Autorka je zapšklá, zřejmě neměla štěstí na skvělé učitelky/učitele. Na dárky nemá/neměla či je nechce dávat, nikdy a nikde přeci není povinnost něco dát, každý dá to, na co má, když nemá, nedá zkrátka nic. Není to žádný úplatek, když je to až s vysvědčením a většinou se předem úplně neví, co nakonec dítko na vysvědčení dostane. Je to ocenění třeba i toho, jak se učitelka dětem věnovala na úkor svého volného času. I u nás v naší fantastické školce se vybíralo hromadně na dárky pro všechny včetně uklízečky, školnice a kuchařky. Každý dal, co chtěl nebo mohl. Byl to skvělý celý tým, který se dětem věnoval jako by byly vlastní, neváhal brát děti na lyžáček, na školku v přírodě, celodenní výlety, pořádal spoustu akcí až do večerních hodin pro děti i rodiče a s takovým nasazením a kreativitou... když dcera odcházela ze školky do školy, brečela jsem já, ostatní maminky i paní učitelky. Jo a to, co bylo na tom přitroublém polštářku v článku, tak něco podobného jsem letos napsala družinářce mojí dcery po 3 letech péče a výchovy, kdy se dětem věnovala maximálně, každý měsíc pořádala výlety opět až do večera, na úkor volného času, s velkou odpovědností a pečlivostí. I ona nám napsala dojemné rozloučení. A upřímně lituji, že ve 4. třídě už naše škola družinu neposkytujte.

To je pěkný nesmysl, moje známá rodila v 21 letech, jejímu muži bylo 20 a jejich dcerka má autismus a dysfázii.