Dnešní doba umí mluvit a myslet jen o cestě nahoru. Ale tak to v životě není, a když náctiletá maká na 120%, tak to tělo i hlava musí říct v jednu chvíli dost. Předpokládám, že tak 10 let neznala nic než tenis. A kdo by nechtěl v 19ti poznat i něco jiného.... Má mraky času se k tomu vrátit, snad v udržitelnějším formátu....
Taiwan je krásná, rozvinutá, čistá a kulturní země, s krásnou přírodou a památkami, ke kterým se chovají s úctou. Pro turisty je velmi snadné se tam orientovat, cestovat, vstupy do národních parků byly např. ještě před 10 lety zdarma. Mají své peníze, svou poštu, své úřady a školy - a to velmi dobré... Nepotřebují Čínu.
Číňané jsou na tom mnohem hůře co se týče obecné hygieny ať už osobní, nebo ve městech a přístupu ke kulturním a přírodním památkám - nerespektují žádná upozornění, chovají se jak dobytek, bohužel. Všude jezdí po hordách (jsou naučení být pouze ve skupinách, jedinec je nic), hází odpadky, flušou, vlezou kam se nesmí a jsou nemožně hluční.
Přála bych Taiwanu, aby mohl dál v klidu samostatně fungovat.
Výborně, takže se dozvíme, že "horská" turistika se dělá tak, že se jede lanovkou a počítá se s výletem na hodinu, a pak se udělá "jeee" a jde se dál, a pak ještě dál - úplně přesně naopak než radí všechny průvodce a horská služba, abyste plánovali své výlety po horách. Popis jaká je to pohoda. No a pak je bolí nožičky, protože jdou po kamenném chodníku z kopce, s čímž nepočítali. Zapomněli jste zmínit, zda jste šli v žabkách. Chápete , že ačkoliv vám konkrétně se nestalo nic, díky vašemu popisu přesně tímhle způsobem tam chodí lidi, kvůli kterým pak (zbytečně) vyjíždí horská služba, protože šli jak na vycházku do obchoďáku a přecenili své síly?
To je ůň. Ať už přestanou vymýšlet hovadiny.
Spádovost SŠ je totální úlet.
Střední školu si má student vybrat dle svého rozhodnutí - jak se mu líbí, jak se tam učí, co bude mít po jejím absolvování k dobru. A s ohledem na to, jestli má šanci se na ni dostat.
Pražáci jezdí studovat taky do krajů, když chtějí něco co jinde není.
Apropo počet dětí opět klesá, už to vidí i v MŠ, tak jestli spíš nezačít s těmi důchoďáky, dokud je čas....
Velký právní problém přineslo spoluvlastnictví nemovitostí. Dům/byt má mít jednoho vlastníka a ne že se inzeruje "ideální 2/25 bytu"... A vypořádání dědictví se táhne dlouho.... Pak je to patová situace a byt se nedá ani prodat ani pronajmout. A tak to chátrá.
O nařizování čehokoliv od státu směrem k využití soukromého majetku už psát ani nechci, to je prostě hnus.
Byli jsme s dětmi i v cizině, chodily tam do školy (myslím australský školní program to byl, ale žili jsme v Asii), a tam je školní rok rozdělený na trimestry - tři období, ca tříměsíční, mezitím vždy nějaké ty prázdniny, tak se to celkem dalo. Jo a začínali v půlce srpna, konec někdy v červnu, už si to nepamatuji přesně (je to už 9 let zpět).
Hodnocení měli u testů procenta a jinak slovní. Co se mi líbilo, že střed "známkovací" stupnice byla vlastně jednička - jako že splnil vše co se po žákovi chtělo. Nad tím byly dva stupně - "exceeded" a ještě jeden - jako že přesáhl požadované vědomosti a plus něco navíc, a pod tím středem byly taky dva stupně - něco jako že zvládl s dopomocí a nehodnoceno nebo tak něco (bylo tam dost cizinců a počítalo se s tím, že každý nezvládne hned všechno).
Další varianta - máma, jejíž dítě bude mít školkový věk třeba od února. Tedy k zápisu musí v květnu předchozího roku, když je dítěti 2 a 1/4 roku. V té době není matka zaměstnaná, je na RD, ale plánuje se vrátit (třeba jako učitelka) do zaměstnání od února - zaměstnavatel na to třeba i čeká. Má "smysl" držet tomu dítěti místo ve školce, kam nastoupí až za polovinou "školního roku"? Když dotace jsou nastaveny na celý školní rok? Bohužel ve většině školek je utopií, aby takové dítě bylo přijato, a termín narození je určující a zároveň znevýhodňující faktor. Takže na půl roku platit soukromou školku nebo chůvu a pak se znovu uvidí....
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Rozumný člověk oželí ztrátu zvířete, pokud to zvířeti přinese komfort. Hovada se budou přetahovat a dokazovat si moc jeden nad druhým, bez ohledu na komfort zvířete.