Máme bazén a schůdky jsou zandané, aby se po nich nedalo dostat dovnitř. Starší by to sice zvládli, kdyby chtěli, ale ví, že bez dozoru dospělé osoby aspoň z pergoly do bazénu nesmí. Mladší to respektuje a i když se starší koupou, sám tam nejde. Máme menší jezírko bez zakrytí sítí a ví, že k němu může, ale nesmí se do něj naklánět. Kdyby do něj spadnul, postaví se bez problémů (když se nebouchne do hlavy třeba o rantl, samozřejmě). Ono je asi dobré dětem říkat, co a proč jim hrozí, nebo jak se mají v některých situacích chovat, potom nedělají takové blbosti. Ohlídat vždy 24 hodin denně více dětí pro 1 osobu doma je mise lehce nemožná, takže musíte mít děti vychované k poslušnosti. Zde bohužel otec neuhlídal, nejde se dočíst, jak bylo dítě staré, jestli už bylo schopné rozumově chápat, že k vodě nesmí. Je to velká tragédie. Když chcete mít vodu, zabezpečte si ji (nebo děti) - jsou různé plůtky, ohrádky, namontovat něco na schody, vzduchové plachty pevně natažené (jinak to také může být past pro dítě, když do ní spadne), sítě,.. Nepodceňujte to.
Při současném stavu našeho zdravotnictví si nejsem ochotná platit nic, max. u zubaře za péči, kde vidím výsledek. Všechno ostatní se obávám, že budou jen vysypané drobásky do bezedné studny a výsledek nikde vidět nebude, poputuje to na dovolené x desítek úředníků, šéfíků,.. Základní zdravotní péče má být dostupná všem bez rozdílu, pokud si platí zdravotní pojištění! Kdo si ho neplatí (tím myslím bezdomovce a pod.), by měl dostat možnost si za ošetření zaplatit, jinak zdarma ošetření pouze život ohrožujícího stavu. Naprosto mi irituje, když čekáte na pohotovosti s dítětem, které se zranilo a slabě krvácí a přivezou ožralýho pos.. pochca.. bezdomovce, který měl také úraz a má přednost a ještě ani neplatí, ani neumíral. A stejně byl přístup u UA u jiných doktorů, kdy oni měli přednost a hned u vstupu cpali nějaké papíry, že mají nárok na ošetření zdarma. Ať si ho mají klidně zdarma, ale jsou pacienti jako každý druhý a tak má být spravedlivé, ideálně podle závažnosti případu - život ohrožující hned, vážné stavy, komplikace, noví pacienti pro diagnózu, kontroly objednávat na vymezený časový úsek, ať to odsýpá.
Za chvíli tady budeme jako v USA, kam to spějeme. Jasně že má v Praze lepší peníze, když má mnohem náročnější práci (není řídit jako řídit, na vesnici s minimem provozu se to mluví, málo balíků - co si budeme, pošta už toho tolik nemá - a možnosti přestávek, když potřebujete na záchod. Kde si odběhnete v Praze? A že to nikde ofiko nezapisovali tu náročnost, však ono se to dá krásně dohledat na počtu přidělených balíků v předávacích protokolech, debatovat o náročnosti rozvozu venkov a velkoměsto je snad zbytečné. Když jsem nastupovala do práce jako "kancelářská krysa" v Plzni, brala jsem 15 tisíc (njn, věk nezastavíš), ve stejné době na obdobné pozici byl příjem v Praze kolem 35 tisíc. Praha - více nabídek a možností, takže lepší konkurenční prostředí. Pokud do toho bude chtít někdo zase vrtat, za chvíli zkrachuje i to, co ještě funguje a já jsem třeba za tu práci ráda, je tam fajn kolektiv a s šéfem je normální domluva. Peníze nejsou vždy vše.
Na tuto diagnózu mi zemřela babi, byla dlouho bez příznaků, potom najednou zežloutla a odjela do nemocnice na testy. Prvně zjistili ucpaný žlučovod, tak řešili tento problém, ovšem když to nepomáhalo, udělali další testy a vyšetření, zjistili rakovinu slinivky - pozdní fáze, nešlo nic dělat. Nasazena paliativní léčba (zemři v klidu doma pod prášky na bolest). Je to velice náročné pro každého, kdo si tím prochází, i jeho okolí a nedá se moc smířit s tím, že nejsou pořád účinné metody, jak takové onemocnění jednoduše a hlavně včas odhalit.
