Těžko soudit konkrétní případ autora, ale všeobecně - jen velmi málo z nás je nenahraditelných. Na základě osobní zkušenosti bych řekla, že to otravování v osobním volnu a na dovolené není proto, že je jeden nenahraditelný, ale protože jsou ostatní naučení, že to ten jeden člověk vyřeší. Proč se měli snažit oni sami něco vymyslet, nebo hledat řešení jinde, když stačí vytočit jedno číslo. A bohužel jsou i lidé, kteří tento mýtus posilují a rádi si "nenahraditelnost" budují např. tím, že nepředávají informace, nevycvičí si podřízené, apod. Nezpochybňuji, že jsou opravdu lidé, kteří jsou nenahraditelní, ale rozhodně to není každý, kdo to o sobě tvrdí nebo si to o sobě myslí.

Možná jsem jen nepochopila, jak přesně jste to myslel, ale ráda bych zmínila jednu věc. Držet nohy s koleny opravdu u sebe, kdy se navzájem dotýkají, nejde bez vynaložení síly ve stehnech ani ženám. Tím nechci zpochybňovat rozdíly v pánvích, protože ty tam doopravdy jsou, ani to, jestli musí víc té síly vynaložit muži nebo ženy. Ale trošku me láká se zeptat, odkud tuto informaci máte, protože mi to malinko zavání ve článku zmiňovaným mansplainingem 😄

Obě trans ženy prošly mužsou pubertou. I kdyby měly testosteron 0,00002 mol/ml, pořád mají mužskou muskulaturu, mužskou stavbu kostí, apod. Vždycky budou mít nad cis ženami výhodu. Ohánět se pojmem transfobie je v tomto případě stejně zvrácené a odporné jako to, že jim někdo dovolil soutěžit v ženské kategorii. Jejich pocitové ženství jim nikdo nebere. Zato oni toho teď hodně berou ženám, které sakra tvrdě dřely, aby se dostaly na olympiádu. Někdo by se měl velmi rychle probudit a tohle pochopit. Trans lidé potřebují vlastní kategorii.

To není úplně přesné přirovnání. Spíš bych to popsala takhle. Jdete do obchoďáku a tam Vám někdo ukradne peněženku z kapsy. Vy pak jdete na policii a tam Vám řeknou: "Co se divíte, člověče? Šel jste do obchodu a měl jste v pěněžence peníze a kartu. Jste si přímo koledoval o to, aby Vám ji ukradli."

Paní tím myslela, že má jiný názor na skloňování zájmena "ona" - tj. na použití slova ji a jí, které se velmi často zaměňují a používají nesprávně.

On totiž začal přidávat. Když se to druhé auto rozjíždí, jede cca těch 95 km/h. A pak začne přidávat až na těch 104 km/h, při kterých došlo k nárazu. Nevím, co se mu honilo hlavou, že vyhodnotil, že zrychlení je dobrý nápad. Možná, že doufal, že se auto zastaví včas a on to prosviští. Bohužel pro něj měl spíš zkusit brzdit.

Divím se Vám. Obstarat základní; nákup, navařit...OK. Ale tolerovat buzeraci? Ani náhodou. A je jedno, že je to Vaše maminka. To, že je někdo příbuzný, neznamená, že si od něj musíte nechat všechno líbit. Zničí to Vás a Vaše zdraví.

O strachu nikdo nemluví. Nemusíte se něčeho bát, abyste se v určitých situacích chovala rozumně a předcházela tomu. Vezmu-li Váš příklad, evidentně se teda nebojíte autonehody, a přeneseně to vezmu i tak, že nemáte strach, že Vás srazí auto. Ale stejně se s největší pravděpodobností rozhlédnete, než vejdete do silnice. Protože to je v této situaci rozumné chování, aby člověk předešel tomu, že ho auto přejede. Očkování je obdobné. Člověk se nemusí bát, aby se dal očkovat.

