Wow. Polstrovani na brise a celozivotni laska k dortum. Nic jineho za kily navic nemuze stat. Vy jste fakt empat k pohledani.

Zaregistrovala jste nekdy i to, ze je taky urcita hodnota, kterou telo musi prijmout, aby si nedelalo zasoby? A ze nekteri maji ten problem, ze věří tomu nesmyslu, ze kdyz nebudou jist, zhubnou?

Sama endometriózu mám, a uprimne, nejhorší na tom byla ta cesta k diagnóze. Nekolik let jsem se cítila prostě jako simulant - vzdyt menses přece boli, jsem akorat precitlivela a hystericka, a kdyz to bude fakt blby, mam zkusit citron, ten pomaha.

Citron nepomahal, protoze jsem pri svych dnech nebyla schopna ani dojit do kuchyne, abych si ho vymackala. Mam praci na home office a v pripade potřeby, muzu pracovat z postele, ale je tezke byt v te bolesti produktivni - a leky na bolest me zase uspavaji.

Pote, co jsem endometriózu nekolikrat nadhodila a nekolikrat se od ruznych lekaru dozvedela, ze nejradsi maji takový, co si delaji diagnozu samy, jsem se nastvala a zaplatila soukromou kliniku. Az tam konecne mi potvrdili, ceho jsem se bala, coz byla na druhe strane ohromna úleva.

Každý měsíc je to peklo.

S malym kosikem nenakupuju, ale tu vetu o slusnosti a ohleduplnosti by asi bylo fajn zopakovat treba i tem, kdo například pouzivaji velke nakupni voziky misto kocarku pro deti a davaji je tam do prostoru pro nakup, pekne klidne v zablacenych botach, nezajem.

Nebo tem, co konzumuji (nebo uci sve deti konzumovat) jidlo v krame jeste pred zaplacenim.

To mi prijde daleko neohleduplnejsi a neslusnejsi, a uprimne, na rozdil od dospeleho s malym nakupnim kosikem, to vidam celkem casto.

Četla jsem, že zákazník "v Albertu rozdělal hotovku," a čekala jsem něco jako protest proti mamynkám a tatýnkům, co cpou dětem rohlíky ještě před kasou 🙂

Naštěstí to tak nebylo 🙂

(Fakt, ze konzumaci rohliku bez jeho zaplaceni si de facto prisvojite cizi vec a naslednou konzumaci zpusobite i onu zminenou skodu na majetku, tudiz vlastne spadnete do sebou citovane definice, ani nezminuji 🙂)

Četla jsem ho celý. Ale přece i když to zboží máte načtené ve skeneru, až do zaplacení prostě není vaše.

Proč dítěti nedokážete vzít rohlík z domova, nebo pokud vám teda hrozí, že hlady zkolabuje a zemře na místě, neskočíte jeden rohlík rychle zaplatit na kasu a nedokončíte nákup potom?

Bachař kvůli dodržení základních pravidel slušného chování? To snad nemyslíte vážně? 🙂

Na krádeži nevidíte nic špatného? To je hodně smutný příběh 🙂

Právě že dřív to jaksi normální věc vůbec nebyla, a přece ani dnes není 🙂 Nebo vám přijde normální si obléknout v obchodě oblečení na sebe, než ho zaplatíte? Nebo když něco prodáváte na netu, pošlete to předem, aniž by vám to dotyčný kupující zaplatil? Asi ne, ne?

Aha, a vy chodíte nakupovat až když doma fakt nic nemáte, že mu nemůžete vzít něco s sebou z domova? 🙂

Tu hranici stanovuje zákon. To, že se dneska těm matkám kdokoli bojí cokoli říct, aby z toho nebyl hysterický záchvat typu "vy chcete Pepíčka umořit hladem, vy necito!", je jiná věc.

Ale do slušného chování to fakt nepatří a pokud dáte dítěti něco ještě před zaplacením, učíte ho krást (a taky ho učíte, že si prostě v životě všechno vyřve).

Dekuji za konstruktivni odpoved, je fajn videt validni argumenty.

Vsechno tu asi bylo uz receno, tak jen odpovim na vas posledni odstavec.

Pokud se rodice rozejdou v peti letech ditete, nemuseji zustat bez partneru, to urcite ne. Ale prizpusobit svoje rozhodnuti tomu, ze uz jedno dite maji, by meli.

