Nedělám si o úřednících z magistrátu žádné iluze. Jejich apel k návratu slušnosti a profesionality do jednání si překládám jako přestaňte nám hrabat do našeho zkorumpovaného podhoubí. Příkladem může být nějaký Ing. Aleš Krejča, ředitel odboru pozemních komunikací a drah, kterému můžeme poděkovat za všechny hlavní silniční tahy obsypané nelegálními billboardy.
Politici ČSSD a Stačilo mají na Fischerových billboardech kampaně vesele dál i nyní. Politici, kteří mají moc proti billboardům zasáhnout, využívají billboardy v obřím měřítku, aby byli zvoleni. To je začarovaný kruh. Řešení je přísná regulace politických kampaní, kde každá strana má limitovaný předem vymezený prostor na kampaň, tak jako např. ve Francii, Holandsku a jinde.
A dlouhodobé pronájmy bytů nejsou podnikáním 😉. Krátkodobé pronajímání není v rozporu s kolaudací, ani se zákonem, protože je velký rozdíl mezi krátkodobým pronájmem a hotelovými službami. Vedle toho neexistuje žádný zákon definující minimální délku pronajímání bytů a ani existovat nemůže, protože by se jednalo o nepřípustný zásah do vlastnických práv, která jsou chráně dokonce ústavním zákonem. Každý pronájem za úplatu je soukromým podnikáním a pronajímání bytů spadá do výdělečné činnosti nevyžadující živnostenské oprávnění. Plně dostačuje si vést jednoduchou evidenci, mít knihu hostů a jednou ročně přiznat příjmy v daňovém přiznání a vše je zcela in lege. Rozdíl mezi bydlením a bydlením na pár nocí tudíž není žádný, protože se jedná stále o bydlení 😉. Myšlenka sdíleného bydlení za úplatu je podnikáním od samého počátku jejího samotného vzniku. Tj. ani k jejímu zneužití v tomto směru nemohlo dojít. A jestli ten rozdíl vidíte mezi drobným a velkým příspěvkem, pak to je otázkou vývoje svobodného trhu poptávky a nabídky. A kdo je turista? Ten, co jede navštívit na týden Prahu, nebo ten co má do Prahy např. pracovní cestu na jeden dva týdny a vyhovujeme mu bydlení v soukromí bytu, nikoliv v hotelu? Nebo někdo, kdo přijede za rodinou na svatbu a chce bydlet v soukromí poblíž své rodiny? Nebo snad tito neturisté chcete nutit využívat hotely, když mohou mít volbu? Jakmile začnete lidem dávat návody, jak musí žít a co mají dělat, zavání to další totalitním režimem a ztrátou svobody.
Nemáte pravdu, nájem se sjednává jednorázově na delší období a má plnit bytovou situaci nájemníka. Bydlení a ubytování je rozdíl. Pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze z roku 2020: „Ustanovení o nájmu bytu lze na vztah poskytovatele ubytování a zájemce o něj aplikovat jen v případě, že účelem poskytnutí nájmu je zajištění bytových potřeb nájemce. (…) Na rozdíl od zajištění bytových potřeb člověka, poskytnuté ubytování skrze Airbnb nemůže naplnit zákonem předvídaný účel nájmu bytu, neboť nesaturují jeho potřebu bydlení, ale uspokojí jeho potřebu na ubytování, a proto je nutné jej klasifikovat jako ubytovací službu podle § 2326 o. z. V tomto směru soud uvádí, že právní norma výslovně rozlišuje nájem a poskytnutí ubytovacích služeb, a to jak v rovině soukromoprávní (shora provedené vymezení v občanském zákoníku), tak i v dále navazujících posouzeních pro další veřejnoprávní vztahy, např. již zmíněný živnostenský zákon a dále v tomto případě pro určení charakteru příjmů zákona o daních z příjmů.“
Naprostá většina případů je takto jednoduše definovatelná.