Taky jsem měla zajímavou vedoucí u práce - 3 měsíce se mnou nekomunikovala e-mailem, telefon nezvedala, na schůzky se vymlouvala (rozbité auto, vykradli jí auto, vykradli byt,..) - nakonec jsem musela 3 měsíce před odevzdáním dojet k ní domů a čekat na ni před bytem, aby se na to přede mnou podívala (a bylo vidět, že tu práci čte prvně), načež mi řekla, že tam je strašné množství nedostatků a musím celé předělat. Vše jsem si poznamenala a opravila podle jejích instrukcí, za týden jsem poslala ke kontrole. Na odpověď jsem čekala další skoro měsíc, i přes urgence, aby mi napsala, že je to pořád celé špatně a pro změnu jsem měla ty opravy, které předtím po mně chtěla, zase zrušit. Tak jsem to udělala a zase za týden poslala ke kontrole. Nakonec jsem večer před elektronickým odevzdáním čekala na milostivé rozhodnutí, že to mohu odevzdat a je už konečně spokojená. Schválila s dalšími připomínkami, že bez těchto oprav musím počítat s horší známkou. Tak jsem to zase celé za ten večer předělala a odevzdala. Od ní jsem dostala hodnocení dobré, ale oponent mi práci poplival - přesně ty části, které jsem kvůli ní musela opravit, aby s tím ona byla spokojená. Práci jsem si obhájila a v klidu prošla. Ale ze své zkušenosti tedy mohu říct, že ne každý vedoucí je dostatečně kompetentní k tomu, aby někomu radil s úpravou práce, u ní jsem později zjistila, že těch prací vedla mnohem více, neboť z toho měli prašule.
Soud měl nařídit test otcovství, ať obě strany ví, zda vůbec ten druhý otcem je. Až podle výsledku testu řešit další záležitosti - zda je styk vhodný, když zde nežije, nebo určit jasná pravidla pro styk, ale na území ČR a třeba pod dohledem matky. Sama jsem rozvedená a tříleté dítě naprosto v klidu dokáže pochopit, že jsou dva tatínkové - biologický (který buď zájem má, nebo ne) a ten, který je mým partnerem. Ve styku s dětmi biologickému otci nebráním, ale má daná pravidla, aby nenarušoval náš nový život s partnerem.
Ať mají mezi sebou poměry jaké chtějí, zákon říká jasně, že na výživné má nárok do 26 let při studiu. A jestli má, nebo nemá studijní výsledky, na tom nezáleží - každý není Einstein, může se rozhodnout změnit obor, nebo jen narazí na (pardon) blba honícího si ego pod rouškou profesora. Podotýkám, že já sama jednu vysokou v prvním roce vzdala, protože jsme tam měli magora profesora a neměla jsem zapotřebí si nechat udělat právě psychické problémy. Změnila jsme obor a světe div se, 3 jiné školy bez problémů.
Moje dítě v roce a půl umělo pustit pračku, myčku, sušku, mikrovlnku. Ve dvou a půl letech si maže sám toast a zvládne třeba vyndat sekačku, připravit buben s prodlužovákem a sekat (pod dozorem). A stejně jako první syn umí zatloukat 10cm hřebíky, nebo natáhne část zdi do lepidla, vysaje bordel, třídí odpad, pomáhá skládat prádlo, s vařením (obalí řízky, míchá, krájí, přidá koření) a používá nočník i záchod.. Děti se učí podle vzoru, co mají doma. 😉
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Mám stejně staré miminko a neumím si představit tu bolest, jakou muselo prožívat. Upřímně mi mrzí, že si něčím takovým muselo projít kvůli magorům rodičům. Žádný trest pro ně nebude dostatečně adekvátní, i kdyby měli IQ nevím jak nízké. Jedna věc je mít dítě v jiné místnosti a neslyšet běžný pláč, druhá se několik hodin vys... na miminko a nezajistit mu adekvátní zázemí. Nemusí být nagruntováno, že by se dalo jíst ze země, to nemám ani já. ALE sakra mít doma skladiště a krysy, navíc s již zkušeností jiných dětí s pokousáním, byla to jen otázka času. Krysy se používaly ve středověku jako mučící nástroj, chudáček maličký.. Snad se již bude mít teď lépe.