Když on to možná ani není nezájem, ale i zkušenost. Nevím už kolikrát se mi stalo, že jsem uvolnila místo seniorovi, který se neposadil. Někdy jsem si sedla zpátky, někdy ne, ale s každou takovou zkušeností jsem se rozhlížela méně a méně, protože proč taky, když o to tolik z nich nestojí.

Nechci se zastávat lékařů, ani je hanit. Bohužel ale někdy opravdu výsledky nejsou známy včas, nebo nevykazují hodnoty, které by měly, a pak se jedná o náhodu. Před pěti lety jsem měla meningoencefalitidu. Na neurologické ambulanci, kam mě poslal můj lékař, odebrali krev na rozbor a udělali CT mozku. Poté jsem se vrátila do ordinace, kde mi doktorka řekla, že výsledky obojího vypadají v pořádku, ale že jestli chci, tak můžu ještě podstoupit dobrovolnou lumbální punkci. Kdybych tehdy řekla, že nemám zájem, že chci domů, nechali by mě odejít. Na punkci jsem naštěstí šla a až právě výsledek rozboru mozkomíšního moku prokázal, co mám za nemoc.

Samozřejmě, že někteří lidé za nadváhu nemohou. A o paní z článku toho moc nevíme, takže se tu můžeme jen dohadovat. Osobně si nemyslím, že problém by bylo zdravíčko. Takový člověk by přece 20 let neodmítal zdravotnickou pomoc. A pokud za její váhu mohla nemoc a ona odmítala péči, tak se nemůžete divit, že lidi kroutí hlavou.

Tak je rozdil mezi napr. belgicanem a bull plemeny. Bullovi hrabne a nepusti a hodne stesti, pokud je jeho majitel pitomec a neni na takovou vec pripraven. A takovych je spoustu bohuzel. V lepsim pripade pujde o hracku, v horsim bohuzel o cloveka nebo jineho psa. Pak jste svedky sceny, kdy se majitelka "ale on je hodny, nikdy to neudelal, ja mam toto plemeno zvladnute, mame vycvikovy obojek" pokousi zakouslemu bullovi otevrit mordu rukama. A ano, zazila jsem a to v uvozovkach byla jeji slova. Kdyz se v souvislosti s bullem rekne bread stick, tak tam uvidite rozdil mezi majitelem psa a psovodem, ktery se v plemeni vyzna.

A kdyby šel takhle rozflákat třeba Vaše auto nebo Váš dům, taky byste ho takhle pohotovně obhajoval? Je smutné, když si člověk sáhne na dno, ale nikomu to nedává právo ničit majetek někoho jiného, nebo nedejbože někomu kvůli tomu ublížit.

Zrovna jsem koukala na video, kde jste se ptala na to samé. Myslíte, že dostanete jinou odpověď? 😄 (Jasně, já vím, trol ve sklepení.)

Nejsem profík a ať mě klidně někdo doplní nebo opraví, ale na začátek je dobré s člověkem komunikovat. Ptát se ho a chtít, aby odpověděl, nenechat ho zavřít oči, aby "usnul", ale aby na Vás aktivně reagoval. Pokud už něčeho takového není schopen, tak můžete přejít na fyzické podněty, abyste získal reakci - stisk ruky nebo např. bolestivý podnět (jemný, např. štípnutí). To vše se pak bude hodit i jako informace, když voláte záchranku, jestli člověk reaguje slovně, na dotek, na bolest, nebo vůbec. Taky je dobré použít protišoková opatření - možná jste už slyšel o 5T - ticho, teplo, tišení bolesti, tekutiny, transport. Na tekutiny opatrně a s ohledem na zranění, myslí se tím třeba jen potření rtů, ne nechat člověka napít se plnými doušky. Ještě existuje protišoková poloha, ale mám pocit, že už jsem snad i slyšela, že se do toho laik pouštět nemá, ale už si nejsem jistá proč. Ale kdyby Vás nic z toho nenapadlo, nic se neděje, poradí Vám přes telefon, až budete volat rychlou.