No tak zrovna tato postava nebyla napsána jako prudce inteligentní ... Holka z dětského domova, docela naivní, impulsivní ... Nechovala se moc dospěle, působila spíš jako puberťačka ... Ale určitě je nutné uznat, že tato role Veškrnové dokonale sedla - byla v tom výborná ...

Ano, dokud hrála přihlouplé buchty s IQ houpacího koníka, skvělé. Ale "první dámou" jako takovou, nikdy nebyla. Tou byla za poslední léta snad jen Olga Havlová.

ty vogo autorovi starosti bych chtěla mít..tady se už píší fakt blbiny...a já nejsem o nic lepší, bo jsem to do půlky přečetla...ach jo

Nový název se Š to neznám

To je dneska svět. Začínám se bát víc roztomilých babiček než sériových vrahů. Babiček je totiž mnohem víc.

Třeba to časem dotáhnou k dokonalosti a budou chtít od důchodce předem i přesný termín úmrtí. Asi jako když jsem na bývalý Telecom přinesl telefon mé zemřelé mámy i s úmrtním listem, s žádostí o zrušení linky. Úřednice mně bez uzardění oznámila, že to hned nejde, že si maminka měla podat žádost tři měsíce předem. To není vtip, vážně. Úřednici jsem kupodivu neublížil a za telefonní číslo bez telefonu v prázdném bytě platil ještě tři měsíce po kremaci.

Prosim pekne mohu znat zdroj?

A tak musí mít hrob na chodníku, kde všichni šlapou...měli je zavřít do toho obludaria, co vzniklo na hřbitově.☺️

To nebyla otazka...🫣

Ještě že neměli obchody husiti, to bychom šlapali pořád někomu na hlavu🤭to je taková hloupost, proč si to nezasadili v Londýně.

Dobrý den, z vlastní zkušenosti vím že ubytovna je max přechod řešení... společně vařit, sprchovat se, chodit na záchod fakt není pro každého... dle mého názoru každý ocení vlastní sociální zázemí... a na velikosti pokoje zas tak moc nesejde

Asi to moc nepomáhá ,když našli holčičku v Brně v parku.

O tom vím, proto jsem psal o té popelnici . Hlavně aby to neodradilo ostatní ,když se o tom hned tak píše . Oto jde.

Od toho snad babybox je ,pořád lepší než kdyby skončil prcek v popelnici. A zas máte šmatloni z Novinek o čem psát.

Já prodělal klinickou smrt se zástavou srdce a mé vzpomínky na to jsou značně odlišné - téměř komické. Kamarád - psycholog mi řekl, že je to nastavením duše. Já ležel na gauči, nedýchal jsem , nic, a přitom jsem seděl na opěradle toho gauče a hleděl na toho chlapa dole a bylo mi ho strašně líto. Přišel mi nějaký povědomý. Pak tam vlítla kupa záchranářů a začali ,,s tím" všelijak vyrábět. Vzpomínám si na tu doktorku - nádherná mladá ženská v přiléhavým tričku - říkal jsem si - ten má ale kliku, a já nic. Pak do ,,toho" začali pouštět elektriku - defibrilátor. A já jim hrozně fandil - přál jsem tý krásný holce, aby se jí to povedlo a děsně jsem jim držel palce. Pak jsem dostal šílenou prdu od elektriky, probudil se a začal strašně nadávat - ona to byla fakt pecka. A ta holka se rozslzela radostí :,,Sakruje, je tady, je zpátky..." a já měl jen strach, jestli jsem při tom sakrování nepoužil slova, která normálně v dámské společnosti neužívám.

Od té doby vím jednu věc - že každou vteřinu života, každou hodinu a každý den si má člověk užívat naplno a s radostí - z čehokoliv, ale s radostí, neb prd víte, která z nich je ta poslední. Činím to už víc jak jedenáct let a ještě to nezevšednělo...

Co je po smrti? Nevím a nezajímá mě to. Zajímá mě, co je tady...

Po kolikáté tady ten článek už je? Ja myslím tak třetím rokem. Vždycky před zimou se to tady objeví.