Předevčírem se mi narodila dcera s 950g ve 30+1 tt v ČB (skrze preeklampsie a rustovou restrikcí) . Je to bojovnice, dycha dokonce sama, akorat ja jako maminka jsem na tom velmi zle , ta bezradnost, přitom je šikovná, zatím se jí daří. Moc se o ní bojím. Vím, že mě potřebuje, ale bojím se ...toho jak je křehká , a abych ji neztratila. Věřím, že lékaři i ona udělají vše pro to, aby měla plnohodnotný život a že dnešní medicína jde hodně dopředu. Jak já ji moc miluji a jak moc moc se o ní bojím 🙁