Souhlasím. Není to náš případ, ale chápu, že jinde to opravdu toxické být může.
Naše vztahy nejsou ideální, rozdílné názory rozhodně máme a toxické prostředí částečně u prarodičů je, ale dá se to nějak přežít...
Pro příklad:
U tchýňe se kouří v obýváku, který je propojený s kuchyní, cigareta se tipne jen když přijdeme, tedy už je zahuleno, večer úplně bez šance. Kouř jde i do zbytku domu. A když nekouří cigaretu, kouří elektronickou přímo vedle dítěte a ještě se zlobí, že co ještě jako chceme.
Pokud naše dítě zapne myčku (zbožňuje to) uslyší několikrát za sebou a nahlas dopr... a vztekani. TV obrovská tipuju tak 2 metry jede nonstop 24h, i když je obývák úplně prázdný a dítě se chodí klidně dívat zblízka. A k tomu ještě Bígl přes 1 rok, který kdykoliv skočí na páteř 1,5 leteho dítěte.
Máme skvělý vztah, jezdíme často a na dlouho, jak si přejí, ale otázka zní, je to opravdu pro naše dítě vhodné prostředí?
Takto bych již v menším rozsahu mohla mluvit o další straně babička, dědeček...
14:30 končí lidi, kteří dělají osmičku od 6:00. A obecně všichni, kdo potřebují v 15:00 vyzvednout děti z družiny. Jak si to zařídí, se nikdo neptá. Buď si maminky berou zkrácený úvazek, nebo se rodičové střídají. Největší chudáci vodí dítě do družiny/školky na půl šestou. Šťastlivci mají hlídací babičky/dědečky.
Co se nákupů týče - když jsem z nějakého důvodu doma, objednávám Rohlík/Košík. Co nemají tam, beru do batohu cestou z práce.
Jinak: s láskou vzpomínám na unavené batole, které mi usínalo v nosítku na hrudi. Pravda, užíval jsem si to jen o víkendových výletech. Denně pečující maminky to asi vidí jinak.
Ty jo v 15h konec družiny, to je drsné. Všude na netu vidím 16h, 16:30,17:30...
Starala jsem se o dceru partnera týdenní střídavá péče, vzali jsme si oba dovolenou a doprovodili ji první den do 1. třídy a zařídili jsme ji družinu. Já se vracela v 19h večer z práce (3h dojíždění), on trismenný provoz. Maminka druhý den (doma na rodičovské) zrušila domluvenou družinu naschvál a už se s tím nedalo nic udělat, celý půl rok než se uvolnilo místo musela 6 letá holčička chodit sama domů a pokoušet se odemcit dveře do bytu (neměla na to sílu) takže vím jak to myslíte 🙂
Je to také o bezpečnosti. To že smí jet jen dva kočárky není jen tak pro nic za nic. Holt život není fér tak si musí případně počkat na další autobus. Nikdo si právo na cokoli nemůže nárokovat.
S bezpečností souhlasím. Nevím že by si to někdo nárokoval, nicméně lidi na stojáka též nejsou povolení aspoň na dálnici a přesto denně takto jezdí.
Další autobus pojede za hodinu či ještě později, to už objednané vyšetření určitě maminka nemůže stihnout a pokud přece jenom opravdu jela na nákupy x km do jiného města, za hodinu už nikam vyrazit nemůže, samozřejmě jak které dítě, maminka jistě jsou i pohodové a flegmatické typy dětí a maminek ☺️
Ono je to vodsaď-pocaď. Záleží kam jedete a taky kdy jedete. Mě vždycky fascinují maminky, které nutně musí jet s kočárkem na nákup v půl třetí odpoledne, když stejným směrem míří tisíce lidí z práce.
K mnoha doktorům (bohužel ne všem) se dá objednat na ráno/dopoledne.
Pokud máte auto, je to úplně jednoduché. Sednete do auta a dojetete si s děckem, kam potřebujete. Manžel si nemusí brát volno, jen si přivstane, aby stihl autobus do práce.
Já osobně neznám nikoho, kdo končí 14:30 v práci 🙂
A většinou se musíte přizpůsobit spánku dítěte a to není vůbec snadné 😇
Mě např. v tuto dobu dítě spí, na nákupy nejezdíme skoro nikdy, no každý to má jinak 🙂
Nikdy mě žádná maminka předběhnout nechtěla a já jako maminka jsem to také nikdy neudělala. Je to jako se vším, je to o povaze, ne o tom zda je nebo není matkou, takové lidi si najdou jakoukoliv příležitost.
Mě naopak překvapuje jací jsou lidi k maminkám. Dveře mi skoro nikdo nepodrží, když jdu s kočárkem, do schodů mi také nikdo nepomůže, nájezd na kočárek tam není a opravdu nejvíc mě fascinuje, když si s kočárkem otevřu dveře a přede mě se někdo nacpe, takže naopak jsem dveře nechtěně otevřela já jemu 😁
Také mě opravdu fascinovalo, když mi prodavačka v pekařství nedovolila jít do prázdného obchodu se suchým kočárkem a donutila mě nechat pár měsíční dítě venku za mými zády, u kterého se během chvilky motali pubertaci...
