Dědictví Dav.Rathovi přeju.Jeho bratr asi nebyl jako syn nic moc. Ale že by zdědil veškerý majetek? Podle mne těžko, to lze pouze při vydědění. Aspoň tak jsem to vždy četla. Myslím, že jinak je dítě neopomenutelný dědic a dědí určitou část.
Myslím si, že pokud je to dědění ze závěti, tak by jeho bratr měl dostat alespoň 1/3 z celkového dědictví, které by mu náleželo, kdyby nebyla závěť sepsána. A pokud nebyl bratr D.Rátha vyděděn. A pokud byli pouze dva dědicové.
Lžete. Chráněných dílen a chráněného bydlení je u nás minimálně 50 x méně, než je potřeba. Odkud jste? Z kterého města, nebo aspoň kraje? Zjistěte si skutečnost, a pak teprve pište.
Dobrý den, jsem z okresu Ústí nad Orlicí. Chráněných dílen, chráněného bydlení, různých pomáhajících organizací, aktivizačních programů, sociálně terapeutických dílen atd. je v mém okolí spousta. Stačí jen číst a vyhledávat si informace, než začnete někoho napadat ze lží. Tyto informace můžete vyhledat veřejně na internetu, netuším proč bych měla lhát....
Jedině, že bychom byli jediní v ČR:o)
Dobráý večer, díky všem za podporu.
Neumím odpovídat do komentářů a proto píši hromadně.
Hejtrů jsem čekala víc, 4:51 je velmi dobré. Karma mojí dceru nezabila, neměli jsme ji v koupelně. Pokus o joke, jak by řekla moje mladší dcera.
Ano, s chřipkou se nechodí na maturitní ples, pokud o ní víte.
Nepila jsem a nejsem feťák.
Zkrachovat se dá jednoduše, pokud přijde celosvětová krize. Pohybovala jsem se v té době ve stavebnicí a v realitách, mluvím o roku 2010-12.
Jinak vám všem děkuji za hezká slova a i za spoustu reakcí k mé osobě, které m chodí do soukromých zpráv.
Děkuji za ně.
Držím nám všem palce, aby bylo dobře a plnili se nám sny.
Díky moc
Simona Vlková
Simono, váš příběh znám. Přišla jsem podobnou shodou špatných náhod před třinácti lety o jediného, sedmnáctiletého syna. Od té doby se ,,hrabu ze dna". Narodil se mi po odchodu prvorozeného druhý synek, bylo mi skoro 39 let, jsem za něho vděčná. Ale už to nejsem já....Hodně sil, naprosto vás chápu.
Ano, taky jsem doufala, že se mi taková situace nikdy nestane. Bohužel syn, sedmnáct let, chodil do plaveckého oddílu od sedmi let, potápěl se s námi s přístrojem ( potápěčský kurs v deseti letech), pět let potápění. Od mala cyklistika, lyžování, horská turistika u nás i různě v Evropě, i v zimě ( mačky, ledovce...)
Učil se dobře, na ZŠ s vyznamenáním, šel na technické lyceum na SŠEP. Stačily jedny prázdniny, kdy se napil, ,,kamarád"o pět let starší mu alkohol koupil, ještě dvěma slečnám. Ze slečen jsou dnes mladé paní, mají děti. Synovi se udělalo zle, asi z pití, všichni tehdy utekli a nechali ho samotného u přehrady, telefon měl u sebe, mohli zavolat, mohli udělat cokoli...utopil se..
Nestalo se. Syna jsem ztratila před třinácti lety, mám ho doma v urně a život navždy zničený, nadoživotí. Takové věci se děly vždy, bohužel i budou dít, jen jinak. Ne vždy je vina na straně rodičů, ne vše se dá ohlídat, bohužel.
7
Sledujících
0
Sleduje
7
Sledujících
0
Sleduje
a proč, když já napíšu dům jenom jednomu dítěti a mám 3, tak je jeho a nemusím nic vysvětlovat,d
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Když ho darujete za života jednomu svému dítěti, pak nemusíte nikomu nic vysvětlovat. Ale svědomí a pocity vašich dalších dětí?
Stalo se mi to samé, majetek po tatínkovi, až tady nebude, zdědí jen dvě mladší dcery z druhého manželství tatínka. Přitom my dvě dcery z prvního manželství jsme nikdy nic špatného neudělali, ani tatínkovi, ani nikomu jinému.
Dle zákona má na to právo. Je to cesta, jak ,,vydědit" své děti legálně, když důvody vydědění neexistují....😪
Trápí nás to, ale je to tatínkovo rozhodnutí, musíme ho respektovat.
2 odpovědi