Případ Karin Kneisslové nejspíš dokonale vykresluje jaká očekávání je možné mít, pokud se smíříme s účastí extremistických, nacionálně populistických "politiků" ve výkonných státních funkcích. Kneisslové nedělá vůbec žádný problém hodit za hlavu všechna hesla a vzletná prohlášení o Rakouském národě s nimiž vystupovala do čela ministerstva zahraničí za FPÖ a nahradit je urážkami a dehonestací, které dnes lahodí uchu jejího současného chlebodárce. Domnívat se, že by čeští populisté a srdnatí národovci byli jinačí, kdyby k tomu měli příležitost by bylo skutečně naivní hraničící až s blbostí. Nebo se snad někdo domnívá, že jsou slova slovenského premiéra Fica v pořadu ruské propagandistky Skabajevové od kálení na vlastní národ z úst Kneisslové tak vzdálená. Jestli ano, tak opravdu jen o malý kousíček...

Klade si p. Kobza otázku, zda-li je vystoupení premiéra stále ještě suverénního státu v neskrývaně propagandistickém pořadu ruské televize skrze nějž posílá Kreml svoje otevřené výhrůžky Západu (nic co by předem neodsouhlasili kremelští cenzoři v RTV těžko může zaznít) spadá stále do kategorie udržování dialogu s mocností aktuálně v pozici agresora nebo je možné jej již označit za zahájení vazalství a zradu dosavadních legitimních partnerství a paktů?

Pokud si Kobza odpoví ANO, je to možné považovat za mezinárodní dialog, bude to důkazem jeho kombinace kachního žaludku a mdlého rozumu.

Pokud si odpoví NE, má alespoň vyvinutý pud sebezáchovy a je schopen si ještě přiznat chybu.

A ve stejném duchu se odehrává i suverénní volba jeho voličů...

Těžko se chápe argument, kdy si oba protagonisté notují, že překážkou rozvoje digitální logistiky v Evropě je regulace (p. Mikulecký to urputně hází na bedra Bruselu, ignorujíc fakt, že svým dílem jsme Unie i my sami. P. Dravecký je rozpoznatelně zdrženlivější a snaží se upozornit na nezanedbatelnou roli v kladení překážek dynamice rozvoje ze strany národních států). Jen prostým porovnáním: USA je trh 350 mil. obyvatel, EU je trh 450 mil. obyvatel. USA těží ze své federace, která sehrává klíčovou roli ve sjednocování tržních podmínek a mezistátní harmonizace, EU má v základu stejný cíl, ale zůstala na puli cesty, neboť se národní státy zdráhají zříci mnohých svých pravomocí ve prospěch celku. ...a na logistice je to snad nejvíce viditelné. Kdo se nepozastavil nad tím, proč EU nemá jednotný mýtný systém? Kdo si nezoufá nad tím, že na rozdíl od USA nemá EU jednotný účetní standard (což je mimochodem jedním z důvodů, proč Evropa tolik pokulhává za USA v alokaci investic - to po čem oba gentlemani tak volají). Komu by nevadilo, že se v EU státy přetahují o investory vařením guláše z pobídek, daňových prázdnin a sazeb zdanění zisků misto, aby rozhodovala businessová kritéria. A venkoncem chybí nám i schopnost připravovat společnou evropskou tranzitní dopravní síť. V tomto smyslu je současný trend posilování nacionálních stran v členských zemích přesný opak toho co situace vyžaduje. Mikulecký se rád veze na stejném proudu okopávání koníků Bruselu, ovšem jak jinak to vyřešit než tím, že přidáme ...více Evropy. Odstrašující případ: Slovensko a Maďarsko.

