Třeba jeho reakcemi na covid a očkování. To jsem jako opravdu nestíhala zírat. Do té doby jsem ho měla za milého člověka bohužel tím chováním potvrdil co o něm na pozadí bylo šuškáno... .

Báru Basikovou mám ráda pro její autentičnost. Také dělám v životě věci, které bych dneska možná udělala jinak. Také jsem říkala, že bude-li zvolen Miloš Zeman, tak emigruji. Neemigrovala jsem! Nikdy jsem ho nevolila, nikdy jsem nebyla jeho příznivcem a nejsem, ale nikdy jsem mu nepřála nic špatného. Musím ale dneska konstatovat, že si jeho bonmoty ráda poslechnu, některé věci dokáže trefně pojmenovat a vystihnout určité situace a dohlédnout důsledky jednání našich politiků. Neuměla jsem si představit, že bych měla pocit, že horšího prezidenta už mít nemůžeme... jak hluboce jsem se mýlila?!

Bylo to pěkně vidět na konci jejich tanečního čísla.

Také jsem to říkala dceři... 🙂 že já jsem takové vysoké a velké džíny nosila, protože jsem je měla po někom, jen jsem byla šťastná, že mám nějaké džíny. Pásek byl nutnost, protože žádný příbuzný nebyl tak štíhlý jako já a dobrovolně bych se nikdy nevrátila k tomu, aby mě pásek tlačil celý den do žaludku 🙂.

Paní Drábovou jsem z té kategorie lidí, kterých si vážím vyškrtla v kovidu za její výroky a tímto si to podtrhla. No, ony holky, které mají na starost jen samy sebe, tak nemohou mít přehled o rozmanitosti životních osudů, není vedle nich nikdo, kvůli komu by se musely zamyslet nad respektem k druhým, milovaným, ale jen jinak smýšlejícím.

No, zrovna jsem se k tomu vyjádřila výše. Mě třeba nesedí to, že dítěti zakážu večer TV, když ráno projevovalo své emoce v obchodě. Za hodinu dítko zpravidla neví, že mělo chuť na žvejkačku a vyvádělo, protože mezi tím už si stihlo pohrát, dostalo dobrou svačinku, pomazlilo se s mámou a tátou a ta emoce, že je ještě před hodinou nenávidělo prostě odplula. Spousta dospělých lidí to tak dělá, že? "...no, na tenhle email odpovím, až za hodinu, abych nenapsala něco nepříjemného".

Tak že večer zakázat TV už dítě bere jako křivku a vlastně už netuší zač to bylo? ...pokud mu tedy není 15 let.

Měli jsme to s dětmi také tak. A preventivně, aby si nezvykaly, že pokaždé si musí něco z obchodu odnést, jsme se prostě dohodli, že koupíme jen chleba, máslo, mléko a nic víc a také to šlo. Žádné scény v obchodě jsme nikdy neměli a ani u bazénu nebo jiných atrakcí, kde mají automaty na různé kraviny.

Naopak mi přijde trochu za hranou zakazovat dítěti kvůli tomu TV. My teda doma TV nemáme, tak jsem asi neměla co zakazovat. Zkrátka tohle nekupujme, to do košíku nedávej. A to asi stačí. Dítě si možná popláče, ale za hodinu o tom neví, tak že když mu večer zakážeš TV, tak zpravidla cítí křivdu a už ani neví za co.

Já jsem také občas neměla náladu a nebyla jsem a vždycky nejsem milá a fakt by mě štvalo, kdyby mi za trest třeba manžel sebral večer knížku a nemohla bych si číst?!

Je to začarovaný kruh. Hodně dětí maminek, které jsou doma dává děti do školky, jsou mraky nesmyslných odkladů, možná kdyby ve školství zapracovali na reformě a nedrželi učitelé a děti jako rukojmí, pohly by se ledy.

Je jedno na jaké straně barikády jste. Já zase poslouchám, že jsem se 8 let válel doma. Ale kromě mé nejmladší jsem třeba děti do školky nedávala.

Taky jsem do slepičáren nechodila, ale je prostě na každém, jak svůj čas s dětmi využije.

Začala jsem pracovat, když nejmladší dceři byló 2,5 roku na 4 hod. denně. Dohodla jsem se tak se zaměstnavatelem.

Dneska se přeci maminky mohou vrátit do práce kdykoliv chtějí. Záleží ovšem také na zaměstnavateli... . Jak má stát nařídit soukromým firmám, aby zařídily dětské kolektivy nebo dali matkám 1/2 úvazky?

