Může dojít i k takové situaci, kdy rodina s dětmi nebude mít na zaplacení bydlení, protože jeden z rodičů nepracuje, třeba z důvodu závislosti na alkoholu, a druhý rodič i přes svou snahu a pracovní aktivitu náklady na bydlení nebude schopen uhradit,“ dodala Kuchyňková.
Takže někdo chlastá, nemaká a my na něj budeme doplácet???
Nevěra…prvotní šok…obrovský šok..ztráta důvery ve vztahu. Co s tím?
Dát šanci, nedat šanci, neskutečné dilema..duševní boj…
Pak je boj dobojován a šance poskytnuta….
Pak začíná druhá bitva. Ta veliká, těžká, hrozně těžká..možná nejtěžší…a tu už prožívá jen jeden..ten zrazený….
Každou vteřinou každého dne, kdy přemýšlí o tom, co ten druhý dělá, jestli není s někým jiným, každou vteřinou, kdy přemýšlí, proč se ten druhý neozývá, každou vteřinou, kdy má hrozné, ubíjející představy, jestli ten druhý …..…
Všechno tohle strašně bolí, bolí až do morku kostí, ničí mu to duši, rve mu ji to z těla… nemá klid, nemá možnost si ulevit, je na to sám..svádí obrovský boj se svým vědomím, vyčerpává ho to až do uplného zničení….je to neustávající, ráno když vstává, večer , když usíná..pořád….nepřestává ho to ničit…
Něveru lze ustát, ale tenhle následný ničivý souboj už téměř ne….
K téhle bitvě potřebuje toho druhého, toho, co to způsobil. Dlouho. K podpoře, k ujištování, že už budou vždycky jen dva, že už to křehké pouto důvěry nepotrhá. K tomu, aby tu byl, vždycky, za všech okolností, aby kdykoli řekl mám tě rád, miluji tě, jsem tu lásko a už vždycky budu…
O tom je to obnovování důvěry….o maličkých krůčcích, které opravují to potrhané pouto….o maličkých krůčcích, které ťapou pomaloučku, po milimetrech….
Protože tohle když není, druhá bitva je předem prohraná…
Divná doba nutí lidi končit život sebevraždou...bude jich bohužel přibývat...finanční problémy, existenční problémy, z toho plynoucí i rodinné problémy, psychologové nejsou a nebudou, ti lidé nevidí jiné východisko 🙁 A nejhorší na tom všem je, že už jsou i mezi hodně mladými lidmi, studenty.... Vidíme to okolo sebe...všichni, ne, že ne..vím, o čem mluvím, je to hrozná zkušenost 🙁
Koček mám 6, postupně k nám bolavé, nemocné, se zlomenou nohou a jako vyhozená koťata našly cestu..vyléčili jsme je, vykastrovali, některým našly domov...6 jich ostalo....a od té doby jsou s námi...funguju jako dveřník a okník, mají své rytmy, některá ven, jiná dovnitř a já poslouchám 😄😄 v létě super, okna i dveře na zahradu dokořán, tak si ulevím 😄.žijeme na kraji vsi, u kolejí,kočky chodí do polí, do nedalekého JZD, dávají bacha na vlak 🙂 vždy vědí, že je pět a jdou na pravidelnou baštu a a pak zase ven..jen v zimě si hřejou kožichy doma 😄..chytají nám ve stáji myši a krysy, dělají společnost koním... nevidím důvod, proč je držet doma 🙂
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Jediný, kdy mě napadá, že by to mělo smysl, je, pokud by zvíře někde něco bolelo, tak by mohlo říct co a kde..Jinak, pokud je vztah páníčka a psa, koně, kočky, papouška, čehokoli, normální, tak mu zpravidla páníček rozumí :-)