Obávám se, že reprezentativní ukázka mozkové nedostatečnosti jsi ty, když nedokážeš pochopit, že lidé jsou čuňata a podle toho se také chovají. Zajeď se poučit do Singaporu....bez tvrdých nařízení to totiž nefunguje.
PS. také mě ta víčka štvou, ale nejsem čuně abych je všude pohazoval.
Nikdy jsme víčka nepohazovali, buď jsme je vrátili na lahve nebo je sbírali, kapišto. Pohazování víček zase jen řešila Unie, nikdo to nedělal.
Ano, je to další pomatené rozhodnutí EU. Já s tím po otevřením 2x zakroutím a ono je volné. Mám dojem i já, že se z EU pomalu, ale jistě stává orgán nesvépravných jedinců a pomatenců. Ve veškeré slušnosti, prosím.
Já to samé, odtrhnu, při recyklaci znovu připevním, z lahve nepiju. Je to na dvě věci, milý Brusele, taková pakárna, ať řeší něco užitečného, burani.
Mám svoji osvědčenou metodu. Po přinesení chleba odkrojím patky k okamžité konzumaci. Mňam. Bochník podle velikosti rozdělím na dva nebo tři díly, veliké tak aby stačily maximálně asi na 2 dny. Jeden díl dám v mikrotenovém sáčku do ledničky, zbytek v mikrotenových sáčcích do mrazničky. Z mrazničky ho vyndám asi půl dne před potřebou. Nechám v ledničce rozmrznout. Chleba mám pořád čerstvý, i kdybych ho vyndal z mrazáku třeba za měsíc. Nevyhodím ani sousto.
Dobrý den, přesně tak to dělám já a je to skvělé. Někdo tady psal (dříve), že chleba do ledničky e, ale to je nesmysl, vyzkoušené už léta.
Jsem pamětník a netvrdím, že bylo vše růžové , ideální, nádherné. Ale v 26 letech jsme měli dceru, tak jsme se stěhovali do družstevního bytu, žádost jsem měla od 19, ale do 25 jsem studovala. Nájem byl 400,-, plat kolem 1200,-. Po roce 89 jsme si mohli byt dokoupit. Novomanželská půjčka byla bezúročná - 30000,-, oba jsme měli stavební spoření po 20 000,- , něco jsme došetřili a za 100 000,- jsme vybavili celý byt nábytkem, televizí, lednicí, pračkou, takže vše základní jsme měli. A ten nábytek vydržel. Z půjčky nám po narození každého dítěte automaticky, bez běhání po úřadech a bez počítačů, odečetli 2 000,-, mateřská 2-3 roky, jesle i školka byly dostupné. Byt jsme měli 3+1 , 72m2 s balkónem, zvukově bez problémů, zdi pevné, dnes má cenu 3-4 milióny a je to tzv. "králíkárna", na kterou dnes řada mladých nedosáhne. Před 10 lety jsem byla s manželem novinářem v nové zástavbě pro hendikepované. Jeden pán jen tak bouchnul do zdi a prošla mu celá ruka-sádrokarton, o zvukové izolaci nemluvím. A to nemluvím o dostupnosti lékařské péče atd. A to jsou reálná fakta, žádná zelenější tráva. Ano, sídliště byla šedivá, nemohlo se cestovat, nebyl zdaleka takový výběr zboží, některé knihy a filmy byly v trezoru, což bylo samozřejmě špatně. Na druhou stranu nebyl strach o práci, nebyli bezdomovci.........Každá doba má své plusy a mínusy, ale nedělejte z pamětníků s prominutím blbce.
Potvrzuji v plné míře, je mi 70 a to vše jsem prožila. Dnešní králíkárny za 5 milionů a výše jsou hrůza. Máme byt v paneláku z roku 78 a je úžasný. Kecy v kleci.
Pracovala jsem brigádně jako kustod v národním muzeu v Praze, samé staré ženské, 12 hodinové směny a nesměly jsme si sednout, jen postávat. Když jsem chtěla podávat informace, bylo mně to zakázáno, dohlížel na to bezpečnostní technik, který se etabloval do ředitele a hlídal jako dráb, bylo to na hlavu a vydržela jsem to půl roku, tenkrát ještě s rouškami. Nikdy více.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Proč brečím? Asi že jsou Vánoce, nebo...?
1 odpověď