Gratuluji. Kamarád má také dvě adoptované děti - svoje mít nemohli. Mají je od miminek, takže to "mami a tati" jim přišlo naprosto přirozeně. Obě děti jsou fajn, jen se u toho strašího teď projevuje puberta a s ní pravděpodobně i geny výrobců. Problém je, že ty geny nejsou známy (resp. matčiny ano, otcovy ne), tak nikdo neví, co může očekávat a s čím případně pracovat.
Vy máte podle toho, co píšete děti fajn, tak Vám držím palce, aby to tak i zůstalo. Ta hrdost, když o vás vypráví jako o taťkovi je k nezaplacení, že?
Jo. A když jsme ve městě potkali známé, které ještě neznala a přimáčkla se ke mě zády. Takových okamžiků už bylo víc. A geny? My si myslíme, že prostředí, výchova a láska je potlačí.
Tak ještě uvidíte, co udělá puberta. Přeji hodně štěstí
Ta naše vlastní šla do školy v pěti a půl, pak ještě jednu třídu přeskočila a tak je dneska ve třinácti ve třídě s patnáctiletými. Takže už cca dva roky víme, co to je puberta. Ale ona krom toho i ví, jak se chovat, má i své plány (doktorka jako maminka) a vzhledem k tomu, že ji ta druhá kopíruje, tak to snad přežijeme.
My mame adoptovane dve. Kdyz jsme si je brali, tak jedne bylo deset let a druhe pul roku. Ta mensi je mazilek a ta starsi ve vsem kopiruje nasi o trochu starsi dceru, ktera toho negativniho moc nema. Krom rozmazlenosti, mlsnosti a narocnosti na obleceni apod. Takze jsme vlastne stastni.Holky denne vozim do skoly i ze skoly (to kazdou extra) a kdyz uz po dvou tydnech rekla spolucekajicim kamaradkam To je muj tatka. ....
3
Sledujících
7
Sleduje
3
Sledujících
7
Sleduje
A pak poobědvala dva řádky brambor, kolečko prejtu a půlku prasete.
3 odpovědi