O vrtkavosti postojů Andreje Babiše asi nemůže být pochybností. Založil hnutí, kteréžto spíš než volné politické uskupení, což je podstata hnutí, připomíná seshora organizovanou firmu. Do politiky vstupoval jako proevropsky spíše liberálně - reformě orientovaný subjekt zaměřený na střední třídu a podnikatele. Záhy po získání moci pochopil, že k jejímu dlouhodobému udržení vede nejsnazší cesta přes populismus a oportunismus. V přízni nejvíc vrtkavou střední třídu hodil přes palubu, o ztrátě přízně podnikatelů si nedělal iluze - na jakékoliv zásadnější reformy ihned rezignoval, vystačil si pouze s viditelnými symboly (ETS atp.) Jeho cílovou skupinou se stali především penzisté a nižší střední třída, které uspokojoval rozdáváním z rozpočtu a sliby, že zachová svět, jak si jej pamatují z mládí - reformní étos už vyprchal úplně. Po posledních parlamentních volbách pochopil, že roztříštění a "bezprizorně pohození" jsou nacionálně ladění voliči a tak se z něj stal největší Čech a bojovník s Bruselem, mírotvůrce a národovec. Andrejovi je to v podstatě jedno - jde tam, kde cítí kořist. Stačilo! v eurovolbách uspělo a tak bude tvrdit, že Konečná a spol. nejsou ti špatní (komunisti). Pochopila to i Maláčová ze Socdem: oba se chtějí na Konečné přiživit, protože chápou, že Stačilo! je v podstatě jenom Konečná a na obsáhlejší agendu se spolkem stalinistických starců a bab nemá kapacity. Až po příštích volbách zůstane bezradný liberální volič, budeme svědky toho, jak bude Andrej hledat jak i jim osladit jejich koblihu...

Je třeba Róberta Fica opravit. To slovenská politická reprezentace vstoupila sama aktivně na pole mezinárodního vměšování do věcí na západním břehu Moravy tím, že nahradila zjevně politickou dohodou to, co měl vyřešit nezávislý soud.

Co slovenský ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok sklízí se dalo očekávat. Snaha zakrývat to všelijakými vytáčkami a konstrukcemi o odvracení škody už jen rozmazávají matérii, která sama o sobě smrdí. Fiala se svým vyjádřením mohl počkat, novináři a komentátoři by tu práci odvedli za něj. Jediné co by jej mohlo omlouvat, by byl fakt, že se tím český premiér snažil odradit aktuální slovenskou reprezentaci od ještě větších čuňáren, ke kterým se mohlo schylovat. To jsou však jen spekulace a skutečné pohnutky se nikdy nemusíme dozvědět. Mohly Fialoví taky jen prostě ujet nervy.

V našich rozhodnutích jsme zoufale pomalí, bojácní, mrháme našimi schopnostmi i důvěrou veřejnosti ve schopnost státu zajistit svoje základní funkce (nejen u nás). Ztrácíme víru sami v sebe a ve správnost našich kroků. Neustále připouštíme zpochybňování i těch rozhodnutí, na kterých jsme se již dávno shodli a připouštíme, abychom po krocích vpřed při náznaku prvních obtíží opět ustupovali dozadu a vraceli se. Jako voliči čím dál tím raději nasloucháme těm, kteří stále dokola opakují svoje NE a zakrýváme si uši před těmi, kteří nám možná nenabízejí snadnou a probádanou cestu, ale alespoň nam neslibují, že nám vrátí svět jak si ho pamatujeme z našeho mladí - ten už není a nelze ho vrátit. I my jsme jiní.

Staré novinářské pravidlo říká, že když něco chodi jako kachna, kejhá jako kachna a plave jako kachna tak je to kachna. Pokud tedy smír uzavřený mezi slovenským ministerstvem vnitra a českým vrcholným politikem Andrejem Babišem naplňuje všechny znaky politického handlu (motiv, protislužba, politická spřízněnost i oboustranná výhodnost) pak to nejspíš handl je, i když se aktéři snaží to nazývat jinak a všelijak zastírat.

Největší předností demokracie je, že si o čemkoliv můžeme nejen myslet co chceme, ale můžeme to také svobodně říkat nahlas, aniž bychom tím riskovali přinejmenším osobní problémy ne-li rovnou rozsudek natvrdo. ...tak to ještě před třiceti lety nebylo.

Jistě, že beletristická publikační činnost není hlavní náplní ZaMini jak se tu jak obuškem příslušníka VB snaží ohánět bývalí držitelé rudých knížek a čtenáři rudých not na nočních stolcích. Obávám se však, že zaslepeni svou nenávistí k ministru Lipavskému nepochopili, že nejde o žádnou beletrii, ale v celku kreativní počin jak výsledky práce ZaMini zprostředkovat i občanům země jíž navenek reprezentují. (Běžný občan totiž svodky o činnosti ministerstva zahraničí po nocích nesjíždí, že.)

