Reaguji na část týkající se toho, že se lidé baví. Moje babička s dědou měli tři děti narozené v letech 1940,41 a 44. Tedy za války (pokud tedy nerozporujete fakt, že v té době byla II. světová válka). Z vyprávění, z dokumentace i z deníků, které děda psal až do svého odchodu, je zřejmé, že přestože (nebo možná právě proto), žili v těžké době a bylo pro ně v určité fázi už neúnosné několikrát za noc stěhovat tak malé a často nemocné děti do krytu, tak během náletů na Prahu děda vytáhl harmoniku a zpívalo se i tančilo, aby se z toho nezbláznili. Tak pokud fakt, že se lidé baví, považujete za důkaz pohody a míru, můžete se velmi mýlit. A ano, mezi nálety se snažili "normálně" žít.

Povinnost to samozřejmě není. Říká se - jaký si to uděláš, takový to máš - a tak to beru. Já mám důchod v nedohlednu, ale o babičkovskou roli se připravit nenechám. Je to pro mne dar z největších, stejně jako mateřství. A úplně dokonalé je, když mohu své koníčky sdílet se svou vnučkou. A stejně tak mne baví s ní sdílet koníčky její. Jsme spolu rády a považuji to za štěstí. Je na každém, jak to má ..... 😉 MImochodem - "hlídat" vnoučata by mne nebavilo. To dělá druhá babička - jen dohlíží, aby dítě bylo zaopatřeno a nic se mu nestalo. Přestože vnoučata miluje, nebaví ji nebo neumí si s nimi hrát, vymýšlet společnou zábavu. Ano to je hlídací babička. A to fakt za mne ne.

Mimochodem, k tomu konkrétnímu zmiňovanému konfliktu s cyklistou došlo ve chvíli, kdy on vyjel po chodníku velkou rychlostí zpoza rohu a nestihl reagovat. A já už vůbec ne, protože jsem právě čistila chodník. On mi za to vynadal, že nekoukám ...... A nahučel to mezi zaparkovaná auta ... naštěstí se vešel a nic se nestalo. Tak já tedy vlastně nevím, co chcete 😄

Vážený pane, velmi jste mi připomněl plodnou diskusi s jedním milým pánem. Procházela jsem kolem něj a on se do mne pustil, obecně kvůli psím exkrementům. Tak jsem ho chvíli poslouchala a pak jsem řekla, že než sedne za volant měl by se naučit řídit. Vůbec nechápal, co to melu ..... Vysvětlila jsem mu, že mi včera někdo na této ulici urazil zrcátko. Začal se bránit, a vztekat, co s tím má on společného..... jen jsem se usmála ...... asi tolik, co já s exkrementy, které Vás tak vytočily, milý pane 😉 .

V Praze na Vinohradech chodníky značené současně jako cyklostezky opravdu nejsou. 😉

Milí cyklisté a koloběžkáři, prosím neohrožujte chodce vč. budoucích chodců t.č. v kočárcích na chodnících a držte se svých cyklostezek a pruhů pro cyklisty. Přijde mi už postavené na hlavu, že se v naší ulici, která se příkře svažuje, musím při vycházení z domovních dveří rozhlídnout, jestli se neřítí po chodníku dolů cyklista nebo koloběžkář. Jde o jednosměrku, kde cyklista v protisměru nesmí, tak to berou ve velkém po chodníku ..... Jeden ještě měl tu drzost mi vynadat za psa na vodítku, o které se málem přerazil. Děkuji.

Prosím můžete mi dát odkaz, z jakého zdroje informace je? Zajímá mne to, protože momentálně školíme skupinu kardiologů - vědeckých pracovníků - tak bych to s nimi ráda zkonzultovala.

