Mně je z toho k pláči. Co jim proboha chybí. Mam takový pocit, ze kdyby musely vyvařovat pleny y žehlit je, topit v kamnech, tahat dítě a ev.i kočárek pár pater,n stát fronty na ovoce jako my, tak už by asi nerodily.
Přesně tohle potřebujete slyšet, když balancujete na hraně rozhodnutí zda si vzít život. Že vlastně jsme k ničemu. Nemůžete pochopit. Nikdo, kdo to nezažil, nemůže pochopit
Ja si myslim, ze kdo nezazil poporodni depresi tak si to nedokaze predstavit.. zensky co tu komentujoj nektery stydte se.. semnou ty hormony taky zamavaly a to jsem si myslela jak me to urcite nepotka. A narazky jak nase babicky, maminky aj fungovaly. To vite? Mluvily o tom svama? Jak vite ze si nejakou lehci formou nebo opravdu depresi neprosly? Rekly vam to? Na tohle tema jsem fakt hakliva a v komentarich nablito. Ten kdo si tim neprojde, tak opravdu nevi.
Ježíš, konečně někdo. Sama jsem poporodni depresí prošla a nikomu bych to nepřála. Kdo si to neprožije, může těžko soudit. Byla jsem už v té fazy kdy jsem mela sbaleno, s tím, že nevim jestli odjedu nebo to rovnou ukončím...Chodím do domova důchodců dělat canisterapii, kde s babickama mluvim. A vite co? Bylo to vždy. Jen se vše tutlalo. Sebevraždy certvych matek se hodili na přirozené úmrtí - komplikace po porodu, aby rodina nemela ostudu. O odchodech matek od dětí se nemluvilo. V pozdejsich dobach se hospitalizace na psychiatriich tajila. Co ženy vyprávěli, pro čerstvé maminky bylo dříve trochu lépe. Šestinedělí se ve většině případů dodržovalo. Ale bylo to tím, že lide žili v komunitách. Nekolik generací pohromadě. Sestinedelkam pomahali maminky, babicky, sousedky. Šestinedělí se dodržovalo. A čerstvé meminky nebyli na vše sami jako dnes. Po 5 dnech tady máš dítě a porad si sama...
Nechci být zlá,ale v padesátých létech byla rodičovská půl roku ,jsem ročník 65, neměla jsem automatickou pračku,pleny se vyvářely v hrnci s ručnė nastrouhaným mýdlem,třikrát máchaly ve vaně a denně žehlily,košilky pro děti a zavinovačky s kanýry se škrobily a denně žehlily,což bylo tak dvě hodiny žehlení denně jen věci pro miminko,nebyly papírové pleny ani jídlo pro batolata ve skleničkách,jako dnes,aby maminky nedej bože nemusely denně vařit polévky nebo omáčky.Chodila jsem s dětmi každý den ven na procházky,což dnes u maminek nevidíte a měli jsme večer teplou večeři a uklizeno v býtě.Ne,nejsem matkou roku a moje tenkrát dvě malé děti byly často nemocné,babičky pracovaly a nehlídaly v podstatě nikdy a světe zboř se,musela jsem si platit i paní na hlídání,abych si udržela práci.Asi by chtělo,aby dnešní maminky se holt více věnovaly svým dětem,ne sociálním sítím, aby si s dětmi hrály, vařily jim a chodily s dětmi ven.Jako jsme musely my...A připadá mi úsměvné,jak si dnešní maminky pořád na něco stěžují...Jsem matkou tří dětí... Určitě je dobře, když je maminka s dítětem doma do tří let,ale pak by mohla, vzhledem k dnešním vymoženostem nastoupit do práce, stejně jako moje generace.Pokud nejsou babičky,tak určitě paní na hlídání nebo HO...
