Atmosféra v Německu mi připomíná pohádku O Šípkové Růžence.

Kdyby se jen zaklínil a stal se kořenovým vězněm, mohl být druhý díl legendárního virálu.

Nějak jsem si vybavil povídku Š+G o branném cvičení...Ke škole se blížil rychlým krokem. Zamířil do rozhlasové kabiny, aby s úderem osmé hodiny pustil desky s vojenskými pochody plnými optimismu. O přestávkách pak vyzvídal na učitelích ve sborovně, zda se žactvo na cvičeni těší tak jako on...

To mi připomnělo scénku Krysička od Divadla Sklep. "Z díry jí koukal jen čumáček. Nemohla tam ani ven...tak jsem vzal šroubovák...a tu díru jsem jí zvětšil. Vyběhla ven i s celou rodinou."

Antonína Sova zez Plzně by se měla pro příště poučit a svou zálibu provozovat jen první středu v měsíci od 12h.

Kdysi dávno někde v okolí Milevska jezdíval mezi vesničkami nějaký Franta Kosík na motocyklu. Vůbec mu nevadilo, že žádný motocykl neměl. Jízdu doprovázel věrohodnými zvuky. Bohužel měl nehodu a střet s automobilem nepřežil. Proč by se tak nemohl jezdit i motokros?

Škoda, že to nenapadlo pány Svěráka a Smoljaka použít ve filmu o českém géniovi."Zkuste to bez čepele, milý Elsenere!" Škoda...

Ten pokrok. Kde se to zastaví?

To mi nějak připomnělo radikálního socialistu Frantu Sauera,který údajně inicioval stržení Mariánského sloupu.Nebo vyhazování vybavení Café Louvre z oken kavárny na ulici v roce 1948.Politicky nevhodné předměty je třeba eliminovat.Ta plastika je součást historie pražského metra a její umístění mělo a má své opodstatnění.Mne osobně nijak neuraží.

Já jsem článek pochopil tak,že přebyteční lidé(asi tak necelých 100 %) se v posledních chvílích svého života uchylí k lihovarnictví,aby lépe snášeli přihlížení soumraku lidstva. Třeba se to omezí jen na vyspělé země. Jdu shánět destilační kolonu, než je zdraží. Sice nepiju, ale chci být připraven.

Zase ty Řepy.A zas nějaký pán a skupinka dětí v tramvaji.Když se jednou za čas dostanu do OC Řepy,u vchodu a v okolí se vyskytují podivné existence,které tam ještě nedávno nebyly.Nebydlím tam víc než 15 let a za tu dobu se to tam poněkud proměnilo.Dřive jsem takové bizarní výjevy pozoroval až na Andělu.Možná mám zrovna štěstí nebo smůlu,že je tam potkávám.Třeba mi to nějaký obyvatel Řep vysvětlí.

Z naturalu 95 se pro mnoho motoristů stal nepoužitelný sajrajt, takže reálně je cena vhodnější pohonné hmoty o pár korun výš. Do rodinné Octavie FSI už natural 95 netankuji.To bych musel měnit olej každých 5000 km,aby motor vydržel.Časem by se mohla projevit i netěsnost ventilů.Nedej Bože,kdyby auto přes zimu stálo.To si raději připlatím za N 98.Do svého veterána už tankuji jen Vervu 100. Majitelé starších aut mohou být rádi,že ještě existují alternativy k tomuto "ekologickému" humusu.Ale na jak dlouho?

Drobná překážka traktoristu nevyvede z míry. Možná si jí ani nevšimne.

Doufám,že mého Trabanta se to netýká.

Alea iacta est. Proč něco dělat jednoduše a přehledně, když to jde složitě a nepřehledně.

Nemá někdo pár soudků benzínu z německých vozidel odstavených v roce 1945? Potřeboval bych ještě pár let jezdit.

Když jsem letěl já, tak mi balonář vyprávěl o jedné příhodě, kdy se koš s mnoha lidmi lehce ponořil do rybníka a voda smáčela obuv vyděšených vzduchoplavců. Svůj příběh sám nazval "Operace Hindenburg". Směr letu balonu lze měnit podle směru proudění vzduchu v různých výškách. Ti hodně zkušení se trefí na vyznačený bod v letovém dosahu. No a někdy se holt nedaří...Každopádně jsou to frajeři. Já bych na to neměl nervy.

Vybavila se mi scénka "Poctivý nálezce" z tvorby pánů Kaisera a Lábuse.

A komu tím prospějete,co? To je podobně užitečné jako dragster, který zrychlí z 0 na 500 km/h pod 4 vteřiny. Akorát tak pro zábavu. Gréta by možná poznamenala:"How Dare You?"

Soucítil jsem s lidmi v ponorce, neboť jsem podobné povahy jako oni. Paul Henry jako znalec vraku je jasný nadšenec. Ostatní spíše dobrodruzi. Četl jsem knihu od Miloše Hubáčka a příběhy o Titanicu jsem znal od školky. Děda mne od malička vláčel po rozpadlých klášterech, seznámil mne s příběhem Pompejí a nechal mne listovat v knihách z 13. století, které si jako archivář nosil domů z archivů na výzkum. Jednou přinesl domů krabici s lebkami čtyř opatů. To už se babičce nelíbilo. Nic se nemá přehánět. Tajemno a rozkrývání záhad se stalo drogou, bez které člověk nemůže být. Na Podolsku jsem výzkumem strávil několik dní, když byl upouštěn Orlík. Na Červené jsem zkoumal zatopený hřbitov a hledal místo, kde kdysi byla naše rodinná hrobka. Mám naprosté pochopení k motivaci vlézt dobrovolně do ponorky. Mít tu možnost, asi bych měl velký problém odolat něčemu tak velkolepému jako je vrak Titanicu. A normálním lidem se to těžko vysvětluje. Jak bylo řečeno ve filmu Titanic, kdyby k implozi došlo v hloubce, kde se vrak nachází, je to otázka dvou mikrosekund. Pokud tomu nic nepředcházelo, bylo to bezbolestné. Paul Henry je pohřben na místě, které ho bezpochyby velmi vábilo. Nejvíce je mi líto devatenáctiletého kluka. Moc života si neužil.