U nás ve firmě to standardně funguje. Pracuji ve firmě, kde jsou více jak 2 tis. zaměstnanců. Pracovala jsem na oddělení, kde jsem nastoupila na 1/2 úvazek. A kolegyně, které se chtěli vrátit do práce bral náš vedoucí všemi deseti na jakýkoli úvazek si žena řekla. O barák vedle, ta samá firma, tam prostě nadřízený nesnesl ani home office, který jsme my měli 50:50, ale spíš na 80:20. Ono je to hodně o lidech.

Tak to máte fajn. Nikde přeci není napsáno a dáno, jak to má kdo dělat a co je správné?!

A vy děláte co, paní Nováková?

"Plkání o ničem ve slepičarně jsem fakt nevyhledavala. Mam rada svou praci. Tedy nikoli prezentace obětí, ale ideální by bylo nehanit ty, které se chtějí věnovat i něčemu jinému."

Píšete NEHANIT TY, které se chtějí věnovat něčemu jinému.

Žena, která se chce věnovat práci, má právo na svá práva a žena, která se věnuje dětem je slepice? ...nebo jak jste to myslela?

Paní Hájková, pokud za mateřskou vidíte jen čůrání a papání, tak prostě děti mít nemusíte. Ono to opravdu není pro každého a není na tom nic špatného.

Rádi se schováváme za stereotypy, ale zpravidla ten, co se s nimi nejvíce ohání... .

Byla jsem doma 8 let. Nezapomněla jsem s dětmi ani mluvit ani psát či čist nebo vůbec myslet. Prostě jsem s dětmi stále něco podnikala, vyráběla, rozvíjela je a vlastně i sebe. Každé období dítěte je jiné. Ale je to asi i povahou. Nenudila jsem se nikdy ani doma a ani v práci.

A ve střehu musím být hlavně teď. Plný kalendář termínů soukromých doplnila hromada pracovních. Děti už mám velké, všechny náctileté, ale že bych musela snížit postřeh? ...když děti dorazí do telecích let, člověk musí zase napřímit jiné senzory a intenzitu věnovat dětem jinak a možná i víc individuálně než když byly malé. To jsem vymyslela nějakou hru nebo stavění domečků mašinek a když se zabraly do hraní, tak jsem tiše vymizela ke svým hrncům. Dneska mi nenápadně mizí do pokojů děti a já se zase tajně vkrádám, abych věděla o čem přemýšlí, s kým se kamarádí, kam chodí, co se jim líbí, jaké mají plány a cíle, jestli jim někdo neubližuje a nebo ony neubližují někomu...

Ne, paní, sněhové vločky nedělá z dětí matka na mateřské, pokud o dítě pečuje a provádí ho životem, tedy zprostředkovává mu kontakt se světem, s lidmi, provádí ho vztahy, rozšiřuje obzory.

Můžete sedět doma na mateřské, ustájit dítě v kavárně a plkat k kamarádkami o tom kdo má těžší život a nebo se dítěti věnovat.

Byla jsem doma 8 let se 3mi dětmi. Nevychovala jsem ani jednu sněhovou vločku, tomu věřte!

Naše společnost netrpí tím, že jsou ženy doma, ale že prostě ve společnosti lítá spousta peněz, papírků a každý je musí mít, musí mít barák na vesnici a k tomu, to je jasné, musí být 2 auta, co by jinak chudák ta máma dělala, kdyby nemohla s dítětem 3x v týdnu na plavání a jiné kraviny a nakoupit do Olympie zavařené skleničky pro dítě, po tom kávička, návštěva příbuzných, rodičů a já nevím koho a on vlastně na vztah s dítětem najednou za ty tři roky není čas?! Chlap aby se přetrhnul, aby splatil hypotéky a jiné půjčky, a tak vlastně vůbec není doma, a když se náhodou objeví, čeká ho doma ukňouraná skvaf, která by potřebovala na dovolenou 4x ročně a musí někam letět, protože Maruna lítá taky.

Já chápu, že někoho tohle nenaplňuje a tak jde pracovat a zaplatí někoho jiného, kdo pečuje o dítě nebo o dům a i takový člověk může vychovat své děti v normální jedince schopné samostatného života. Máme takové rodiny kolem sebe, které to měly nastavené jinak než my.

Na současném stavu považuji za fantastické, že má člověk na výběr. Ber a nebo nech být. Hlavně lidem neorganizujte a neurčujte, jak kdo má dlouho s kým být?! To je naprosto individuální věc!

Tato země má jiné problémy..

No, pivko z plechovky, to budete asi znalec 😉.

