je hodně různorodá. O tom, že se jedná o uměleckou stylizaci se nikde nepíše, protože tím by zmizela voda na mlejn všem homofobům a odpůrcům rozmanitosti. Podobné je to s Prague Pride, z něhož si média vyzobou jen ty největší extravagance. Neznalí lidé pak mají pocit, že pokud jejich dítě nebo kamarád bude gay, bude chodit s psí maskou a ve flitrovaném tričku do práce. Prosím jen o to, aby se nikomu neubližující expresivita brala jako ojedinělá stylizace, výseč z mnoha proudů.

Být z dobré a vzdělané rodiny je jen polovinou úspěchu. Pravdou je, že žijeme v poměrně nepřehledné době, která na jednu stranu spoustu možností nabízí a na druhou odpírá, záleží také na našem startu. A pokud má někdo znalosti a vzdělání, ale nechce běžet krysí závod o trůny, pak si jeho užitečnosti jen málokdo všimne, protože žijeme v egocentrické epoše. Na druhou stranu, většinu limitů si člověk tvoří ve své vlastní hlavě a sám sebe vnímá úplně jinak, než jej vidí ostatní. Proto si myslím, že dobré životní ukotvení nesouvisí jen s danými sociálními podmínkami, ale také s houževnatostí, otevřenou myslí a vrozenou inteligencí. Jsou tzv. dobré rodiny, jejichž děti to zabalily dřív, než se stihly prosadit, a pasivně žijí v podstatě jen z komfortu zajištěného rodinou. Těm není co závidět. Stejně tak moc sympatií nemají ani přehnaně agilní lidé, jdoucí přes mrtvoly. Vůbec největším uměním je, když člověk na sobě pracuje, roste, bere a dává, ale taky si dokáže říct - tohle mi stačí, víc bude příjemné, míň mě nezabije, stačí mi to. To není pasivita. To je způsob, jak vyjít sám se sebou a nemučit se tím, že jsem mohl brát víc. Vždycky totiž bude někdo, kdo dojde dál než my. A každému prostě něco schází, i když na to třeba nevypadá. Jde jen o to, jak to unese.

Je zajímavé, že jakákoliv snaha o "humanizování" kapitalismu je stále označována jako návrat ke komunismu. Nechápu, proč za každou cenu chceme udržovat polistopadový étos? I kapitalismus může procházet vývojem, zlidštěním, inspirací levicovými postupy, které vytvářejí protiváhu dravosti a bezohlednosti. Všechno nemusí být jen černé nebo bílé. Tento křečovitý konzervatismus nás dusí, aniž bychom si to uvědomovali. Postupně zaostáváme a jsme čím dál naštvanější. Soudě dle článku je nám v té smyčce asi dobře. Nejvíce těm, kterým je bližší košile. Tím nechci říct, že bych volné byty poskytoval právě sociálně slabým nájemníkům. Nejsem odborník, abych zde posuzoval, zda je to skvělý nebo naopak naprosto stupidní návrh. Reaguji na obecné vyznění článku.

Milá autorko, moc Vám rozumím, protože i já dětský křik a všudypřítomný randál špatně snáším. Sám děti nemám. A mentální mód, do kterého se rodiče malých capartů přepnou po jejich narození, mi vzdálil některé přátelé, protože debaty, při kterých se všichni zúčastnění plně soustředí na to, co říká druhý, přítomností dětí končí. Ale vždycky, když mě přepadne zlost na rodiče a jejich řvoucí ratolesti, trochu si za to vynadám. Jednou jsem jel v tramvaji, kde mamince v náručí řvala asi tříletá holčička. Maminka na svou omluvu pronesla: "Ale já s tebou prostě tou tramvají jet musím." Bylo mi jí líto. Někteří rodiče se za zvuky svých dětí, které nejsou nevychovaností, ale jen projevem přirozeného dětského projevu emocí, omlouvají. A to by neměli. Všichni jsme byli děti. Zrovna Vy, autorko, jste jako malá svým křikem třeba naštvala nejednoho souseda. Já třeba taky. Stáří a dětství patří do našich životů, i když děti nemáme. Nicméně rozdělení kaváren na kids friendly a kids not friendly vítám. Každé pochopení má své meze. :)

Před několika lety jsem v nadsázce říkal, že za chvíli začnou dezinformátoři veřejně zpochybňovat, že Země je kulatá. Je to tady. Uf...

