Psi a jiná zvířata jou součástí toho "okolo nás".
Souhlasím pouze v případě divoké zvěře. Jakékoliv domestikované zvíře přeci musí být chováno tak, aby nešlo na obtíž ostatním. A to píšu jako vesničan. Taky si nemůžu dovolit vosolit kytarový aparát na celou obec, během cvičení. Všechno co jako lidé děláme, musí mít své hranice.
potkal jsem mnoho stovek psů (a jiných zví´řat) na volno a nikdy mi žádné neublížilo.
Lidi mají strach z každýho prdu a hlavně neumí se zvířaty "komunikovat". A často ani spolu, že...
Psů zákeřných, libujících si v útocích na lidi je směšný zlomek...
Psů takto útočných je ješt schopných člověka ohrozit na životě he ještě míň.
Lidi totiž mají největší STRACH z vlastní bezpečnosti, z vlastní odpovědnosti.
Oni nás musí chránít.
Oni nám musí zabezpečit...
Oni, ti druzí...
Já Já nic.. to ONI.
Ano někdy se může stát, že na vás pes zaútočí. ALe to tak v přírodě prostě je. pokud člověk nepanikaří a nevyšiluje, jnení to " akutně smrtelné" ohrožení.
Myslím, že znám mnoho jiných vážnějších, nebezpečnejších rizik, na který všichni z vysoka kašlou..
Správně komunikovat?! Vážně nemám nejmenší chuť diskutovat s uřvaným nevycválaným čoklem. Má-li někdo potřebu chovat zvíře, jde to pouze tak, aby to ostatní neotravovalo. Ne každému připadají psi automaticky ,,jozkošný,,
To nejste. Stejný problém jsem měl už při tornádu na Moravě. Byl strašný problém někde se vůbec zaregistrovat jako dobrovolník. A když už se mi to povedlo, tak mi napsali, že mou "žádost" o dobrovolnictví zaregistrovali. A víc se nestalo. Není zájem. O peníze vždy.
Protože oficiální organizace hapruje. Lidi se musi zorganizovat bohužel sami. Na Moravě jsem to taky zkoušel oficiálníma cestama. Nakonec jsem se třetí den po tornádu sebral a odjel do Mikulčic, kde jsem celý týden od božího rána až do západu makal jak vzteklej. Udělalo se zatraceně hodně práce. Vyklidili se ulice, opravilo pár střech. Obvykle se dají pochytat i formace na sítích, kde je jaká situace.
Ano, Norsko má totiž na provoz EV skvělý podmínky. Žít v Norsku, bude na tom každý stejně. Když pominu už mnohokrát zmiňované dotace na nákup EV a daň na spalováky, jejich ceny elektřiny, které mají díky všudypřítomným hydroelektrárnám víc než dost, jsou bezkonkurenční.
Jenže tyhle podmínky nikdo další v Evropě nemá. A je teda zvláštní, že tam na každé druhé třetí zahradě stojí vedle Tesly, XPengu a podobně, většinou pěkně zrenovované staré Volvo nebo klasická amerika s V8. Tak mi z toho tak nějak zdá, že norové se prostě jen přizpůsobili, na běžný ježdění berou EV, protože to s jejich podmínkama dává ekonomicky smysl a víkendu vytáhnou starý turbodiesly a nebo ameriku s min. 5 litrama zdvihového objemu 🤔
"Americká výchova" znamená beztrestnost. Dítě může vše a není korigováno. Protože to prý "ještě nechápe". A plní se mu všechna přání.
Výsledkem je rozmazlené dítě, které si myslí, že dospělí musí splnit všechna jeho přání. Chudáci učitelé a zaměstnavatelé.
Tohle není výmysl viděl jsem to v rodině, která žije v USA.
A tak. Korekce je pochopitelně potřeba vždy. Jen je fajn zvolit vhodnou metodu. Což si myslím platí jak u dětí, tak u dospělých. Jednání dítěte se dá v mezích omluvit věkem, u dospělého nikoliv. Poznal jsem spoustu lidí, co se považují za slušné a vychované, ale v mých očích měli chování řeznického psa. Nakonec se sluší dodat, že každý ovšem máme nastavnou jinou úroveň toho, co je ,,normální,,. Jen mám husí kůži z toho, jak někteří prakticky propagují facky a pohlavky jako jedinou účinnou metodu výchovy.
Takhle trucovat já v devíti letech, tak by mě babička popadla, odtáhla domů, vařečkou na zadek a na závěr by mi řekla, že už mě hlídat nebude, takovou ostudu venku podruhé už ne.
A dostala bych ještě od rodičů, jak se to chovám.
V dnešní době je to ta volná výchova po americku, kdy se nezvyšuje na dítě hlas a nedejbože ho plácnout přes zadek, no to už vůbec ne.
S dítětem se má jenom diskutovat, klidně a ve všem mu vyhovět. 🙄
O vámi zmiňované ,,americké,, metodě sice neslýchám, ale bohudík za rodiče, kteří se snaží s dětmi o věcech mluvit a nebrat si hned jejich projevy emocí osobně. A to neznamená ve všem vyhovět a všechno dovolit, ale v první řadě zvládat vůbec sám sebe. Kompenzovat vlastní neschopnost fyzickým trestáním a podmiňovanou láskou... to mi přijde vážně ubohé.