Ze zoufalství se pak někteří uchylují k útokům ad hominem (ti nejubožejší dokonce v narážkách na Lipavského postavu a vzhled), což je jen chabý fíkový list na fakt, že byť obsah Prokremelských pohádek nejspíš neznají, tuší že jejich příběhy by se jim určitě nelíbily.

Překvapující je, že mnohým z těch, kteří mají svoje srdce zabalené v rudém plyši nedochází, že dnešní Rusko, byť se sebevíc snaží odkazovat se k sovětské minulosti, je úplně jiné než to, kterým se ohání. Dnešní Rusko je destilátem kleptokracie a korupce, ideologicky prázdné a beztvaré. Ovládané jen penězi z prodeje vlastního nerostného bohatství a poháněné už jen stínem představy o vlastní velikosti a moci.

Jestli neztratilo díky vnitřní propagandě Rusko svou vážnost doma, tak tři roky trvajícím vedenim třídenní speciální operace na Ukrajině ztratilo respekt velké části světa a pro tu druhou se proměnilo z vůdce na dojnou krávu, ze které je možné díky šlichtě do které se samo namočilo, vydojit levné suroviny a energie. Ta přátelská objímání a pocty pro Putina to mají jen zakrýt a pokud možno co nejdéle prodloužit...

O tom, do které mezinárodní organizace si dá svobodný stát přihlášku ve svobodném světě rozhoduje právě jen ten stát.

O tom, zda-li stát do organizace vstoupí rozhodují členové organizace. Putin však nechápe, že to první není ve vůli oné organizace a už vůbec nechápe, že ve svobodném světě pokud uchazeč splní předem dané podmínky nelze si vymýšlet pseudodůvody proč nového člena do organizace nepřijmout.

Potíž Ruska je v tom, že rozhodne-li se samo založit vlastní organizaci, o členství v ní nedá svým sousedům vybrat - prostě je do ní násilně včlení, přihlášek netřeba.

Zatimco jméno estonské premiérky Kaji Kallas rezonovalo celou Evropou již za doby jejího premiérského úřadování, kdy o jejím unijním angažmá nikdo ani neuvažoval, mnozí Češi by sotva dali dohromady za jaké to vlastně ministerstvo Klára Dostálová v Babišově vládě tehdy seděla. Že by si snad dokázal někdo vybavit i nějaký její počin, kterým zlepšila život vezdejší marno doufat - kde vzíti na dlani chlup?

V tomto světle, kdy slovenská vláda dělá z kozla zahradníka, nabývá smír uzavřený mezi slovenským ministerstvem vnitra pod vedením Matúše Šutaje Eštoka a českým Slovákem, t.č. vedeným jako druhdy aktivní agent StB, absurdních až komických rozměrů.

Ten uzavřený smír se začíná čím dál tím víc podobat universitnímu doktorskému titulu vystavenému správou WC a úklidových komor plzeňské university. Ještě chvilku budou na Slovensku pokračovat nastaveným směrem a Andrej Babiš toho Pyrrhova vítězství začne nakonec i hořce litovat - vzdal se totiž práva očistit se u soudu.

Pan ministr vnitra Slovenské republiky Matúš Šutaj Eštok poněkud svévolně přehazuje posloupnost dějů - byl to on, kdo za Slovenský stát uzavřel s českým Slovákem Andrejem Babišem smír. Smír, ať již byl impuls k jeho uzavření jakýkoliv, nevyhnutelně zavání politickým handlem (toho si jistě musely být obě strany dopředu vědomy neboť nelze skrývat až nadstandardní vzájemnou politickou náklonnost). A proto právě z tohoto politického hlediska měl Šutaj Eštok s Babišovými emisary, kteří přišli a navrhovali mu smír ve vleklé cause, vyrazit dveře. Leč vrána vráně oči nevyklove. A tak jedna strana ve svůdné vidině, že se nad případem konečně uzavřou temné vody nevábné minulosti a drhá strana, že tím splatí svůj dluh za podporu, jíž se jí od Andreje Babiše dostalo ve volebních časech, podlehli touze uplést finále. Jde o to, jestli se tím slovenská strana spíš neušpinila (otázkou je, jestli to v tom blátě v němž se slovenská vládní sestava vysloveně rochňá ještě vůbec někdo rozezná) a zda-li tím Andrej Babiš svým odpůrcům neposkytnul definitivně nezvratitelný důkaz, že je skutečně prototypem předsametového papalášství a bafuňářství. Pravda, věrní voliči ANO a obdivovatelé AB se s tím spokojí, jim to nevadilo ani předtím a teď mají i "argument" - pochybnostmi se nebudou zatěžovat.