Kafka byl pražský německy píšící spisovatel, podobně jako Lenka Reinerová nebo Egon Ervín Kisch. Kafka se narodil v Rakousku, žil v české metropoli, jejíž kultura byla z velké části kosmopolitní. V podstatě se nedá napsat, že byl českým spisovatelem, natož německým. Nedá se zařadit. Přesto "vzešel" z širšího prostředí, které je bytostně české. Napsat o něm, že byl německým spisovatelem je zkrátka chyba.

Jsem zvědavý na nás, až budeme staří. Nezapomínejte, že dnešní senioři svůj produktivní věk strávili v docela jiném světě, než se teď nacházejí. Nám svět kolem nás připadá přehledný, protože jsme se na něj s ohledem na náš střední věk rychle adaptovali. Ale já osobně už začínám být trochu skeptický k záležitostem týkajících se umělé inteligence, rozpínavé digitalizace a kybernetizace našich životů, zatímco sleduji, jak o generaci mladší lidé tyto novinky přijímají s až nekritickým nadšením. Je možné, že se se světem kolem sebe rozejdu ještě dřív, než se stanu seniorem. Ve 20. století se nastartovalo tempo společenského a technologického vývoje, který přestávají stíhat jeho současníci. Čím jsem starší, tím víc jsem k zatvrzelým seniorům shovívavější, byť mi to také leckdy není po chuti. Problém je v tom, že lidé mezi sebou nevedou dialog, nenaslouchají si a každý má svou "potvrzenou" pravdu.

Příroda zařídila spoustu věcí, nad nimiž člověk převzal kontrolu a vtiskl jim řád odpovídající humanitě. Chápu, že autor nenapsal článek se zlým úmyslem, nicméně nepochybuji, že se mnohých čtenářů dotkl. Mě se taky dotkl, přestože mi nebylo 40 let. Především proto, že jsem si vědom skutečnosti, že stárnutí je nevyhnutelné, a každý z nás začíná svou cestu ke stáří už v okamžiku narození, pokud má to štěstí, že se ho dočká. Stáří není po sraby. Je nemoderní, není sexy, nejde jej prodat a trochu se vytrácí. Proto podobné články křičí do prázdna, a ozvěnou je jejich negativní význam zbytečně násoben. Na druhou stranu nevěřím, že starý člověk musí vykazovat znaky vedoucí k tzv. odvrhnutí tlupou. Pokud mu to zdravotní stav alespoň trochu dovolí, může si zachovat jistou eleganci, vůni a přirozenou krásu, která svému okolí má stále co nabídnout. Podle chování ke starým lidem, dětem, menšinám a handicapovaným se pozná kulturnost a celková úroveň společnosti. Nevedeme si nejlépe, přiznejme si to.

Problém je podle mě v tom, že vztah je pro většinu mužů jako doplněk, než by byl něčím, do čeho se člověk vloží vším a je ochoten pro něj něco obětovat. Pak partner zestárne, onemocní a tím přestane být lakavým doplňkem. Soustředění na vlastní vzhled a povrchní hodnocení lidských kvalit, to je pak něco, co je u gayů časté. Většinou stárnou sami. Právem? Podle výpovědi v článku bych soudil, že ano. Ve skutečnosti to není tak jednoduché.

Ačkoliv jsem muž, z větší části Vám musím dát za pravdu. Domnívám se však, že to není jen český problém a že jste tím pádem k českým mužům trochu nespravedlivá. Spíše přemýšlím o tom, kde chcete hledat muže, který splňuje Vámi vypíchnuté atributy mužských valit a zároveň má v sobě dostatek pokory k tomu, aby si svou "výjimečnost" nepřipouštěl a nebyl přezíravý? Vztah dvou lidí netvoří jenom ty povrchní atributy, ale spousta dalších faktorů, které nemají s pohlavím nic společného. A právě na nich může vztah dvou sebedokonalejších lidí ztroskotat. Třeba právě na zahledění do sebe sama a přezírání kvalit protějšku. Každý někoho hledá a hledá, a nakonec zjistí, že vlastně hledal sám sebe. Tam bych začal.