myslet si, že jde jen o cukr je přinejmenším naivní, problém je multifaktoriální, mimo cukr a obecně sacharidy mají velký vliv na obezitu průmyslově zpracované potraviny, stres, nedostatek pohybu, nepravidelnost ve stravě, nevhodně vyvážená a příliš tučná strava... atd. , takže jde zase jen o to něco zdanit a vybrat peníze, pokrytecky se budeme tvářit, že s tou obezitou něco děláme
Nějak tomu nerozumím. Kuchařka a uklízečka nemá nárok, pracovníci české pošty ano? Odkaz
Kde jste vyhrabali ty částky, to nemám jako sestra specialistka po 30 letech ve státním ani s 40h přesčasů, blbnete lidi, oproti uvedenému mám o 15 tis. méně / s přesčasy/ a to i přes osobní ohodnocení, které ne všichni mají. To má fakt několik lidí stejného povolání třeba milion měsíčně, aby to nakonec u všech zvedlo tak hodně průměr?
Ano, děti se učí nápodobou, ale ne vždy za obezitu mohou rodiče. To co moje holky začaly / i bez toho abych to věděla/ jíst a pít hlavně na druhém stupni ve škole, protože to viděly u spolužáků, to u nás doma nikdy nebylo. Můžete vyvařovat rozmanitou vyváženou stravu, sám se stravovat co nejlépe a pak zjistíte, že dítě má plný pokoj pytlíků od brambůrek, sladkých srágor, obaly z McD, flašky a kelímky od coca coly atd., a to jsem jim nikdy drobné mlsání nezakazovala....
Vždy bude rozdíl, ať chceme nebo ne, dcera chodila rok na státní střední školu, skladba třídy z poloviny úděsná / a to bez ohledu na soc. status/, ve třídě 30 žáků, výuka na nevalné úrovni... zkusili jsme dál soukromou školu, platím školné, ve třídě je žáků o 10 méně, mají nárok na konzultace, což bylo v minulé škole nemyslitelné, až na drobné výjimky učitelé kvalitní. Možná víc učení a práce na té soukromce, ale smysluplnější, ne je bezmyšlenkovité drcení.. Dcera je spokojená, víc se učí, ale vidí v tom smysl, ne jako na první škole.
Když mi bylo 19, pracovala jsem u jedné firmy, kde mně šéf / samozřejmě beze svědků/ několikrát pozval k sobě na "kafe".. odmítla jsem, ukončil se mnou pracovní poměr na konci zkušební doby, jak to asi bude vypadat při možnosti výpovědi bez udání důvodu ? Ve spousta firmách to bude znamenat : drž hubu a krok
Ono když se nažhavíte a jemu to nejde / spoustu starších mužů zobe statiny kvůli cholesterolu a ono to pak zlobí/, tak vás to přejde taky, nebo když vás nerespektuje, chová se jak spolubydlící, ale požaduje sex, to fakt vzruší ženu na první dobrou. A vůbec nejlepší způsob, jak vzrušit ženu, jsou výčitky, že je toho sexu nějak málo. Ale uznávám, že některé ženy prostě nemůžou a i snahy o intimitu spíš způsobí větší nechuť, než zlepšení, není to jednoduché ani pro ženu, ani pro muže. Asi nejlepší je respekt a komunikace mezi partnery.
To je zase výplod 😄 .Jsem rozvedená, mám celkem asi 43 tis., výdělek plus výživné, žiju s nezletilou dcerou. Platím byt 4+1 - v osobním vlastnictví /tehdy našetřeno za cca 10 let při bydlení na ubytovně zaměstnavatele, z toho 3 roky 2 pracovní úvazky/, dál platím soukromou školu, náklady na dojíždění do práce, kapesné..., chodíme plavat, občas si koupíme nějaké jídlo venku... a našetřila jsem na další byt, ve kterém teď bydlí moje sestra, ale do budoucna je to zdroj příjmu z pronájmu, popř. klidně byt pro dceru, občas si někde přivydělám další prací, ale ne tak, aby to sebralo moc volného času. Nevím, mám se dobře. Kdo chce hledá způsob, kdo ne, tak důvod..
Když nahlásíte znásilnění, okolí na vás kouká skrz prsty, popř. strašně soucitně, i rodina někdy nevěří, nebo bagatelizuje, nejlepší je / osobní zkušenost/ si vyslechnout : "když čuba nedá, pes si nevezme"... máte nálepku někdy na celý život, nejlépe se ihned odstěhovat. Pachateli se často nestane vůbec nic, ještě máte strach, aby se nepomstil. Vás to ovlivní a čas otupí, ale nikdy už nejste v pohodě úplně. Trvalo mi skoro čtvrt století pochopit své reakce, bořily se mi vztahy.. už jen mít se ráda, mít nějaké sebevědomí nebylo snadné. O to spíš, že když jsem byla v podstatě unesena, znásilňována, posléze nucena k prostituci / naštěstí se mi podařilo po pár dnech utéct../ na policii mi řekli, že pro své bezpečí nemám podávat trestní oznámení / u násilníků zůstala moje občanka../, že o organizované skupině v onom městě ví a že se na to zaměří..., psal se rok 1990.Žádný psycholog, žádná pomoc a doma na mně koukali jako na couru, léta jsem pak mlčela, cca po 10 letech jsem se svěřila partnerovi a ten mi řekl, že ať to s ním nerozebírám, že by pak se mnou nemohl už "spát"... Když teď vidím, že se nic nezměnilo, ba naopak, tresty směšné, nebo žádné.../ aspoň že je někde dostupná aspoň psychologická podpora/, chce se mi zvracet.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
A narveme to do škol, do obchodů, do metra, prostě všude... místo prevence primární. Výrobce vydělá, to jo. Místo, abychom řešili společnost, budeme řešit nože a jiné zbraně.
1 odpověď