To je ta výchova na pohodu.
Mému synovi je 8,jednou by si tohle dovolil a týden by si nesednul.
Co si o sobě spratek myslí? Ať ho máma vezme k diagnosťaku a řekne ještě chvíli se takto chovej a jdeš tam na 3mesice..
U mě to funguje...
Chodí se psem, odnáší si po jídle talíř a co řekne babička,děda či učitel to poslechne,když se mu to nelíbí můžeme to doma probrat a pomůžu mu se situaci v které se necítí dobře ale musí poslouchat! Kam by jsme s takovou došli?
A co si o sobě myslíte vy?? Nazývat děcko, kterému je třeba prostě jen smutno spratkem. Čím to, že když si s ním strážník v klidu pokecal, tak zafungoval??
To je vtip ne?? Já mám desetiletého syna a určitě bych s ním diskutovala. Bych ho popadla a šel by. Když pominu, že taj velké dítě potřebuje doprovod babičky. Pokud dítě nebylo autista, se kterým je těžka domluva, tak je to jen rozívenec. Tohle dělají malé dětičky, ne třeťák. Úplně se vidím, kdybych toto předvedla své babičce před 35 lety já, ta by ulomila metličku a nasekala by mi řádně.
Samozřejmě...přece nebudete mluvit s vlastním synem, že jo. Koho zajímá, co se mu honí hlavou. Hezky pár výchovných a budeš dělat co já řeknu, protože já jsem prakticky bůh. ..
Asi takhle nějak?? 🤔
Zcela vážně vám sdělím, že pokud někoho máme rádi a on potřebuje naši pomoc protože jsme " silnější", náš čas a zájmy mu neobětujeme doslova, to byla jistá slovní nadsázce, ale dokážeme něco ubrat ze s v é h o sobectví a nároků.
Nikdo v harmonickém páru by neměl druhého k ničemu nutit. A když už v tom závazném páru žiji, mám jisté povinnosti a závazky. Každopádně vyznávám osobní svobodu i v dlouholetém soužití. Pro druhého dělám potřebné proto, že c h c i.
Jinak se v poslední větě šeredně mýlíte. Jste zřejmě mladý a zdravý. ALE spojit se do páru j e n o m proto, aby se měl o mě kdo ve stáří starat - to není láska k partnerovi ale vypočítavost.
Pochopitelně, pokud někdo potřebuje moji pomoc a čas, rád pomohu. A to ani nemusí jít o partnera, to platí pro všechny blízké.
O těch povinnostech bych klidně i polemizoval. V mém světě rozhodně není vztah o povinnostech. Ty máte až ke svému potomstvu, pokud se rozhodnete si nějaké pořídit.
A s dovolením se zeptám v čem že se poslední větou pletu?? V zásadě tím říkám totéž co vy...
Zabloudila jsem do těchto míst po dlouhé době. Bývala jsem tady doma a řešilo se tu od Lucie Maixnerové vše - od záchodového prkénka až po - bolí mě hlava, dnes nechci.
Stále si myslím, že kvalita vztahu se pozná podle toho, co oba n a b í z í a ne, co jsou připraveni b r á t. A dnešní doba je o sobectví mužů i žen, o pohodlí cokoliv měnit, co by mne stálo nějaké sebezapření. Obětovat své zájmy a čas pro partnera - proč bych to dělal? Ženských, co jsou osamělé je namansáry a mohu si vybrat a žena se p ř e c e nebude starat o nějakého stárnoucího chlapa, co hledá hospodyni.. A máme to - zůstaňme si tedy každý u svého korýtka a až přijde stáří.... poznáme na vlastní kůži, co je to samota. Já se rozhodla pro partnera ve dvaceti. Mám ho dodnes. 55 let. 🙂
Trefila jste hřebíček na hlavičku. Proto bych se rád zeptal, zcela vážně, proč bych měl obětovat čas a své zájmy (hudba v mém případě) partnerovi?? Nemyslím to nijak posměvačně, prostě se jen ptám, protože to nechápu. Za tím, že nechci někomu obětovat svůj život, opravdu nevidím nic sobeckého, jak často na diskuzích zaznívá. A na druhou stranu nic takového ani nečekám od partnerky...zrovna tak bych chtěl pro ní, aby měla svůj čas a svůj prostor. Rozhodně nepotřebuji partnera, aby se o mě měl kdo starat.
Jo jo, tohleto je velká paráda. Dva lidi se rozhodnou, že si vás pořídí, ale pak jste jednomu z nich, případně oběma ukradený. Do toho přijde rozvod. Žádné emoce, starost, láska, nic. Tak se naučíte být jen sami za sebe, uzavření ve vlastním světě. Nikomu nevěříte, blbě si hledáte nějaký vztah a když už, tak jste jako kus ledu, neumíte lásku dát ani přijmout. Zároveň si myslíte, že si vás ostatní budou vážit jen když se budete dřít jako cvok. Přitom by stačilo s dětma o věcech mluvit, ujistit je, že je máte rádi a upřímně se o ně zajímat. Pokud vědí, že se mohou o někoho opřít, zvládnou cokoliv.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Proč ošklivé káčátko?? Podle mě je to po dlouhé době pěkný design s ostrými tvary.
Konečně hrany namísto kindervajíček. Líbí.