V tom věku a bez dětí asi cítila prázdno. Dle mého názoru udělala správně, že odešla někam, aby se našla, protože taková nešťastná je vám k ničemu. Buďte rád, že se k tomu odhodlala. Jen malé děti zavazují, že by je neměla opustit, ale takhle bez nich - vy jste dospělý a taky byste se měl najít, abyste ji s pochopením pustil a ne sobecký držel U sebe. Berte to jako podnět u vás k dalším výzvam, naučení se být nějakou dobu sám a spokojen i sam. Buďte zvědav, co zajímavého vám tato zkušenost přinese. Držím palce.

Přesně tak, léky jsou na akutní stavy, případně u některých poruch (mluvím o psychoze, se kterou máme zkušenosti u dcery) jsou vhodné i preventivně. Bylo mi psychiatrem řečeno, že můžou v případě velkého stresu "udržet vlak na správné koleji" a nepadnout do ataky. Na nebezpečnou situaci, že by mohla se blížit psychotická ataka jsme dostali k rispedronu Zalastu 5mg (Olanzapin), ktera by měla zabrat hned, dá se použít akutně i ve větším množství a nemá mít tak velké náběhové vedlejší účinky (jako velká kocovina) jako risperidron. Před půl rokem podobná situace po 4 dnech stresu nenadálé nastala (o stresu se dozvíte samozrejme až pak), přidali jsme 5mg zalasty, zařídili bezstresove podmínky a do rána se povedlo, ataka se nerozjela. Pracovat na zvládání delsiho stresu, tj. buď problém vyřešit a když nám námaha za to nestojí nebo to nelze, tak se naučit se s tím smířit, bychom měli všichni. To chce klid, říkal už Švejk, dobře se o tom kecá, ale je to makačka. Držím palce vám všem :-)

Máme zkušenost jen s rispedrolem. Naštěstí zabral u psychotické ataky (ze stresu), která za 2 měsíce po 3mg denne odezněla. Dávka se bere alespoň rok. Když clověk každý den sportuje nebo se hýbe, nejí sladkosti, tak nepribere. My jsme měli trochu v křeči prsty na ruce, trochu problém s rovnováhou, občas bolesti hlavy a nevolnost. Ale radši toto podstoupit než aby měl člověk psychotickou ataku. Pak se léky snížili až se zrušili po 1,5 roku úplne. Bohužel do půl roku po větším delším stresu opět psychotická ataka a znovu absolvovaní celého kolecka. Tak teď bereme rispedrol stále preventivně 1 mg denne večer, máme 1,5 roku po atace, tak doufáme, že už nebude. Pracujeme na zvládání dlouhého stresu, vysadit léky se neodvažujeme. Při 1 mg denne nemame skoro žádné negativní příznaky. Nepribirame více než obyčejně ( v zimě pribereme něco, v létě to shodime, stejně jak předtím bez léků). Občas bolí hlava. Jde o holku, tak sexuální nefunkčnosť není tak zřejmá jak u kluků, s viceletým přítelem se mají dobře. Už od 2 mg to žádná živá mrtvola nebyla. Dokonce to má výhodu, že nemá měsíční nálady, jak mívají jiné holky, žádná podrážděnost, ale je veselá, klidná v pohodě. Nepozorovali jsme ani snížení kongnitivnich funkci nebo změnu povahy oproti době před první atakou. Možná máme štěstí. Možná má významně dobrý vliv sportování, procházky v přírodě, vcelku zdravá životospráva - jídlo a spánek, bez alkoholu a cigaret, pohodová atmosféra blízkych v domacnosti. Všude na internetu jsem od první ataky spíše četla hrůzy s léky a špatné prognózy, tak píšu tady pro lidi i něco pozitivního:-)

Mám zkušenost, že na pár hodinovém pěším výletě do lesa, ale i na různá hřišta, skoro všechny děti snědí brzy vše, i co normálně nejedí: chleba s máslem, sýrem, šunkou, redkvi kou, nakrájená sýrová mrkev, jablka, bílý jogurt,... Při pohybu mají hlad a když nic jiného není, tak za ty 3-4h venku sní, co je (nenosím žádné oplatky, bonbóny, brumiky apod.). Pěkný článek, jako vždy i u svobody dětem platí zlatá střední cesta, a na každé dítě můžou platit jiné finty fň, rodič by je měl hledat a používat. Třeba nektere malé děti jsou rády někdy v opozici, tak jim navrhnu to, co nechci, třeba, že teď jedeme do leva a on řekne, ne do prava. No tak jo, a jdeme kam jsem chtěla, do prava. Nebo pomoc s úklidem dospělému, rodič z toho udělá důležitou dospelackou věc a malé děti pak uklízí a pomáhají jak dive. Nebo až si uklidite ty hračky a dáte pyžamko, už je připravene oblíbené jídlo a pustí se na dobrou noc ovečka Shaun.

Přeji všem rodičům i dětem hodně zdaru a radosti.

Ráda vysvětlím někomu výhody ponožek v sandálech. Konkrétne nosím turistické nejenom na dovolenou ale i na volný čas. Pokud si dam nízkou/kotníčkovou černou ponožku, tak to ani nepřijde neesteticke. V létě spocena noha v ponozce se lehce vyřeší výmenou ponožky a sandály vydrží nesmradlave celou dovolenou nebo i napořád. Často v lete i sandala na boso nohu v nějakém místě po celodenním nošení nohu odírá a ponožka vyřeší, že noha odřená nebude. Proč si tedy nevezmu tenisky? Na túrách z kopce mne v sandálech neboli palce. Jsou lehčí a skladnejsi. Pokud si vše nesu v batohu, tak tenisky navíc je poznat, mne stačí nazouváky a sandaly. Když zmoknu, sandály se vysuší rychleji. Nohy mi v sandálech lépe dýchají a nic mne netlačí. Přeji všem dobrou náladu celý den

Ze své vlastní zkušenosti si myslím, že mít dobrý odhad na lidi nesouvisí s tím, jestli jste k sobě opravdiví a upřímní. Já jsem opravdivá k sobě a upřímná od malička a pracně se pořád učím odhadovat lidi. U některých se mi to daří po delším porovnávání rozporů mezi tím, co říkají a co dělají a jak se chovají ve stresu a u některých šikovných, co se umí dobře přetvařovat a být milí a vstřícní se nechytám. Znám lidi, co mají dobrý odhad na většinu lidí, ale to je talent od mala, nedá se naučit.

Tak to je škoda, že mne to tak nefunguje. Chodím rychle všude a furt a nic. Chodíme i putaky i túry po horách, jim tehdy méně než jindy, pivo nepijú a nikdy jsem pak nezhubla. Zhubla (2-3 kg za pár měsíců) jsem jen, když jsem ráno 3-4 x za týden hodinu běhala (spíše jen joggingovala, tj. Pomalejší než běh). Tlustá nejsem, tak akorát, je mi k 60 ti letům a ta miselinka kolem pasu se mne drží furt). Každý je jiný, tělo si ty sadelka rado drží na horší časy a jen tak lehce je nepustí. Hlavně ve stáří.