Klíčové pro budoucnost je, že Marx byl krom Kapitálu a dalších spisků především autorem Komunistického manifestu a ideologie, kde schvaloval násilí jako legitimní prostředek politického boje. Právě dnes se přitom ozývají hlasy, podle nichž nový digitální marxismus a tedy i jakýsi digitální komunismus může být inspirací pro řešení problémů, které se objevují v globální ekonomice. A to nejen z Číny, kde je původní Marxovo učení stále uctíváno, pološílené nápady kolektivizovat online svět se objevují třeba i v Británii.

Je to tak. Jsi nemocnej, tak plať.....

Z mého pohledu je trochu rozdíl jestli je dárcem žena nebo muž, hlavně z pohledu emocí, které darování vyvolává. Pro ženu je darování (její i partnera) hůře skousnutelné než pro muže. Důvod je ten, že žena děti rodí, každé své dítě nosí dlouho v těle a je s ním svázaná mnohem silněji než muž a to i po porodu. Narodíl od ženy, muž potomka „stvoří“ během pár minut a pro některé tím taky veškerý kontakt s potomkem končí. Pro muže je normální, že mu po světě běhají potomci, které nikdy neviděl. Pro ženu je to něco nepředstavitelného a není to tak dlouho zpátky v čase co to ani nebylo technicky realizovatelné.

Problém je, že někteří lidé chtějí vystoupit na vrchol za každou cenu. Lidé přeceňují své schopnosti, a tím hazardují nejen se svým životem, ale i se životy záchranářů, kteří pak musí zasahovat.

Filmová komedie S tebou mě baví svět patří k filmovým klasikám, které nikdy nezestárnou. Nezapomenutelný Julo Satinský byl jednou ze tří hlavních hvězd filmu. Děkuji za milou vzpomínku.

Jeden americký psycholog uskutečnil internetový průzkum, do kterého dva miliony lidí z různých zemí poslalo více než čtyřicet tisíc vtipů. Výsledky byly překvapivé. Němci se ukázali jako nejbenevolentnější a nejotevřenější národ se smyslem pro všechny typy vtipů.

Naopak Američané a Kanaďané upřednostnili vtipy s nádechem nadřazenosti. Mnohé naznačil i vtip, který jednotlivé národnosti označily jako nejsměšnější. Například Němci si za nejlepší zvolili vtip z vojenského prostředí, Američané z golfového turnaje, Brity nejvíc nadchl vtip s pomstychtivou pointou.

Zděná Kaple Božího těla zdobila Karlovo náměstí téměř 400 let, z níž bývaly ukazovány říšské korunovační klenoty, svaté ostatky, kromě jiného také Longinovo kopí.V roce 1784 byla kaple odsvěcena a v roce 1789 prodána Václavu Lieberovi ke zboření, neboť překážela komunikaci vedoucí v ose dnešní Ječné ulice.

Miluju Prahu.

Byla jsem hostem na krásné svatbě v Panenském Týnci.

Ze zvědavosti jsem si pustila Zlatá labuť, protože mám ráda historii a konkrétně toto období. Kolegyně mi následně doporučila Dunaj, k vašim službám, že je to mnohem lepší... a víte co? Je. Námět je stejný, ale provedení diametrálně rozdílné. Zatímco my jsme z toho zase udělali plytkou vztahovku a potenciál doby, do které je seriál zasazen, jsme totálně promrhali (krom toho, že se tam tu a tam mihne nacistický důstojník, tak je v podstatě úplně jedno, kdy se to odehrává), tak naši slovenští bratia pochopili vážnost doby a vykreslují i tak i ty souvislosti, které se příliš nehodí telenovely. Pochopitelně tam jde i o vztahy, ale není to tak klišoidní, jako v Labuti. A pochopitelně tam probíhá takový ten klasický začarovaný kruh: "O můj bože, právě jsem se zamiloval na první pohled" - "Neodcházej!" - "Nevěřím ti, zmiz mi z očí"- "Nemůžu bez tebe žít! Akorát si vezmu někoho jiného" - "Lžeš mi!" - "Miluju tě!" - "Vypadni"... atd. atd. atd. Možná jsem příliš přísná, od obou seriálů jsem viděla cca 10-11 dílů, ale...pokud si mám zvolit něco k žehlení, sáhnu radši po Dunaji.

Obec Brambory se nachází asi 10 km od města Čáslav. V okrese Vsetín se nachází obec Hovězí, která má dokonce ve svém znaku vyobrazenou ležící krávu. Kolem vesnice se totiž hojně pásl hovězí dobytek a právě ten definoval název vesnice.

Moc krásně a citlivě napsané. I slzička mi ukápla. Namanula se mi myšlenka, že žít naplno znamená akceptovat jako součást života nejistotu, což nevyhnutelně vede k tomu, že se nevyhneme pádům.Buďme proto otevření, nevyhýbejme se věcem, jež nás mohou zranit, dělejme všechno s plným nasazením, po pádu se musíme zvednout a jít dál, protože jedině tak můžeme prožít svůj život naplno.

Moje maminka se na to koukala a vzpomíná. Byl to i konakt se slovenštinou a slovenskými umělci.A bylo to moc hezké.

Jsem v práci. Čtu váš článek a vzpomněla jsem si na svého dědečka. On měl dobré a velké srdce. Buhužel už není mezi námi. Zůstává v našich vzpomínkách.

Udělala jste mi chuť na brynzové halušky. Ale pořádnou, voňavou liptovskou brynzu tu neseženu. A ty náhrady v obchoďáku to není ono.

Mně nevadí zahniční studenti. Kdyby se to Česku nevyplatilo, tak to nedělá. Ale tohle mně trošičku nadzvedlo, že co bude dál : "Jelikož evropská populace, včetně té české, stárne, ekonomika i sociální systém budou na zahraniční migraci v budoucnosti závislé.

Zahraniční migrace podle ČSÚ přispívá k růstu populace České republiky."

Přispívám jednomu občanskému sdružení pro znevýhodněné děti a mládež. Třeba si navzájem pomáhat, kdo může, v rámci svých možností. Je to velmi pěkný a lidský článek.

Čím vätší blbost, tím více komentováno. Špatný pravopis, zřemě generováno Al, nesprávně napsaná vymyslená neexistujíci slova... Když jsi tuhle diskusi pročítá někdo mimo CZ, tak si udělá obraz o naší inteligenci...

Hezky jste to napsala: Polština má navíc milý zvyk tyto hlásky spojovat do skupin, a tak ústní projev v tomto jazyce šumí jako déšť v houštině za větru.

Skoukla jsem filmy- Jak jsem rozpoutal druhou světovou válku. Poláci jsi vědí udélat ze sebe žerty. Taky z ostatních. Hodňe jim v rozvoji pomohl papež.

Mnohem pečlivě budované národní cítění Slovákům znemožňuje činit věci, které zřejmě Čechům při jejich malé úctě ke všemu společnému připadají možné nebo dokonce normální a nehodné zvláštní pozornosti.Mnoha přátel a známých, které na Slovensku mám, jsem se opakovaně ptal: Bylo by možné, aby Čech, který mluví nedobře slovensky a dává najevo, že s tím ani nehodlá nic dělat, byl někdy na Slovensku premiérem? Bylo by možné, aby Čech nebo Češka obsadili nejdůležitější post na bratislavské radnici? Vždy jsem slyšel jen jednoznačné a kategorické ne, někdy doprovázené ještě úsměškem ve smyslu: takhle hloupě se může ptát fakt jenom Čech.