Je to taková ušmudlaná výhra - smír s Andrejem Babišem uzavřelo slovenské ministerstvo vnitra vedené Matúšem Šutajem Eštokem ze strany Hlas - sociální demokracie. Partaj s níž udržuje Babiš aktivní blízký vztah. Stejně jako provolávat cokoliv o zaplaceném smíru bez důkazů je nemístné i požadovat po těch, kteří Babišovi jeho pletky s StB předhazovali omluvu. Smír totiž neznamená nic vic, než to, že se obě strany dohodly "co sme si, to sme si, teď sme bratři".

...nu a každý z nás si tedy může v klidu a bez výčitek dál o celé kauze myslet to, co si myslel až dosud.

Relativizování a zpochybňování válečných zločinů RF v některých komentářích s odkazem, že Oleksandra Mtavijčuková je občankou Ukrajiny nebo, že se jich dopouští i někdo jiný je iracionální - informací a nezpochybnitelných důkazů o válečných zločinech páchaných ruskou armádou na okupovaných územích Ukrajiny je dostatek a fakt, že se jich dopustili i jiní jejich závažnost nijak nesnižuje a Rusko k jejich páchání v žádném případě neospravedlňuje (spíše naopak - Rusko je členem Rady bezpečnosti OSN, tedy mělo by být garantem zákonnosti nikoliv pachatelem zločinů.) Nic na tom nezmění, že se některých zločinů odpustila i Ukrajinská strana. Ostatně Matvijčuková to nepopírá. Zásadní je ovšem sdělení, že ze strany Ruské federace se jedná o systémovou záležitost, ne jen věc individuálního selhání. Zločiny se opakují napříč všemi konflikty vedenými RF v moderní historii a Rusko nedělá nic pro to, aby jejich páchání programově bránilo (pokud je přímo systémově neorganizuje, pro což sice není dostatek důkazů, ale indicií je dostatek).

Chtějí-li tedy diskutující dosáhnout nějakého pozitivního výsledku, než zpochybňovat nálezy Matvijčukové, měli by se hlasitě dožadovat toho, aby byl pachatelům všeho co její organizace zmapovala vyměřen trest bez ohledu na jejich národnost a politickou příslušnost. ... zdá se však, že tak daleko rozumová úvaha mnohých čtenářů zatím nedospěla. A to je spíš skličující závěr.

Na bizarním příkladu obsahu jednání nejvyšších představitelů zahraniční politiky dvou států Saša Mitrofanov předložil důkaz absurdity obou režimů. Přesto se tu najdou takoví autoři komentářů pod jeho článkem, kterým jejich zaslepená nenávist k Mitrofanovi natolik zatemňuje rozum, že i k obsahu, kde nelze mít pochybnosti o tom, že oba politici se zaobírali zcela nepatřičným tématem, dokáží vyplodit útočné a také nepatřičné osobní poznámky na Sašovu adresu. Tak trochu se tím podobají oběma vysmívaným politikům ...a působí tak směšně a hloupě.

Rusové naučili Evropany šetřit plynem a... alespoň v sektoru energetiky nakopli Green Deal (sarkasticky by se dalo říci, že Putinovi jednou možná postavíme pomník za ekologizaci evropské energetiky).

Gazprom se propadl do ztráty (což přiznal i ruský stát). Peking Moskvě ukázal prostředníček co se týče výstavby nového plynovodu přes Sibiř do Číny (celý projekt v Číně potopili požadavkem, aby Rusové nejen projek zafinancovali, ale aby se dlouhodobě zavázali i k nízkým cenám). Pro ruský energetický export nevábné vyhlídky a pro Gazprom jakbysmet.

Řídit se ruskými statistikami je ošidné, používají se dvě barvy - domácí ukazatele se lakují na růžovo a ty zahraniční se naopak tónují do černa. Copak, když se s nimi oblbuji domácí - kde není žalobce, není ani soudce - ale chodit se stejnými zkazkami do světa zavání ostudou a posměchem.

