Že by šéf vojenské rozvědné služby, který je cvičený na mlčenlivost a vyzrazení tajemství se v těchto vodách netoleruje, řekl do novin strategickou obrannou informaci o počtu a rozmístění vojáků své země (byť velmi obecnou a neformální) ... ? 😄😄 ale no tak ...... tito lidé pustí do medií jen to co chtějí (a nebo media již vědí) a jak chtějí a zcela jistě za nějakým účelem. A ten účel ke sdělení ven rozhodně není 🙂 .

Víte, všichni jsme si zvykli někoho vinit a zapomněli na starou dobrou nešťastnou náhodu nebo souhru nešťastných náhod. Děti se pošťuchují na hřišti a Jenda strčí lojzu a ten si zlomí ruku. Dnes bychom ho obvinili, potažmo rodiče a nejraději nechali zavřít. Dítě jde po chodníku, upadne a zlomí si nohu a dnes bychom popotahovali majitele chodníku, že chodník div nevyluxoval. Ano, je to hrozná tragédie, zemřelo dítě. Ale zde vidím více zkur***ných náhod, než zavinění. Motorkář, překážka, kterou objede, zkoprnělý kluk a nemožnost už na to reagovat. To daleko větší odpovědnost jsem viděl v případu, kdy žena malého vzrůstu, která neviděla pořádně přes volant svého velkého SUV, vjela do pěší zóny u rodinných domků a to že přežvejkla holčičku asi vůbec nezaznamenala. Smrt jiné osoby je vždy strašná. Máme z povahy chuť ukázat na někoho jiného. Ale je to tak vždy správně? A pokud tu hodnotíme rozhodnutí soudu, jsou naše znalosti případu dostatečné? Máme přístup k soudnímu spisu, na základě kterého soud rozhoduje a který obsahuje všechny relevantní detaily včetně znaleckých posudků? Nebo tu jen čteme krátké info novináře, který ke spisu zcela jistě vůbec přístup neměl?