Většinu věcí, které syn běžně jedl, přestal konzumovat s nástupem do školky. Strašně jsem se divila, že najednou nechce čočku, špenát, salátovou okurku, vajíčkovou pomazánku... Vinu nenesou paní kuchařky, ale podle většiny dětí je vše fuj a blé a diví se, že dotyčný danou potravinu jí. Syn šel s davem a přijal názor většiny, protože ostatní děti to také nejedí. Nepomohlo ani to, že jsem mu od prvních příkrmů připravovala vše domácí. Kupované skleničky u nás neexistovaly. Takže začněme v rodinách! Školní jídelny stravování dětí ani nenapraví ani nespasí.

U nás se už pár let otáčejí busy ve vozovce na MÁMĚSTÍ.

„Paní učitelko, to hodnocení jste napsala moc hezky, ale je ten náš kluk spíš na jedničku nebo na dvojku?”