Tady řešení není. Prostě je pokročilá doba. Nabídněte co chcete, ale dnešní mladí se prostě starat nechtějí. Dítě je závazek (o penězích to moc není), není to zvíře, které když Vás omrzí, nebo je nějaký problém, tak ho jen tak můžete dát do útulku, ať se stará někdo jiný. Dalším problémem je to, najít partnera. Pro většinu holek je kuchyň sprosté slovo, a očekávají, že kluk se bude o ně starat, protože oni přece dělají vše pro svůj vzhled. Chlap naproti tomu očekává pusinku, večeřinku, což je celkem normální. Přiberte k tomu sociální sítě, plus 170 pohlaví (což je dneska trend, že když se dotyčný probudí, tak přemýšlí, jestli je žárovka nebo židle) a máte vymalováno. A další kapitolou jsou ještě kariéristi, tam potom uhodí čtyřicítka, a diví se, ono to nejde.
Děkuji nechci. Základka tělocvik stačilo, a byl to opruz. Potom jsem dělala vše možné, abych byla uvolněná, což se mi naštěstí podařilo. Syn je hodně aktivní, tak mu to ráda zaplatím, ale mě do sportu nikdo nedostane, prostě mě to nebaví, tak nevidím důvod, proč se tím pravidelně zabývat. Ovšem pokud se počítá i to, že člověk jde občas do města pěšky, nebo je vášnivý houbař, tak potom ano, pohybu mám dost.
Nevím, jestli už mu končí volební mandát, či co, ale v rámci míru mohl odstoupit už před půl druhým rokem. Místo toho ten shulenec jen žádal peníze a zbraně, a snažil se klást si podmínky. Teď, když zjistil, že i když tam zůstane, tak do korýtka už mu byl utažený kohoutek, tak se najednou snaží tvářit, jakou on je ochotný udělat "oběť" pro Ukrajinu. Kašpar jeden. Ukrajinu nechá v klidu za sebou a miliony si půjde užívat jinam. A že je v jeho zemi bordel? To ať už si vyžere někdo jiný.
Z mého pohledu k žádnému trestnému činu nedošlo. Lidi mají už migrantů plný brejle tak vůbec, takže nějaký bilbord opravdu není žádné podněcování, pouze ujištění v tom, že s tím konečně chce někdo něco dělat. A co se týká romského etnika, tak opět nedošlo k trestnému činu, protože se pouze vyslovila pravda, o které se léta ví, ale nikdo s tím nic nedělá, a týká se to 90% romské populace. Ale ano, blíží se volby, tak bude snaha zbavit se konkurence.
Bodejť by nebyly zoufalí a frustrovaní. Kolem dnešních děcek se chodí po špičkách. Můžou v podstatě všechno, a jsou k tomu plně vedeni rodinou, povinnosti žádné. Nemají trpělivost, neumí čekat, všechno chtějí hned. Ve více než polovině případů se stane, že učitel se na žáka špatně podívá, dítko si doma postěžuje, a druhý den na učitele nastoupí nasupený rodič, že se jejich miláčkovi ubližuje. Teď k tomu připočtěte 50 pohlaví. Dítěti se honí hlavou, jestli je lampa nebo ještěrka. V horším případě oboje, záleží na tom, jako co se zrovna v ten den probudí. Teď se to zavedlo i do škol, že je potřeba to respektovat, a potom světe div se.
Pokud se lékař bude chovat slušně ke mě, budu se i já slušně chovat k němu, s tím problém nemám. Ale taky už jsem pár doktorů pořádně seřvala, když bezdůvodně začali být arogantní ke mě, nebo k mému dítě, jen proto, že nešlo vše rychle a po jejich, protože je syn autista. Případně osobní zkušenost. Při porodu se ve Vás nešetrně hrabe doktor, Vy to sice nějak přežíváte, ale logicky vydáváte bolestivé zvuky. Místo pochopení se Vám dostane odpovědi, nedělejte drama, nemůže Vás to bolet (rodila jsem já nebo on). Nebo doktorka po porodu mi hrubě vynadá, jak je možné, že si neumím poradit s miminem, když je to moje druhé dítě, jenže už byla líná si přečíst, že první zemřelo při porodu.......a tak bych s Těma neinteligety mohla pokračovat dál. Neházím všechny do jednoho pytle, chápu, že toho mají víc, ale to je ještě neopravňuje k jejich aroganci. Takže už mám 2 Pražské nemocnice, v každé jedno oddělení, kam už nás se synem nikdo nedostane ani omylem.
V tom případě jedna dost probíraná otázka. Když prarodiče jsou ochotní hlídat vnouče jen za peníze.... co si potom myslí, zaplatím si hlídání jinde a oni mají smůlu. Je dobré se změřit i na mysl stárnoucích. Ve většině případů, jsou tak panovační a arogantní, že se s nimi nedá vydržet. A to jsem pracovala jenom jako uklízečka v domově důchodců.
Mě se to netýká, moje maminka bydlí s námi a starám se o ní.
To je zajímavé. O tomto se píšou články, ale mořské ryby nikomu nevadí. Loví se na množství, a pokud nachytají některého druhu víc, tak to mrtvé hodí zase zpátky do moře, protože by to neprodali. Jsou na to dané limity. A když nebude živý kapr před supermarketem, není problém aby si chovatel zajistil místo na prodej jinde. Dřív se taky kapři prodávali u metra (v Praze) nebo na náměstí u trhů. Takže problém nevidím žádný, když se to marketům nelíbí.
A proč by mělo dítě věřit na Ježíška? Syn od malička ví, že dárky si dávají lidé mezi sebou, a není problém. Spíš vidím problém v tom, věřit na Ježíška. Dítě napíše dopis Ježíškovi, ale rodiče buď nemají peníze, nebo dané přání dárku se jim nelíbí, tak ho prostě nekoupí. Dítko potom přijde domů ze školy/školky s tím, že spolužák od Ježíška dostal, a proč tedy on ne, když si o to napsal. A teď vymýšlejte historky, proč to nešlo. Sama jsem měla pod stromečkem potoky slz, protože tam nikdy nebylo, co jsem si přála. Bohužel, rodiče patřili k lidem, kteří mi řekli, že přání splní, i když dopředu věděli, že peníze na to nebudou.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Dnešní doba. Pes sice není věc, ale ke stáří vyžaduje větší péči na veterinu. Každá rodina si nemůže dovolit dát tak velké částky za zdraví zvířete, a pokud se narodí dítě, tak už vůbec ne, protože dítě má přednost. A z pohledu jiného. je hodně lidí, kteří dají seniora do domova důchodců, protože se nemohou nebo nechtějí starat. Rozdíl není, není na tom co nechápat, momentálně to tak funguje.
1 odpověď