A k tomu jak se tu někdo rozčiloval, že maminky chtějí jet v autobuse ve větším počtu kočárku, to může napsat jen někdo, kdo se nemusel nikdy nikam s malým dítětem autobusem vypravit. Já autobusem naštěstí nemusím, máme auto a muž si může zařídit občas volno a na nějaké speciální pracoviště např. na dětskou neurologii atd. nás může odvézt. Jiné maminky takové štěstí mít nemusí. Pošlou Vás do Brna, máte to 40 km, máte malé nesedici dítě, které často brečí a chce se kojit každou hodinu, cesta autobusem trvá 45 min. Opravdu si myslíte, že můžete čekat na zastávce hodinu předem a jezdit sem tam po pár metrech, jelikož jsou děti, co v kočárku nespí, děti, co nesnesou, aby kočárek stál... A opravdu pak chcete unavené dítě poslouchat celou cestu 45 min jak brečí v autobuse?
My, co jsme měli děti školkou povinné v devadesátých letech v Praze, měli jsme školku od 6.00 do 18.00 a pokud děti nestíháme vyzvednout do 18.00, máme zavolat, paní učitelka si je vezme domů, aby se nemuselo dítě předávat do "sběrného" zařízení a dítě si vyzvedneme doma u paní učitelky. To byly krásné doby. Paní učitelka nepředpokládala, že by rodič chtěl nechávat dítě ve školce déle, než je potřeba. Věděla, že když podniká, tak se mu stane, že se ze služební cesty kvůli zácpám nestihne vrátit do 18.00. To si asi dnešní paní učitelky neumí ani představit.
Jejich spolupráce s rodiči byla na úplně jiné úrovni. Dětem se ve školce líbilo, milovaly paní učitelky, paní učitelky milovaly své svěřence, ...
Podle všech indicií, dnes rodiče milují své děti více než my v devadesátých letech, tak nechápu řeči paní učitelky. Jediné vysvětlení je, že jsou líné a minuly se svým povoláním.
Zčásti souhlasím, moc zajímavá informace taky vzpomínám moc hezky do teď na svoji paní učitelku ze školky 🙂
Nicméně učitelky ze školky mají taky své děti a mají právo po pracovní době na svůj čas pro odpočinek nebo rodinu.
A dřív děti víc poslouchali, byla přísnější výchova, děti se bohužel museli dávat velmi brzo do jesliček atd.,vše bylo jiné...
Článek se mi zdá hodně zaujatý vůči ženám na mateřské. Já sama jsem na ní teď také a ano, rozšiřuji si svou kvalifikaci. Udělala jsem si rekvalifikační kurz, mám několik brigád i dobrovolných aktivit pro neziskovky.
A k tomu vědomému rozhodnutí udělat si dítě, my si ho dělali, když jsem úspěšně vedla několikátým rokem oddělení a měla smlouvu na dobu neurčitou. Měli jsme oba stabilní práci a bydlení, i když na hypotéku. I tak mě zaměstnavatel po otěhotnění nečekaně hodil přes palubu, takže budu muset začít od píky. Raději bych zaměřila pozornost na podporu žen s dětmi, nikoliv na jejich shazování.
Nevím, jak autorka z nějakého rádoby vtipného statusu na FB poznala, že se daná žena cítí jako mistryně světa nebo výjimečně. To bych se neodvažovala tvrdit, do hlavy jim zřejmě nevidí.
Moc pěkná odpověď, souhlasím.
Tak "aktivita" na spořícím účtu je poněkud protismyslná, jestliže na nějakém účtu chci spořit, zpravidla spořené peníze nechci průběžně utrácet. Proto je to spořicí účet. Stejně tak krátkodobost je na nic, smyslem spoření je naspořit na něco dražšího, nějakou rozbitou pračku či chladničku si koupím rovnou, na to spořit nepotřebuji. Za mě nejlepší je takový účet, který poskytuje zhodnocení bez podmínek.
Oni tím myslí, že máte u banky běžný účet s aktivitou a k tomu spořící bez aktivity.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Odpovídal jsem na dotaz "kdo končí 14:30". To je prostě moje zkušenost - když jedu z práce dřív, abych vyzvedl děti z družiny v 15:00, je všude totálně narváno. Až někdy kolem šesté je klid. Jsou samozřejmě i takoví, kterým to vychází blbě a vyzvedávají děti později. Je jich ale míň a nezpůsobují zácpy v dopravě.
Dcery vašeho partnera je mi upřímně líto. Trčet sama na chodbě a navíc vědět, že mě podrazila vlastní máma ... to si ani nedovedu představit, co prožívala.
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Na chodbě naštěstí opravdu netrčela, buď si zvládla odemčít formou páky nebo byla naučená zazvonit na nějakou sousedku a požádat o pomoc.
Naštěstí to takto 6 lete dítě nevidí. Svoji maminku zboznovala, i když si pořídila novou rodinu a ji vrazila babičce na ten druhý týden...