Jenomže krátkodobé pronajímání není v rozporu s kolaudací. I to, že Vám někdo pronajme byt dlouhodobě je komerčním využíváním bytu. A zákon těžko může nutit nájemce pronajímat si byty jenom dlouhodobě, když jej potřebují třeba jenom v daném místě dočasně. Je veliký rozdíl mezi krátkodobým pronajímáním bytu a provozováním hotelových služeb. To, co píšete je spekulace zcela mimo mísu. A pokud krátkodobými pronájmy trpí společenství ostatních vlastníků, je v jejich pravomoci upravit domovní řád tak, aby bezohlední pronajimatelé byli vázání povinnostmi pro zachování klidu a čistoty v domě za své nájemníky. Tohle je jenom hon státního bumbrdlíčka za větším výběrem daní. Nejde tu ani o bytový fond a už vůbec ne o blaho sousedů 😉.
Pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze z roku 2020 (č. j. 6 Af 20/2020-28) [[5]] v jiné kauze uvádí k této problematice mimo jiné: „Ustanovení o nájmu bytu lze na vztah poskytovatele ubytování a zájemce o něj aplikovat jen v případě, že účelem poskytnutí nájmu je zajištění bytových potřeb nájemce. (…) Na rozdíl od zajištění bytových potřeb člověka, poskytnuté ubytování skrze Airbnb nemůže naplnit zákonem předvídaný účel nájmu bytu, neboť nesaturují jeho potřebu bydlení, ale uspokojí jeho potřebu na ubytování, a proto je nutné jej klasifikovat jako ubytovací službu podle § 2326 o. z. V tomto směru soud uvádí, že právní norma výslovně rozlišuje nájem a poskytnutí ubytovacích služeb, a to jak v rovině soukromoprávní (shora provedené vymezení v občanském zákoníku), tak i v dále navazujících posouzeních pro další veřejnoprávní vztahy, např. již zmíněný živnostenský zákon a dále v tomto případě pro určení charakteru příjmů zákona o daních z příjmů.“
Jenomže krátkodobé pronajímání není v rozporu s kolaudací. I to, že Vám někdo pronajme byt dlouhodobě je komerčním využíváním bytu. A zákon těžko může nutit nájemce pronajímat si byty jenom dlouhodobě, když jej potřebují třeba jenom v daném místě dočasně. Je veliký rozdíl mezi krátkodobým pronajímáním bytu a provozováním hotelových služeb. To, co píšete je spekulace zcela mimo mísu. A pokud krátkodobými pronájmy trpí společenství ostatních vlastníků, je v jejich pravomoci upravit domovní řád tak, aby bezohlední pronajimatelé byli vázání povinnostmi pro zachování klidu a čistoty v domě za své nájemníky. Tohle je jenom hon státního bumbrdlíčka za větším výběrem daní. Nejde tu ani o bytový fond a už vůbec ne o blaho sousedů 😉.
Snad vám pomůže problematiku pochopit pravomocný rozsudek Nejvyššího soudu z října 2023 (26 Cdo 2128/2023-182) [[4]] kde uvádí zcela jednoznačně: „přenechává-li nájemce pronajatý byt třetím osobám k rekreaci nebo jiným zjevně krátkodobým účelům, užívá ho k jinému účelu než k bydlení (zajištění bytových potřeb), porušuje tím své povinnosti nájemce bytu.“
Jenomže v okamžiku, když si pronajmu byt, tak v něm bydlím a je úplně jedno, jestli dlouhodobě, nebo jenom krátkodobě. Takže v rozporu s kolaudací princip samotného sdíleného bydlení není. Ten rozpor nastává v okamžiku, pokud pronajímatel poskytuje služby, např. úklid, výměna ložního prádla a pod. Takové ubytování se službami se už překlápí do poskytování ubytování hotelového typu, nicméně se stále nejedná o hotelové služby. A pokud sociálně slabší nedosáhnou na dlouhodobé pronájmy soukromých vlastníků s tržní cenou, pak by měli brečet u správného hrobu a vyvíjet voličský tlak na samosprávy svých měst a obcí, aby se pustili do výstavby obecních bytů s regulovaným nájemným. Zkuste si nastudovat komunální politiku např. Vidně a pochopíte, v čem je u nás zakopaný pes 😉.