Jak chce šéf Gazpromu dodat vážnost svým temným předpovědím, když má sám už teď doma bláto na hřišti...

Ač je oplakávaný spíš špatný náhrobek závěry Saši Mitrofanova popisují akutní dezorientaci voliče celkem výstižně. Ten hrob, kde je původ aktuální socanské přílisnosti ke komunistům, totiž leží v rozlézajícím se populismu. To ten vykousal v tradičních sociálních tématech díru a zabalil ta nejtučnější sousta ještě do falešné národovecké fangle. A protože se věru nemáme zase až tak špatně (Drábová má aspoň odvahu říkat nahlas nejen co si myslí, ale i co vidí) šel na to populista od lesa a namluvil nám, že se vlastně špatně máme a když ne my, tak určitě někdo kolem nás. (Kolikrát jste tu už četli jak důchodci třou bídu s nouzí a... když pak máte možnost stát jim tváří v tvář jednoho takového, aby jako jehlu v kupce sena pohledal).

Dokud budou voličům populisti úspěšně mazat hubu medem a ti jim za to ještě budou vděční, budou se socialisti v sebezáhubné křeči vrhat do náručí komunistů, neboť tam cítí svou záchranu. Sociální demokracie vymiškovaná společnou vládou s ANO přišla o svá tradiční témata, se nyní v osobě bodré Maláčové pokouší osedlat marketingově zdatného koně STAČILO! jako by to nebyla jen převlečená komunistická bída.

Politika je o taktizování, přetlačování a tahání karet z rukávu - stěžovat si na to je stejná hra jen z opačného konce jednacího stolu. Dělati si iluze, že by se ANO v pozici vnadné nevěsty na druhém místě chovalo jinak je jako přistát na začátku října pod hradeckou Bílou věží z Marsu a divit se co se to tu na Zemi děje.

Strany v koalici Silných lídrů jsou si vědomy, že spolčením se s ANO by musely trochu zradit své zásady a předvolební silné řeči dané voličům - za tu hořkou piluli co by museli jejich voliči spolknout racionálně chtějí sladkou náhradu.

Ostatně krachem dohody s SL se do stejné pozice dostává ANO - to ono se bude muset "ušpinit" tím, že stráví noc vášně s "nemravnými holkami" z SPD, Trikolóry, PRO a Svobodných. Jestli tenhle nahnědlý spolek stojí za ty útrapy, které s ním ANO příští čtyři roky čeká je dost skličující otázka s odpověďmi z nichž žádná není dost dobrá...

Ať si volič láme hlavu sebevíc, pochopit směr politiky Maláčové a především porozumět tomu, jakou niku na českém politickém dvorku chce nová předsedkyně SOCDEM obsadit nejde. České politické scéně chybí autentická levicová strana. Sociální demokraté se nechali "vybrabčit" svým vládním angažmá s ANO a zřejmě v hlavě Maláčové došli k závěru, že tu existuje ještě nějaká jiná, dosud nikým nepovšimnutá a opuštěná skupina voličů čekajících jen na to, až se jich nějaká strana ujme. Sociálně demokratičtí ex-voliči ovšem podlehli vábení populismu s nádechem národovectví jen proto, že Sociální demokraté jim nedokázali nabídnout žádnou konsistentní politickou ideu a generovali jen nedůvěryhodné a nevýrazné osobnosti v řadách svých partajních špiček.

Jestli se chtějí socani vrátit na politickou scénu musí si vzít zpátky ty voliče co jim Babiš sebral a ne se spoléhat, že jim je přihraje spojenectví s komunistkou, která se naučila dělat dobře po kapitalisticku politický marketing.

Jestli se chtějí v SOCDEM řídit politickým kompasem Zbyňka Škromacha, tak skončí na dně vířivky - to je totiž jediné, čím se tenhle socan skutečně dokázal proslavit (vzpomeňte předvolební spot s holkama ve vířivce).

My jsme zrušili společná vládní zasedání a spolupráce se slovenskou vládou přesto funguje dál - na Slovensku se rozhodli řešit nedostatek odborného zdravotnického personálu v českých nemocnicích.

Duchapřítomně bychom měli nově prišedším lékařům a sestrám nabídnout motivační bonus v podobě vánočního volna na náklady českého rozpočtu a dva týdny placené dovolené v Tatrách navíc.