Než jsem se odstěhoval z Prahy, tak jsem leckdy viděl, jak se někteří přepravují stejným způsobem. Posadí se tak, aby již nikdo další k nim nemohl přisednout. Ženy pokládaly vedle sebe tašky, které se dřív válely na refýži. A chlapi zase schválně roztáhly nohy ještě více od sebe, až to bylo celkem nechutné. Avšak v příměstských autobusech to bylo stejné!
Pracoval jsem v jedné bance tady v Čechách. Zákazník chtěl vybrat ze svého účtu celkem malou částku. Přesto se musel u dívčiny na přepážce pětapadesátkrát podepsat (všechny podpisy byly vesměs stejné!), než konečně usoudila, že se jeho podpis podobá podpisovému vzoru. Doklad pak přistál u mě v pokladně a hluboce jsem se za tu holku styděl.
V Rusku převládá strach. Lidé se bojí jít do společnosti, raději zůstávají zalezlí doma. A bohužel, ten strach se přelévá i k nám. Strach, který se dotýká i mě. Mám v Rusku jednu kamarádku - učitelku výtvarky na škole. Bojím se jí napsat, aby ji nezavřeli. Bojím se jí zavolat, aby neskončila někde v lágru. Ani sociální sítě u nich nejsou bezpečné. Jenom doufám, že její názory zůstaly neměnné a svědomí také.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Možná, že si brzy zahrají se Slovenskem a nebo Maďary.
1 odpověď