Ano, ale i na to přezutí se musí myslet a našemu rodinnému rozpočtu značně pomůže, když si muž sežene pneumatiky sám, objedná servis včas a já to nemusím dělat (nesnáším hledat věci na internetu a nemám čas u toho sedět, mého muže to baví) a nemusím se bát sednout do auta. Stejně jako se nemusím zajímat o to co se mi rozbilo unitř mixéru a nebo proč neodtejká vana a co na pračce znamená E016. Jo, taky to dokážu vygooglit, ale mám rovnocenného parťáka. On vytáhne šroubováčky co dostal od dětí k narozeninám a svátkům, já u toho zašiju ponožky. On polkne informaci, že pračku ucpaly ekologcké odličovací tampóny naší dcery, dostane dobře najíst, dcera bez řečí udělá nádobí.

Někdo má za cíl harmonii a někdo prostě potřebuje být vítěz.

Také jsem maminka 3 dětí. Pomalu odrůstají a jsou stamostatní (16, 14 a 11 let). Véřím, že autorka takového článku zažívala to podobné co já cca před 5 lety. Všechny děti už školou povinné. Z částečného úvazku jsem přeskočila do plného a den se podstatně zkrátí a moje pracovní role už byla vnímána ve firmě jinak - pracovní termíny v kalendáři a k tomu oční, zubní, dětský lékař - v lednu vyšetření u sportovního lékaře, na konci roku letím pro potvrzení na školní výlety a tábory (udržet tyto termíny efektivně, tak abys na jedno pracoviště šla jednou je takřka nemožné, všude jdeme 3x). No a pak jsem tu ještě já - zubní, oční, gynda, sono prsou, kardio, prohlídka u závodního lékaře a jedeme dál - třídní schůzky, vánoční představení, pak nám svou práci chtějí předvést i ve sportovních oddílech nebo kroužcích atd.. U nás si každé dítě vybralo jiný sport. Tak že přijde víkend a každý jede jinam.

Nákupy, svačíny, odjezdy na závody, narozeniny a svátky příbuzných prostě opravdu je toho občas kupa na co je třeba myslet.

Mám skvělého muže a vím, že mě naprosto dokáže zastat. Já nosím 99% informací v hlavě. Byla jsem s dětmi 8 roků doma a používám max. papírový diář. Pro nás bylo klíčové, abych o tématech mluvila nahlas, psala je do rodinného kalendáře, kde si to mohou všichni ostatní přečíst a sedáváme večer u večeře téměř denně všichni, tak si plány říkáme. Že by to bylo vždy sluníčkové, není 🙂.

Děti už jsou velké a hodně věcí se právě, třeba kvůli tomu sdílení, naučily koordinovat sami. Ale také jsem měla temné chvíle, kdy na mne vše padalo.A to tu nezmiňuji školu-přines, udělej

Vidíte a mně se článek zdá moc zajímavý.

Vzala bych si z toho třeba jen informaci, že když se mne to netýká, tak do toho nerejpu a najdu si něco co mě samotného zajímá a baví...

Slunce v duši, pane Stejskale.

Jak se pozná socioekonomický status rodiny z přihlášky na střední školu?

Nabyla jsem stejného dojmu.

Pisatelka v prvním odstavci nastíní tento typ dovolené jako učiněný horor a v posledním jej doporučí. Nevím tedy, jestli paní kdy na nějaké chalupě byla?

My chalupu nemáme, ale buď si pronajmeme chatu a nebo jsme si i půjčili karavan. Mám to ráda. Nejsem lehací, máme rádi přírodu a sportujeme, poznáváme, kouzlo dovolené spatřuji v tom, že prostě 14 dní řeším jen naší rodinu a jsme sami pro sebe. K moři nejezdíme. Manžel řeší finance po celý rok, řeší auto, trasu, kde zakempujeme, výlety. Já řeším oblečení a stravování, děti mají na starost zábavu (připravit hry, knihy, cokoliv co s námi chtějí dělat - např. dcerka má ráda ruční práce a standardně přes rok v týdnu se k ničemu moc nedostaneme. Naučí se nějakou novou techniku a má pak zábavu na další půlrok)..

Nejvíce se jako žena potýkám s prací v práci. Připravit vše před odjezdem a zpracovat vše po odjezdu. Tam zase funguje můj muž. Nakoupí, i včetně oblečení a obuvi s dětmi všechno, postará se o děti, uvaří, udržuje domácnost... . Protože před odjezdem na dovolenou a po návratu mám prostě vždycky fičák v práci.

Každá rodina, jak si to udělá, takové to má.