Ano, v tomto směru to máme jednodušší, ale taky ne všude a vždy. Já mám barák, zahradu, vše z ní zpracovávám, mám brigádu ale vůbec nechápu, jak jste to stíhali vy. Neustále slýchám, jak jsme špatné, že si stěžujeme jak vy jste byly dokonalé...Ale když položím otázku, byly jste šťastné? Když si povídám s babičkami, za kterými jezdím s pejskem do domova seniorů, skoro žádná Vám neřekne, že byla šťastná. Chlap pryč (buď v práci nebo v hospodě), od půlroku (některá profese i v šestinedělí) miminka do práce (většinou v místě bydliště) Prostě fungovat musely, nic jiného jim nezbývalo. Vlastně si v podstatě užily až vnoučat...Ale je nám dnes neustále předkládáno, jak jsme neschopné. Jak dříve ženy byly lepší. Jak jsou dneska chlapi zženštilí, protože nedejbože pověsí prádlo. Jak se chudáci muži musí zapojovat do domácnosti, protože matka nestíhá....Je mi z toho zle. Vlastně v dnešní společnosti, by si i matka mohla občas "užít" svých koníčků, vlastně by mohla být i šťastná nebo spokojená. Ale ono, když neustále posloucháte, jak jste neschopní, ubrečení, ukňouraní a jak ty generace před Vámi byli lepší, jak stíhali 10 dětí uplně s přehledem s mácháním prádla v potoce, tak opravdu chápu, proč se z některých matek stávají alkoholičky. Ono pro některé ženy je "trest" už jen to, že jsou nuceny být doma. A otázka typu, proč jste si dělali děti? Asi protože si občas nikdo neumí představit, co to je být tři roky (či déle) zavřená doma bez sociálního kontaktu, na který byla zvyklá. Takže jen tak dále, neustále naší generaci připomínejte, jak jsme neschopné. Moc nám to pomáhá....
Za tu dobu co farmářime nikdo žádnou škodu neuhradil a že to byla preryta cela pole , to se Vám zdá jako nic? Vite kolik obdelani, nafta, hnojivo, postřiky atd. stojí?
A proč neuhradil? Co Vám řekli nebo odpověděli na písemnou žádost o úhradu? Tak samozřejmě vím, co to stojí. Zase uplně mimo obr nejsem.
Ano, to je ten problém. Chápu, že myslivost něco stojí, to mají v podstatě i rybáři. Pak je na nich, jak chodí lovit, protože úlovky jsou jejich (záleží, jak to mají ve spolku nastaveno, někde dostávají tzv. střelné, někde dávají každý druhý střelený kus spolku). Ale "jejich" zvířata se krmí mými krmivy. Když bych to vzal opačně - pustím krávy se pást do lesa, tak co na to myslivci? Zastřelí mi je, přitom jim tam žádnou škodu neudělají, neboť budou žrát trávu, maliny a ostružiny. Já ale srnu na svém poli střelit nesmím, neboť bych byl pytlák. 😄 Tomu se říká rovnoprávnost.
Ono krávy, kozy i koně nejsou vyjímkou. Velmi často se ukazují na fotografiích z fotopatí 😄 To je samozřejmě tak pro odlehčení. Bohužel, divoká zvířata se prostě nedají zavřít do klecí nebo ohrad. S tím se nic moc neudělá....Teď po změnách zíkona to bude stejně ještě horší, je všeobecný tlak na lov, pokuty, tresty atd...Pujde to do kopru a pak se tady z toho po......e všichni
Plně s Vámi souhlasím a nechápu,proč je zvěřina tak drahá ,když v lese ji myslivci nikomu neplatí.
Co třeba úhrady škod? Co třeba vybavení určené k myslivosti. Máte vůbec představu co to stojí peněz? Zkoušky, zbrojní průkaz, zbraně, auto, pes, náboje, oblečení, případně noční vidění, termovize... O čase se vůbec nebavím. Víte vůbec, že to všichni vykonávají ve svém volném čase? Proč je zvěřina tak drahá, to se zeptejte těch co ji za pár korun vykoupí a pak ji prodají. Třeba takový divočák je kolem 30 Kč/kg...