Tak a problém se týká právě těch, které se používají pro ubytovací služby. Dle poslední analýzy v Praze až 40 % nabídek krátkodobého ubytování pro turisty nabízí majitelé desítek až stovek bytů. Myšlenka sdílení se zneužila k podnikání, které je v rozporu se zákonem. Pokud by měl někdo pocit, že nerozumí rozdílu mezi bydlením a "bydlením na pár nocí" u soudu mu to určitě vysvětlí.
Pokud si ve svém velkém RD část vydělím na samostatný apartmán ke krátkodobému pronájmu, žádnou dostupnost bydlení neohrožuji. Je jasné, že pronajímání celých bytů tento problém může způsobovat, ale pokud je násobný rozdíl mezi tím, co jsou lidé za dlouhodobý pronájem bytu v osobním vlastnictví pronajímatelů hradit a kolik jsou lidé ochotni platit za krátkodobé pronájmy podle svých aktuálních potřeb, těžko se divit tomu, že pronajímatelé volí tu ekonomicky zajímavější variantu. Za nedostupnost bydlení mohou především samosprávy měst a obcí, protože nemají zájem být vlastníky bytového fondu s regulovaným nájmem. Třeba naše obec. Nemá se moc kam rozšiřovat a poslední možnosti k bytové výstavbě zabila rozparcelováním a rozprodejem svých pozemků pro výstavbu RD místním. Místo bezduchého satelitu o několika málo desítkách RD mohla vzniknout estetická moderní čtvrť o stovce bytů se zahrádkami na střeše. Jenomže ono rozparcelovat, zasíťovat a prodat je mnohem pohodlnější a méně pracný "rozvoj", než projektování, investování, výstavba a následná správa. Promrhaný prostor i příležitosti. A odjakživa platí přímá úměra mezi růstem regulací vs. růstem šedé zóny. Stačí se podívat jak dopadla nechvalně proslulá prohibice v USA. V době prohibice došlo paradoxně k větší spotřebě alkoholu, což stát bolelo na daních tolik, že ji zase moc rád zrušil 😄. Kola byznysu se budou točit dál a jediné, co se změní, bude design hrací desky, nikoliv hra samotná.
Nedostupnost bydlení se týká hlavně měst. Stačí si vzít za příklad Prahu. Přes 8000 bytů slouží k podnikání v ubytování, zatímco by se v nic mohlo bydlet a roční výstavba se v Praze pohybuje okolo 5000 nových bytů. Co to udělalo s dostupností jsme viděli během kovidu, kdy nájemné šlo strmě dolů. Co je výhodné pro investory a pár podnikatelů je jedna věc ale druhá je dodržování a vymáhání platné legislativy - KOLAUDACE. A mimo jiné i územního plánu, který určuje, kde se má bydlet a kde podnikat.
Dirigovat , nemá vláda jiné úkoly k projednávání než nařizovat , regulovat podnikání
Hrstka podnikatelů tady využívá tisíce bytů na podnikání v ubytovacích službách, tedy nelegálně v rozporu s kolaudaci a když už s tím stát chce něco dělat, tak tu čecháček začne kvákát něco o regulacích. Zlepší to mimo jiné dostupnost bydlení, ok?
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
To, že za nedostatek bytů může pomalá výstavba je mantra developerů. Za nedostatek bytů může zacházení s byty, jako investiční komoditou, kde i prázdný byt je pro investora výhodný a masivní zneužívání bytů k ubytování turistů, nelegálně zejména přes AirBNB.
1 odpověď