Mám bohužel čerstvě za sebou dochování maminky. V životě po mně nic nechtěla a ani po oznámení zničující diagnózy. Navzdory tomu jsem se ze dne na den sbalila, vyvázala se z pracovních i jiných závazků a nastěhovala se k mamince. Protože ona se nejlépe cítila u sebe doma. Nerozmýšlela jsem se ani vteřinu. Bylo to samozřejmé jako dýchání. Ano, mám již dospělou dceru, takže jsem se nemusela rozdvojit. Mám i manžela, který mi byl stejně jako zbytek rodiny velkou oporou. Nevěděla jsem dne ani hodiny, byly dny ukrutné a byly i dny lepší či dokonce skvělé. Byla jsem rozhodnutá udělat maximum pro to, aby maminka měla co nejlepší komfort a to znamenalo především, mít u sebe někoho blízkého a nebýt opuštěná, byť v luxusu. V průběhu téměř dvou let jsem měla tři kolapsy, protože to bylo fyzicky i psychicky velmi náročné období. Ničeho nelituji, udělala bych to znovu. Jsem vděčná, za každou minutu, kterou jsme mohly strávit spolu. Bylo to nesmírně obohacující. A nikoho nesoudím, pokud to má nastavené jinak.

Jen taková smutná poznámka - u nás se o úrodné půdě bohužel už nedá mluvit. 🙁 Je naprosto zdevastovaná.

Na fotce je Jan Nedbal, který ve filmu také HRÁL - postavu Zdeňka Šmíra ....... ukázka toho, jak jednoduše a asi nevědomky lidi odsouhlasí nesmysl. Nejsme zvyklí ověřovat informace .... bohužel :-(

😀 mi to připomnělo mé cestování vlakem s tříletou dcerkou z Prahy na zimní dovolenou do Vysokých Tater i s lyžařským vybavením. Cestovala jsem s ní sama. K dispozici jsem měla jako nosiče všeho jen sebe. To se člověk naučí úsporně balit 😉. Na kufr jsem neměla dost volných rukou, protože nejsem chobotnice. Takže krosna .... Do ní se musela vejít kompletní lyžařská výbava pro obě i dostatek oblečení na týden, veškeré hygienické potřeby, nějaké hry a hračky a na celodenní putování i dostatek jídla a pití. V jedné ruce dcerku, ve druhé vak s lyžemi a hůlkami a jako bonus ... Na vrcholu krosny trůnil nočník 😀. Nikoho jsme v hotelu nepohoršovaly, dodržovaly dress code a byla to celkově super dovolená. Všechno jde, když se chce 😉

To je přesně ono 🙂. Já jsem tak ráda, že si konečně chce někdo se mnou hrát 😄. Hry mého mládí a hry současné a úplně nejraději máme hry námi vymyšlené. Přeneseme se někam do fiktivního světa fantazie, rozdáme si role a rozehrajeme příběh plný improvizace. Svět kolem nás se promění a my se ocitnem někde "za zrcadlem". A v těchto polohách často mluvíme i o citlivých tématech, která by pravděpodobně vnučka v hovoru s babičkou neotevřela. Ale v příběhu ona není vnučka, já nejsem babička a tam se může (skoro) všechno.

Pokud jste stihla studovat do roku 2009, pak se tam doba studia započítává. Stejně jako mateřská (péče o děti do 4 let). Takže já mám už odpracováno 42 let a důchod pořád v nedohlednu 🙁.

.. no a o to víc to vnoučata ocení 😄 ....

Prosím neházet všechny mladý do jednoho pytle. 😉 Dcera se mě přišla zeptat, protože vnučka se objevila neplánovaně a dcera vážně uvažovala o interupci. Protože by byla navíc svobodná matka. Byla jsem jediná, kdo ji přesvědčoval, aby to nedělala. Naštěstí mne poslechla a vnučka je ten největší dar, jaký jsme mohli dostat 😉 S ní člověk nestíhá stárnout.