No to je dost, že to někoho napadlo. Otázkou ale je, jestli to myslivce donutí ke zvýšení odstřelu nebo se na myslivost vykašlou. Měli by si uvědomit, že "jejich" zvířata způsobují škody, za které nic neplatí. Jsem farmář, a proto, aby si mohl někdo vykonávat právo myslivosti, musím strpět: 1) že se mi srnčí pase na obilí, 2) že mi myslivci mohou před sekáním zdupat louky, 3) že mi prasata rozryjí čerstvě zaseté pole, 4) že mi prasata rozrývají louky, atd. A myslivci dělají, že za nic nemůžou, že je vše v pořádku. Kdyby to bylo pár prasat, tak nic neřeknu, ale když z hektarového pole ječmene sklidím jen trochu slámy, protože je vše rozdupané a pak musím ječmen kupovat a ještě musím zaplatit nájem za pole, tak to už opravdu nase.e.
No, vzhledem k tomu co vykonávat myslivost stojí peněz a času, a do toho se budou dostávat nějaké pokuty, myslím, že se na to většina myslivců vykašle a budete na tom se škodami ještě hůř.
Myslivci se často prezentují jako hospodáři zvěře, kterým byla dána důvěra státem. Když se jim zvěř přemnožila díky falešným výkazům o jejich početním stavu tak jim stát za každý odstřel dodnes platí nemalé sumy místo toho aby je za špatné hospodaření potrestal. Když to chce nyní napravit bude hodně křiku.
Myslivecká lobby je hodně silná protože myslivci jsou z velké části bývalí komunisté nebo jejich rodinní příslušníci a ti si myslí, že jsou pány lesa a mohou si dělat co se jim zlíbí. Dosud si v parlamentu prosadili jen to, co se jim hodilo a podle toho dodnes vypadají i početní stavy zvěře o které "pečují".
Ehm jen dotaz. Co že jsme si to prosadili v tom parlamentu? O jaké falešné výkazy jde? A kolik, že se dostává za tu zvěř? Dle toho co tu píšete bych měla být sakra bohatá s falešnými daty o lovu. Tak nevím, kde to dělám chybu?
Ja vam teda nevim. Ale jsme tři sourozenci 47,44,34- nepamatuji si, ze by nás rodice mlátili. Jednou táta, když jsem si drze ve 12 zapalila doma cigáro. A máma poprvé v 15, kdy jsem prisla domu o šest hodin později. A to bylo celé, co si panatuju..a určitě z nás nevyrostli nejaci holomci. Určitě záleží jaky trest to je. Chápu, že někdy člověku ujedou nervy a už nevi kudy kam a boji se aby z toho našeho dítěte nevyrostl hajzl...
Jsem rád, že u nás trest smrti ani eutanázie nejsou povolené...
Až Vám někdo z rodiny spáchá sebevraždu ze zoufalství, protože je jeho nemoc nevyléčitelná a vy ho najdete s rozstřelenou hlavou, budete mluvit asi jinak. Prý se zabít a nikoho do toho nezatahovat...To se dělá prosím jak?Nehledě na to, že si s Vámi blízcí pamatují ke konci jen to poslední stadium nemoci. Kdy jsou halucinace, bolesti, nelidské chování atd...O tom, zda-li to lékař provede či nikoliv si snad rozhodne sám. Ono tohle je v podstatě také pomoc, záleží na tom, jak to člověk bere.
No..teď už má být rodičák jen na 3 roky max. Jde o to, že je problém najít práci na denní od 6:30/7:00. Jelikož většina školek, družin má od 6:00. Už tak máte tedy jistotu, že musíte na zkrácený úvazek.. A to už se plno zaměstnavatelům nelíbí. Dělala jsem v kanclu, ráno od 8.. ale do 16:00 a to zase zavírají školky. Domů jsme dorazili v půl 5 a v 7 malej spal, hrozný. V létě jsme se nedostali ani k vodě nebo ven.. Moje priorita bylo dítě, a tak změna práce, mám teď od 6:30-14:00 (tudíž už kráceny úvazek) ale.. každým dnem čekám výpověď, vím, jak se jim to nelíbí..
