Přečetl jsem si spoustu komentářů, myslím, že i od těch, kteří jsou se situací velmi dobře obeznámeni, ale ani jeden mi nedal pádné argumenty k tomu, proč hospic odmítnout. Všechny argumenty považuji za zástupné. Otázka referenda možná měla být jiná: "Pokud se stanete na stáří nemohoucí, přál byste si dožít v hospici v rodné vesnici?"
Já říkám, dejme tomu měsíc nebo dva...pak hodnoťme.
1) víme, kdo na stavebních úřadech mnohdy sedí - lidé zajetí ve svých kolejích bez ochoty učit se něco nového
2) dle článku, který zde vyšel včera, se zkušenostmi - rozhovor s třemi úředníky, z toho 2 už to jednou!!! zkoušeli a jeden ještě ne...to je teda vzorek...
Na druhou stranu dělat k tomu manuál měsíc po spuštění, to je taky na pár facek...
Takže na všech stranách jsou emoce, ale skutečnost se ukáže teprve...
Jsem v zásadě pro. Nepotřebuju kontrolovat dítě ve škole. Mám za to, že tam dítě je v bezpečí, pod dohledem a má vše, co potřebuje...aspoň mám klid a mohu se plně věnovat své práci.
Nicméně by mělo být možné ve výjimečných případech přístup dítěti k mobilu umožnit, pokud je to potřeba z důvodu nějaké změny směřující k logistice nebo změny programu dítěte (změna výuky, odpadlý kroužek,...) A neřešil bych, jestli jej má nebo nemá v družině před vyučováním nebo po vyučování...
Ten pořad se nedal doposlouchat do konce, ve 2/3 jsem to vzdal... Pokud je to "kámošky se potkaly na kafe" a je to cílené na žénské na mateřské, pak fajn. Ale jinak to nemá hlavu ani patu. Zvolili zajímavé téma, ale rozhovor nikdo neřídí, nic se pořádně nedozvíte, samé překřikování...
V Irsku jsem (ikdyž to je již spoustu let), rok a půl žil a ano, některé věci jsou, jak paní popisuje. Paní zjevně neví nic o historii země, jen to chtěla zkusit. Impulsivní rozhodnutí bez racionálního základu. Prostě se tam žije jinak. A za mne kvalitou ne lépe než u nás, ale to je věc osobních preferencí. Oni jedí fastfoody, nevaří, pijí energeťáky, neuklízí po sobě (zkuste se v neděli v 6 ráno projít po ulici), mladí se poflakují, móda jsou vytahané tepláky a mikina, spousta mladých si hned upletou dítě a spoléhají se na rodiče a stát, že se o ně postarají. Výplata bývala týdně, takže od pátku do neděle zodpovědně pili. Na příměstské a dálkové autobusy se celkem dalo spolehnout.
Mít doma ženu, která se chová takto impulsivně, tak už bysme měli po rozvodu. To by se mnou nebylo kompatibilní. Ano, po maturitě jsem se taky rozhodl, že za 3 dny odlétám, ale neměl jsem rodinu, jel jsem tam prvně jen na prázdniny, až potom jsem se vrátil na delší dobu.
Bohužel svět je takový, že spousta lidí soudí a dívají se na věřícího jako na blázna, černoprdelníka nebo pomatence. Na to jsem si zvykl a nikomu vlastně jeho názor nevyvracím. A dokonce mezi takovými mám i přátele. Vlastně nevím, proč se přátelí s takovým pomatencem, jako jsem já, ale to je jejich boj.
Článek mi i přesto přijde trochu povrchní.
Nerozlišuje Boha a církev nebo jiné uskupení, které se snaží Bohu dát nějaké lidsky představitelné obrysy a mantinely.
Pro mne je Bůh jako jablko. Napříč různými naukami se všichni díváme na jablko. Někdo ho má ze svého pohledu zelenější, někdo červenější, přesto se všichni díváme na stejného Boha, jen z jiného úhlu pohledu. A přestože jsem katolík, nemohu říci, že se všemi tezemi církve souhlasím. Každá hierarchie lidská v jakémkoliv učení se při vnímání Boha zákonitě dopouští chyb snahou polidštit jej zákony lidskými. A to nelze. I tak nakonec církev potřebujeme jako něco, co nám má Boha aspoň představit, pochopit jej však už musíme sami, jelikož v hledání pravdy je církev jen krok před námi nebo také někdy krok za námi.
A nakonec se ptejme, co je vlastně víra. Bez víry totiž není života, není naděje. Neexistuje lidská bytost, která by nevěřila. Já věřím v Boha, jiní v moc peněz, v lékařskou péči, ve svoji sílu, schopnosti.
Pouze si myslím, že člověk věřící v Boha má tu svou víru pevněji ukotvenu, nebortí se při prvním problému, dokáže se o ni opřít i v nejtěžších situacích. A jsem přesvědčen, že většina tzv. ateistů by běželo v těžkých dobách války nebo nesvobody jako první také do kostela.
Asi tomu stále nerozumím.
Měl jsem za to, že jádrem problémů jsou přetížení lékaři přesčasy. Tam je plně podporuju, aby bojovali za kroky vedoucí k tomu, aby měli normální život jako každý jiný.
Nakonec z toho však vypadlo, že jde zase jen o prachy. Nějak nechápu, proč by lékař po škole bez atestace měl mít nástupní plat 60tis. hrubého, když ještě nikoho nevyléčil. Myslím, že 39tis., které mají při nástupu teď, nejsou špatné peníze. Rozumím tomu, že v následujících letech by měl jít jejich plat v závislosti na atestacích a zkušenostech výrazně vzhůru, ale tak tomu i je.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Neměl by potom stát žalovat samosprávy za to, že umožnily na pozemcích v záplavové oblasti stavět a tím nepředcházely možným škodám? Vždyť tvůrcem územních plánů jsou přece města a obce...
1 odpověď