Ahoj, s autorem clanku se plne ztotožňuji. Zila jsem 10let ve Spanelsku. Presne tak... 2 telefony, 2 najmy a zivot neustale v behu.

Pocit smutku, ze neprozivam dulezite zivotni okamziky s prateli z CZ.

Ve Spanelsku mi trvalo cca 3 roky, nez se ledy prolomiky. Spanele jsou moc fajn, ale trva jim, nez se otevrou a pusti vas do sveho zivota. Pak by za vas ale i dychali.

Nakonec jsem se vratila domu, z duvodu nemoci posledniho rodice, ale do dnes se mi styska.

Se vsemi udrzuji intenzivni kontakt a navstevujeme se. Ale uz to neni ono. Chybi ten kazdodenni kontakt a sdileni.

Nelituji, ze jsem se vratila. V dany okamzik to bylo spravne rozhodnuti. I kdyz jsem se tady po navratu citila jako mimozemstan.

Asi je lepsi pri odchodu strhnout mosty. Clovek prostei muze sedet jen na jedné zidli a spat na jedne posteli.

V hloubce duse verim, ze se tam stejne vratim.

Krasny vecer

Martina