Zkuste oraci, kde je homeoffice. Kolegyně pracuji od 8:00 do 14:00 a zbytek hodin večer, když děti spí. A nikdo v práci s tim nemá problém.
Poloviční úvazek je o ničem, peníze stejné jako na rodičáku, a když vám pak dítko omarodí, tak jste úplně na nule, nebo paragraf vypočítaný z polovičního úvazku nemůže být snad nic.
Tak ja to beru spíše v době, kdy jste ještě na řodicaku a zena/muž zustanou sami. A potrebuji se zabezpečit. Tzn.rodicak plus treba půl úvazek. Nebo zkraceni rodicaku na dva roky a pak cely uvazek. Nevim, těch kombinaci je mraky. Teda bylo by, není. Nemůžete dát dite od 2 let do školky a jit do práce. Pokud někde mate dítě umistitelny treba az od 4 let je ten rodicak kolem 7000 . To snad na poloviční úvazek se dela za víc nebo se pletu? Jsem mimo pracovni trh dva roky ale zase tolik se toho nezměnilo
Máte priority jiné než před rokem? Zvláštní ne? Ale nejspíš to bude chyba vaší výchovy a teď bojujete jak můžete. Ale přijdete mi realistická z to oceňuji. Je smutné, že ženy jdou do vážného vztahu čím dál později, ale stejně jsou mnohdy nevyzrálé a nemají dobře nastaveny hodnoty. Co byste poradila své případné dceři, k jakým hodnotám byste ji vychovávala, aby měla šťastnější ruku?
Ano. Člověk se neustále učí. Dříve byli moje priority tak nejak "romantické". Mit stastnou a spokojenou rodinu. To bylo celé. Šťastnější ruku? No když to vidim kolem sebe, tak muj 26 lety manžel je ještě slaby odvar, takže ja dceru budu vychovávat stejně, jako doposud. Zatím to beru, že udelal chybu. Holt asi potreboval zkusit něco jiného, když manzelka byla "první" a navic na tom mam i svůj podíl. Nebudeme si tu nalhávat, že dítě nezmění život matky, že 🙂 Dospěl, postavil se k tomu zodpovědně. I když se odstehoval a nevěděl co dal, nepotopil mě, nekopal okolo sebe a nepodrazel mi nohy. Neslyšela jsem jedinkrát jedinou výčitku "můžeš si za to sama", když teda pominu moje prvotni hysterické řádění 😂😂😂. Uvidíme co dál. Kdybych chodila do zaměstnání, už bych byla v rozvodovém řízení. Ale nejsem a kdo vi, jestli by to bylo správné ? Utéct od rozbitého, tak jako se to dnes dělá se vším? Nebo si prostě říct, že nejsme nikdo neomylní a zkusit to znovu. A jestli to vyjde necháme zase jen v budoucnosti. Člověk dokáže odpustit ale nezapomene. Asi jsem neodpověděla na Vaše otázky. Upřímně jste mi dal další úhel pohledu, kterym se chci podívat. A to z pohledu vkladu hodnot do dcery, vůči mužům. Děkuji
To nezajistí, ale rodinám s dětmi uleví. Mladé rodiny s dětmi mají nižší kupní sílu než důchodci. Já mám děti tři. Je na vás, jaké máte priority a jakého manžela si vyberete.
Moje priority? Jsou dnes už uplně někde jinde, než před rokem, kdy jsem o paní nevěděla. Ono si můžete vybírat jak chcete. Manžel je skvelý chlap. O malou se dokáže postarat jako nikdo, má o ni zájem, chodí normálně, legálně, pravidelně do práce, je s ním legrace atd atd...Mohla bych pokračovat. Jenže těchto "předností" jsem si nevšimla jen já ale i moje kamarádka s manželskou krizí doma. Takže moje momentální priorita je nenechat se svrhnout do takové chudoby, aby moje dítě strádalo. Tudíž asi tři děti mít nebudu. Ať už s tímto chlapem nebo s jiným. Jamile jsem na rodičáku nemám možnost volby. Prostě nemám. Někdo se o to dítě postarat musí. Těžko půjdu na noční vybalovat zboží, přes den do kanceláře nebo rozvážet pizzu, když dvouletou dceru nemám kam dát.
