Nejspíš si každý pamatujeme něco jiného. V r 1972 byl na konečné tramvaje č. 3 na Kačerově stánek se zeleninou a ovocem. Otec mi tam celkem pravidelně kupoval pomeranče, kterých tam vždy měli pořádnou hromadu. A nebyly kubánské. Kousek dal, na Budějovickém nam. zase visely ananasy. O pár let později jsem nastoupila do práce, do kanceláře. Že bychom mohly chodit kdykoliv někam na nákup, to byla utopie. Po pracovní době, tedy až po 15.30. A po pravdě, na jakékoliv hygienické potřeby jsem nikdy nestála frontu. Pokud fronta, tak na věci, které jsem mohla oželet. Třeba na kondicionér nebo dobrou zubní pastu.
Stejné jako včera. Vyměnil se pouze autor. Dítě se má hlidat a hlavně je potřeba vysvětlovat. Mám 4 děti, žádné krytky, vaření na zadních plotýnkách a podobné nesmysly se u nás nekonaly. Děti věděly, že tohle pálí, tohle je ostré a tohle se prostě nesmí (třeba tahat za ubrus). Nikdy se jim nic nestalo, žádný úraz v domácnosti. Protože byly informované. Jak dlouho se takhle autoři doma chovají? Kolik let musí dětem být, aby se mohlo vařit pohodlně, kávu s přáteli si vychutnat v sedě a podobně?
Tohle je dokonale hloupé. Neschovávala jsem nože, nevařila jen na zadních plotýnkách, kávu nebo čaj jsem klidně dala na nízký konferenční stolek. Mám 4 děti, nikdy se jim nic nestalo. Protože byly naučené. Tohle pálí, tohle je ostré a můžeš sobě nebo někomu ublížit. Zcela normální domácnost úrazům nepředchází tím, že dítě zabalí do peřin. Mimochodem, na jak dlouho? Ideální je vysvětlovat.
Česnekovabageta. To přesně odpovídá tomu, co stvořila. Nejspíš vůbec netuší, že opakování (opakování!!!) je matka moudrosti. Děti nosily úkoly dva i tři, nikdo neprotestoval. Nepomáhala jsem jim. Učitel tak zjistil, co neznají, neumí, čemu nerozumějí. A venku jsme procvičovali násobilku, sčítání, vyjmenovaná slova, slovní druhy. Docela jsme si to užívali, byla u toho legrace. A navíc, úkol je pro dítě, ne pro rodiče. Takže proč se trápí matka/otec?
Jablka naspadnou "samy", ale "sama". A nejspíš je autor z města, protože u nás jablka na zemi nejsou. Někdo je posbírá a odveze do výkupu. Ovoce ze zahrad se zužitkuje. Já sama sbírám ovoce a vyrábím šťávy (už z bezinkového květu), kompoty, marmelády. Zdaleka nejsem jediná. Potkávám mladé matky, trhají třeba smrkové výhonky. Vyrábějí z nich med pro svoji rodinu.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Autorka mi připomíná rodinu, kde se pro 4 lidi peklo maso ve 1/4litrovém kastrůlku. Někdy okolo roku 1965. Pravda, jako první v ulici měli auto. Takže to beru tak, že rodina téhle "Báry divné" šetří na něco, co tady ještě nikdo nemá. Proto (třeba) ten nechutný nedostatek tuku, vajec... A smetany jen 1/2 kelímku (soudím dle ceny).