Tak toto je vtip dne. Nějak mu pořád nedochází, že do toho systému, aby mu měl kdo vyplácet dávky, ty peníze někdo vložit musí. Sami se jen tak nevyskytnou. A jinak než prací to nejde. Takže mu nezbyde nic jiného, než změnit svůj způsob života, pokud nechce skončit pod mostem, ale takovým jako on bych to přála.
Záleží na okolnostech. Když byl čas a syn se šprajcnul, tak jsem v klidu počkala, až ho to přejde. Když zjistil, že mě jeho hysterák nezajímá, přestal během chvíle sám a v klidu se šlo dál. Když čas nebyl a muselo se například k doktoru, tak jsem ho prostě v naprostém klidu čapla, a odvlekla, bez ohledu na jeho vztekání. Časem sám zjistil, že se s ním o jeho pocitech nemám problém bavit, ale že jsou věci, přes které prostě nejede vlak a naučil se to hodně rychle.
Fajn nápad. Mě by to nevadilo, i když se teď léčím z alkoholu, ale nejdřív by Ti chytrákové měli zařídit, aby nebylo pivo to nejlevnější, co v hospodě či restauraci pořídíte, o obchodu nemluvě. Když mě půl litr piva vyjde v hospodě na cca 40,- za to cokoliv nealkoholického kolem 60,- a jsem tam ve společnosti s přáteli a očekávám delší posezení, čili že toho více vypiji, tak co si asi vyberu......
Já tábory nesnášela. Bohužel jsem tam byla vždy nedobrovolně na 3 týdny odmrštěna. Vždy jsem měla hysterák, že tam nechci. Navíc jsem nemusela, babička bydlela s námi a byla v důchodu, tak jsem klidně mohla být doma. Na táboře jsem potom bojkotovala vše, ve snaze vymoct si vyhození a odvoz domů. Bohužel to štěstí jsem neměla. Dneska už jsou naštěstí příměstské tábory, tak je to schůdné a syn si to užívá. Je přes den mezi dětmi, ale přitom má své zázemí a spí ve vlastní posteli. A mobily tam mají zakázané taky, ale to mu nevadí. Do školy ho taky nenosí.
Sice netykám, ale oni to dělají běžně, tak se prostě hold někteří lidi jen přizpůsobili. Krom toho je to pračka peněz. Například v Praze máte na jedné kratší ulici 3 večerky a kolem 1 bloku 9. To mi nevykládejte, že se to tam s tím nájmem uživí. Krom toho, další věc je ta, proč by jinak obcházeli obchoďáky když jsou slevy, a nakupovaly do krámu, když by bylo jednodušší objednat od dodavatele, jenže tam by měli fakturu, což by museli vykazovat. Mimo to, Ti prodavači se dost točí, každou chvíli je tam někdo jiný.
Mě to přijde normální. Když je dneska možnost si vybrat, kam smí děti a jsou vítané, tak proč by nemohlo být toto. V čem je rozdíl, jestli nesmíte někam s dítětem, když do většiny barů můžete až když Vám je 18. Tak i toto hodně lidí uvítá. Například i špatně se pohybující senioři, si taky chtějí udělat volno a dovolenou, a jsou rádi,když budou vědět, že se jim nějaký nezvedený fakan nebude plést pod nohy, a oni budou mít klid. Nebo hodně pracovně vytížení lidé taky ve svém volnu nejsou zvědavý na dětský křik. Krom toho, hodně rodičů na děti nedohlíží a jsou na mobilu. Potom se diví, že je číšník protivný, protože má co dělat, aby něco nerozlil nebo mu něco neupadlo, když se mu nevychovaný harant motá pod nohama, a ještě od daného rodiče dostane vynadáno, jak je neschopný. Párkrát jsem zažila, šílenost. Taky mám dítě, ale umí se chovat i když je autista. Máme oblíbenou restauraci, jednou se tam stal se synem problém, zaplatila jsem syna jsem vzala a odešla, abych nerušila ostatní hosty. V restauraci jsme vítaní pořád, i když děti tam moc rádi nevidí. Už tam chodíme přes 20 let, tak nás znají dost dobře (synovi je 11, ale je to od narození jejich miláček)
Něco pro zasmání. Měla jsem na střední škole učitele češtiny. Byl jen o 2 roky starší než já (detaily by byly na dlouhé vyprávění), chlastal první ligu, občas něco šňupnul, pak šel do soutěže milionář, tam se totálně znemožnil, protože vybouchl na otázce z českého jazyka a k tomu ještě veřejně. Tak kde potom má na škole člověk brát to sebevědomí 😄 😄
Ať nekecaj. Syn byl v nemocnici 2x. Jednou jako tříletý a jednou jako sedmiletý. V obou případech byl problém si vydupat, že tam s ním musím být, protože je autista. A když to v nemocnici říkáte po 150té, protože pokaždé je tam jiný čičmunda, tak už Vás potom bere čert. A při příjmu se doktorka diví, co tam dělám. V obou případech se jedná o nemocnici v Praze v Krči.
Jde o to, že většinou nejde o chudobu, ale o to, že lidi blázní z čeho můžou. Na dovolené jsem nebyla 14 let, taky jsem se z toho nezbláznila. Jen se vyskytuje skupina lidí, kteří si vezmou půjčku na dovolenou, jen aby dali na jevo okolí, že na to mají. Dobře jim tak. potom jsi berou půjčky na Vánoce, aby stromeček pod dárky nebyl vidět. Takových nemyslících je bohužel hodně.
Kupodivu jednou rozumný nápad. Taky jsou soukromé školky, školy......Víte dopředu, kolik zaplatíte, o nic jiného nejde. Tak nevím proč tolik lidí v diskusi oponuje. Jde jen o to, že soukromé domovy důchodců budou muset dopředu zveřejnit částku a rodina si buď počká na státem podporovaný nebo bude platit za "zbavení" se seniora, ale bude dopředu vědět kolik.
Mýtus není ani jedno. Paní opomněla jednu věc, je hodně rodičů, kteří prostě potřebují do práce, tak že dítě dají do školky co nejrychleji to jde, a nechají jí ho tam co nejdéle (před tím byly jesle, teď už nejsou). To druhé téma taky není mýtus, protože se ve školkách všemožně snaží dělat vše proto, aby měli co nejméně dětí, tím má na mysli, aby byli co nejvíc nemocné. Vlastní zkušenost. Toto se praktikovalo už za mého mládí a to mi bude 45
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
A proč by mělo dítě věřit na Ježíška? Syn od malička ví, že dárky si dávají lidé mezi sebou, a není problém. Spíš vidím problém v tom, věřit na Ježíška. Dítě napíše dopis Ježíškovi, ale rodiče buď nemají peníze, nebo dané přání dárku se jim nelíbí, tak ho prostě nekoupí. Dítko potom přijde domů ze školy/školky s tím, že spolužák od Ježíška dostal, a proč tedy on ne, když si o to napsal. A teď vymýšlejte historky, proč to nešlo. Sama jsem měla pod stromečkem potoky slz, protože tam nikdy nebylo, co jsem si přála. Bohužel, rodiče patřili k lidem, kteří mi řekli, že přání splní, i když dopředu věděli, že peníze na to nebudou.