Také by vás mohl uživit manžel, nebo je tu možnost dětských skupin.
Pokud by manžel vydělával o dost více, klidně. Ale tady mi primárně teď nejde o mě, ale všeobecně. O možnost volby a o to, že slevy na dani větší porodnost nezajistí. A ani já jsem se maléru nevyhnula, kdy jsem nebyla daleko od toho, skončit sama s dítětem, kdy si manžel našel jinou. A věřte mi, když vidím, jak to tady funguje, hodně si rozmyslím, mít jedno nebo 3 děti. Ono zůstat na rodičáku sama s dětmi, vás hodí do automatické chudoby, přijdete o všechno co máte, nastěhujete se do sociálního bytu - když se poštěstí a budete tři nebo 4 roky doma, než Vám dítě vezmou do školky. A nic jiného, než se modlit Vám nezbývá.
Jako vážně si někdo myslí, že sleva na dani přiměje rodiče k dalším dětem? Ale no tak. Hodně rodičů by bylo schopných se o své děti starat sami, bez "pomoci" státu, jenže jak to udělat, když "musíte" být do 3 let věku dětí doma? Pokud teda nemáte jiné hlídání - konkrétně u mě rodiče nemám, a rodiče manžela mají před sebou pomalu ještě 20 let pracovních. A to já mám manžela. Ale co třeba ty, co zůstanou s dětmi sami. Jsou nucené být doma i kdyby chtěli jít do práce, prostě nemohou. A věřte mi, že zaměstnání by bylo určitě výhodnější než 9000 rodičák...Za mě je cesta zpřístupnění předškolního zařízení, rozvolnění trhu práce pro poloviční úvazky a aby zkrátka matky měli "možnost" volby...Uživí nás manžel? o.k. budu doma třeba 4 roky. Jsem sama? o.k. pujdu do práce...To je to co tu chybí. Matka nikdy neví, kdy ji chlap kopne do... a ona nemá volbu, vrhne se do chudoby, protože nemá možnost jít do práce. A to si hodně rozmyslíte, jestli zůstanete sama s jedním dítětem nebo třemi...
To se nedá paušalizovat. Pokud bydlí manželé v bytě tak to můźe tak být ale pokud mají domek a ještě k tomu na vesnici s nějakou nemovitostí tak tam je to většinou jinak. Údržba nemovitosti, rekonstrukce domu, sekání travníků, výroba dříví, topení, zpravidla údržba auta, úklid sněhu,velký nákup ve městě je třeba v naší rodině moje doména. Myslím, že to máme časově skoro fifty, fifty. Ještě s tím, že samozřejmě ta moje práce je daleko fyzicky náročnější i s tím, že pracuji na směny v poměrně náročném fyzickém povolání a žena v kanceláři. Opravdu po mě žena nechce mytí nádobí(ostatně máme myčku) nebo praní(i automatku máme) či vaření(beru výhodně obědy ze zaměstnání) . No děti jsou opravdu na bedrech manželky př 12 směném režimu v mém zaměstnání nejde jinak. Musím rodinu uživit, plat manželky je jen takové přilepšení ale za to každý den ve 16 hodin doma a má volné víkendy.
Ano, nedá se to paušalizovat. Já jsem na mateřské. Ale mám k tomu nějaký přivýdělek, starám se komplet o zahradu, někdy i o ten trávník, topit taky chodím já, když je manžel v práci...A proto "vyžaduji" po manželovi trochu povinností i doma...Byly doby, kdy jsem dělala všechno já, opravdu jsem byla uhoněná, vyfluslá...Ale naše vzorce z rodin prostě nepředěláte. A myslela jsem si, že když muž bude mít veškerý fullservis i na úkor mě, že to tak má být. A ejhle. Milenka se vyklubala. Měl doma všechno, ale na rozdíl ode mě i mnohem více času, zastal ty opravdu extra fyzické věci, co já nedávala...Takže jsem vše přehodnotila a přestávám být za tu obětavou, super manželku co všechno stíhá, udělá, i kdyby to mělo být v jednu ráno. Přehodila jsem na něj nějaké povinosti...Obzvláště v zime. Sníh nepadá každý den a topit si zvládnu sama...
