Jsem v pozici, kde dělám i projektového manažera. Vždy aktivní věci předám kolegům. Co jde, ukončuji před dovolenou. Nenapadlo by mě si sebou brát notebook, ale pro mě odpočinek není all inclusive dovolená, ale někde v přírodě, kolikrát bez wifi, občas s mizerným signálem (poslední dovolená v baráku byl místy Edge a jedna čárka). Takže bych ani neměla jak.Jsem člověk s odpovědností a vždy vše předám a není problém. Za ty roky se stalo 2x za cca 10 let, že někdo fakt urgentně potřeboval s něčím poradit. A ani tak se mi jednou nedovolali, museli pár hodin počkat. Byla jsem na tuře a pár hodin jsem ani neměla signál. Šéf má naštěstí stejný názor a společně s dalšími dvěma se v případě dovolených vykrývají. A projektáci taky. A když vidím, jak k tomu přistupují v zahraničí (dělám v mezinárodní firmě), tak si říkám, že to někteří přehánějí.

Jinak v případě nouze je nahraditelný každý! Já před lety skončila ze dne na den na neschopence, urgentní oční operace, hrozilo, že o oko přijdu. Po ní jsem doslova a do písmene na to oko neviděla. Měla nulové prostorové vidění. Kolegové řešili první týden mé projekty, co hořelo. Já nebyla ve stavu dělat handover, protože jsem psychicky utrpěla šok, že třeba o to oko přijdu, nebo neuvidím. A navíc mě furt tahali po dalších vyšetření. A najednou kolegové byli v situaci není, nemůžeme jí volat. A nevíme, kdy bude zpět, ale letos to nebude. Byl začátek prosince. I tak se to dalo a projekty dopadly dobře.