Nerikam, ze nemuzou mit dalsi deti, ale casto vidam pripady, kdy si jeden z rodicu zalozi dalsi rodinu a na to prvni dite pak uz proste peníze nema, nebo ma jen minimum.

Ale v tom jim prece nikdo nebrani 🙂

Proc tedy rodice neaplikuji nejferovejsi system, a nestridaji se u toho ditete?

Ja vim, to je moc nepohodlne :)

Tak do toho pro jistotu hodíme vsechny děti, at se s tim poperou, kdyz to ublizi jen nekterym? 🙂

Ja vim, je to fer, rodice maji pravo na svoje deti.

Tak to samozřejmě netuším, protože mi přijde, ze vždycky je jeden domov ten "hlavni". Ale samozřejmě, muj nazor je subjektivni, takže jste to klidně mohl mit jinak 🙂

Myslim, ze zmena nazvu asi uplne nevyresi ten problem :)

S tim, ze bagatelizace otcu pretrvava, souhlasim. Nikde nerikam, at se deti davaji jen matkam. Nicmene, pokud vim, i psychologove, kteri stridavku podporují, zaroven dodavaji, ze k tomu, aby fungovala, je zapotrebi bezproblémové fungovani a komunikace obou rodicu. To je v pripadech, ktere zminujete, problematicke, nebo neni?

Peklo je hlavne to neustale stěhování. Ten pocit, ze vlastne nikam nepatrite. Prirovnavam to k nikdy nekoncici sluzebni ceste. Nikde nejste uplne doma, protoze nez se zase zabydlite, uz zase jedete jinam. A naopak. Ten, kdo to nezazil, to těžko chape.

Komunikace mezi rodici fungovala, ale ja jsem se samozrejme v tomhle systému stahovala do sebe. A ani jsem jim nechtela nicit tu iluzi toho, jak to hezky vymysleli. Vim, ze to chteli pro me, i kdyz mi to ublizovalo. A zadne dite nechce ranit mamu nebo tatu, tak si proste radsi fakt, ze mu system nevyhovuje, necha pro sebe a trpi. I kdybyste mi ted napsala, ze jsem hloupa, ze jsem to rodicum nerekla - mozna jsem. Ale je to moje detske mysleni, a jsou deti, co by uvazovaly obdobne.

Jakozto někdo, kdo to doopravdy prozil, rikam, ze verim, ze kdybych zila jen s jednim, nemela bych dnes psychicke nasledky, kvuli kterym chodim na terapii, a taky bych se nebala mit vlastni deti, aby se jim tohle nestalo.

Jediny fer system v tomhle pripade je, ze rodice se střídají u ditete. Je to pro rodicr samozrejme narocnejsi, nepohodlnejsi a nakladnejsi. Ale to dite by za rozvod rodicu nemelo platit.

Tak zaprve, nerikam nic o tom, ze deti maji byt prisuzovany pouze matkam.

Zadruhe, nerikam ani nic o tom, ze se maji deti s druhym rodicem vídat jednou za 14 dni. Naopak pisu o tom, ze pokud se druhy rodic aktivne zajímá (tzn. Je v kontaktu s dítětem, vola mu nebo s nim jakkoli komunikuje i mimo vymezeny styk), je to ideal. A v takovem pripade neverim, ze si dite vztah nevybuduje.

Pokud je situace, kdy maminka nechce dítě davat tatinkovi, je to smutne, ale pak je na miste resit vztah mezi temi dvema, a ne upravu péče. A i kdybyste si v tomhle pripade nasilim vydupal stridavku, stejne pro to dite proste bude skodliva. A pak je asi na miste premyslet nad tim, s kym si clovek dela dite.

Jezdila, prespavala a nebyl to problem.

Víte, ono je pro spoustu lidi těžké být empaticky a vcítit se do jinych.

Ja se tu neodkopavam proto, aby mi tu lidi psali, jaka jsem chudinka. Mluvim verejne o svych pocitech, protoze mam pocit, ze by to treba i jednomu diteti mohlo pomoci.

Muzete me nazývat rozmazlenym pubertakem, ale uvedomte si, ze i kdyby to tak bylo, jine deti se mohou citit stejne. A pak je na rodicich, jestli jim to udelaji.