Kytku nemám, přinesl jsem ti rovnost drahá, protože mi to řekl nějaký stupidní článek. Takže já jdu dát prádlo do pračky a uvařit oběd, během toho co budeš sekat dřevo, až skončíš, dostaneš oběd, já půjdu uklízet a vytírat a ty švihej na střechu, opravit tu prasklou vložku v komínu, protože ti to říkám už měsíc a furt si to neudělala.
Super. Se dřevem si poradím. Ohledně vložky v komínu, to si asi budu muset zavolat na pomoc kamaráda. Ale jestli si vyměníme komplet domácnost - každý den a já si vezmu věci okolo baráku, beru všemi deseti. Hmmmm, tohle bych tomu chlapovi doma mohla navrhnout...😄 😄 😄
4
Sledujících
0
Sleduje
4
Sledujících
0
Sleduje
K nekterym mistnim komentujicim - Bude to asi i tim, ze driv se s rodickama nikdo moc nemazal, pristup v porodnici obvykle otresny, slysela jsem od dnesnich sedesatnic hrozny horory, tlak spolecnosti na jejich "vykon v domacnosti" velky, separace miminek, vyplakavani... myslim, ze maji kolikrat trauma, neumi si samy pred sebou priznat, co se jim stalo a ze to bylo fakt dost spatne, protoze to by si musely v psychice sahnout nekam, kde to boli. A tak tady takhle kopou a samy sebe pasuji na schopne a vykonne superhrdinky, co vsechno vydrzi, a dnesni mamy jsou zhyckane a line a vymysli si "deprese". Ja poporodni depresi vylozene nemela, ale stavy obcas taky sileny, proste nedostatek spanku...nedivim se, ze je to forma muceni. Takze soucitim a je mi lito kazde, ktera si tim musela projit, jste statecny!
2 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Ano, také mi vyprávěla jedna paní dnes troufám si říci cca 65 let. Že doba mezi ženami troufám si říci do doby první republiky a moderní doba byla vlastně ta nejhorší. O válečném období se bavit nebudu, to bylo uplně jiné "kafe" Přesně jak vy vyprávíte, to byla doba, kdy se na ženy opravdu neskutečně tlačilo, všechno opravdu zvládat museli. Přesně jak dnes popisují, ale už málokterá si připouští, že z toho měli depky jak prase...Právě z tohoto období jsem narážela na to, že hospitalizace na psychiatrických oddělení se tutlali...Vím o několika paních co byly hospitalizované na psychitrii i s dětmi ale nesmělo se říct ani slovo. Krycí název "moře, lázně atd". Jsou schopné o tom mluvit ale třeba až dnes, protože v tu dobu to byla obrovská ostuda. Třeba jedna známá vyprávěla, že nenechávala miminko "vyplakat" z toho důvodu, že by to byla metoda, ale protože už prostě nemohla jinak. Dítě ji bylo uplně ukradené. Z jejího vyprávění mrazí. Časem se to zlešovalo, ale u druhé to přišlo znovu, v horší podobě, tenkrát sáhla po oprátce a pak opět psychiatrie, o které se nemluvilo. Nikdo nesměl nic vědět. Takže bylo to vždy, je a bude...Jen dnes se o tom snadno lidé dozvědí...A tvzení že "já" jsem zvládala tři děti a co jako? Dnes je taky spousta matek co to zvládají s prstem v nose a pak sjou matky, které prostě ne...Nesnáším kecy typu "já jsem zvládla to a to a vy jste jen rozmazlená generace sněhových vloček"