Na pana Hawelku s motýlkem u krku si pamatuji, usměvavý nás vítal u dveří své kavárny. Ke kávě jsme si dali české buchty. Jeho rodina pocházela z Moravy. Kavárna není velká a uvnitř se zastavil opravdu čas. Od války se tam schválně nic neměnilo, staré tapety, ošuntělé pohovky, staré obrázky, prostě atmosféra zašlé krásy a pohodlí. Když ve Vídni na kávu, tak jedině Cafe Hawelka.