Je mi 57 let a rolí babičky jsem poctěna už téměř 11 let. Když byl vnučce rok a kousek, definitivně jsem věděla, že si její dětství nemíním nechat utéct. A protože jsem MOC CHTĚLA skloubit práci i vnučku, povedlo se. Zajistila jsem si práci z domova, kdy jsem byla dostatečně flexibilní, abych si mohla užívat nejkrásnější roky vnučky. Před čtyřmi lety jsem si uvědomila, že tou dobou byla moje babička v důchodu a já ho mám v nedohlednu. A protože nikde není psáno, že se ho dožiju a případně v jaké kondici, udělala jsem další zásadní rozhodnutí. Musím vymyslet něco, co mne bude živit a přitom budu dostatečně svobodná a volná, abych měla dost času jak na vnučku, tak na sebe, manžela a na život vůbec. Vystoupila jsem z komfortu zaměstnance a vrhla se po hlavě do nejistoty OSVČ s vírou, že to zvládnu. Zvládla .... (zatím). Já největší problém vidím u svých známých, že babičky mají, ale buď nefungují vůbec nebo "jen" jako hlídací. Opravdu "hrací" babičky kolem sebe nemám. Ale hlavně babičky nemají zájem. A tak si velmi vážím toho, že ač vnučka je na kraji puberty a začíná se to projevovat, pořád, pokud si může vybrat, kde / s kým z rodiny bude, jsem její volba číslo jedna. Už se těším na příští týden, kdy si užijeme holčičí dovolenou někde po Čechách a určitě si užijeme spoustu legrace např. když si dáme zase jeden den barevný (každá si vybere dvě barvy a ten den musí mít na sobě jen oblečení daných dvou barev a smí jíst / pít jen to, co má danou barvu ). Schválně si zkuste a nepotřebujete k tomu ani vnouče ;-)

😄 připomněl jste mi klasický dětský pokus o obhajobu špatné známky: "...ale Pepíček má taky pětku ..." a reakci většiny rodičů .... " Mě nezajímá, co má Pepíček! Mě zajímá co máš Ty!" 😉

Mně osobně vadí jakákoli činnost, která "parazituje" na těch, co se dají snadno ovlivnit/oblbnout a neumí se bránit - ať jsou to senioři, nemocní, děti apod. Ale co se týče dětí, tam bych velký podíl zásluh na výdělku youtuberů přiznala rodičům. Je totiž rozhodně jednodušší nechat děti viset na sociálních a streamovacích sítích/platformách než se jim věnovat a případně opakovaně vysvětlovat, jak to funguje. 😉 A vím o čem mluvím. Mám desetiletou vnučku a právě je u mne na týden na prázdninách. Přijela s mobilem přirostlým k rukám .... První den ho odmítala byť na chvíli odložit. Druhý už dobrovolně šla i na špacír - bez mobilu. Včera dokonce sama očesala rybízy a večer jsem se dívali na záznam divadelního představení. Teď odjela na celodenní výlet s dědou .... bez mobilu. Týden tady to nevytrhne, ale v Praze naštěstí taky jde ještě pořád raději na trénink nebo na hřiště s kamarády. Chce to mít zajímavou alternativu 😉 P.S: Ale zpitomělá vymývači dětských mozků to teda je 🙁 Proti youtuberům a jim podobným obecně nic nemám. Když se to vezme za správný konec, mohou dělat velmi prospěšnou osvětu a práci.

Lovná sezóna je 01.08. - 31.10. po zbytek roku je tedy chráněný. A samozřejmě v době hnízdění platí zákaz ničení hnízd. Hnízdí 2 - 3x ročně.

Co budete potřebovat pro výrobu skořicového oleje?

Čistý panenský olivový olej

½ šálku mleté skořice

Jak postupovat?

Olej dejte do hrnce a zahřejte jej na střední teplotu. Jakmile bude olej dostatečně horký, přidejte skořici a směs promíchejte. Nechejte vařit asi tři minuty a poté nechejte směs vychladnout. Olej přefiltrujte skrz kávový filtr. Nakonec přeneste do láhve a uskladněte na chladnějším místě a to minimálně po dobu jednoho měsíce.