Ve své podstatě dezinformace o mrtvém studentovi Martinu Šmídovi vlastně rozhýbala další akce po 17 listopadu 1989.

Myslím, že paní Džamila Stehlíková (rozená Orbadajeva, s vysokoškolským diplomem z Moskvy) je tou pravou a hodnověrnou autoritou. Pro vlastní zviditelnění se je schopna komentovat i volby třeba v Somálsku.

Významově vyzní hloupě a zejména zavádějícím dojmem věta se spojením "...nový majitel a trenér František Straka". Pro méně znalé fotbalového dění působí, že Straka je i majitelem. Buď jmenovat oba dva anebo ani jednoho.

Počátkem šedesátých let došlo v Českém poháru k opačnému okamžiku. Hradec Králové vstřelil rozhodčím uznaný gól, ale jeho střelec Rudolf Tauchen se přiznal, že míč se do branky dostal boční sítí.

Toto zajímavá skutečně všechny. Hlavně, že má statečné děti i s rýmičkou. :-)

V osmdesátých letech hrál v Divadle na Vinohradech skvěle Švejka.

Když už se zde rozebírají rodinné vztahy a vazby, tak by možná pro čtenáře bylo rovněž zajímavé uvést, že Jiří Hálek, který v tomto filmu (ve druhé epizodě "Rukojmí") mistrně zahrál roli prchajícího Čabana, byl manželem výborné scenáristky Ireny Charvátové (například autorky filmů "Housata", "Hadí jed" či "Skleněný dům). Hlavní roli ve filmu "Mezek" dokonce napsala pro svého manžela speciálně.

Nějak mi uniká rozumný důvod, proč je v závěru článku citována Simonová, když je celý obsah o Zelenohorské a Blechové, později Matuškové?

Ta zkratka má znamenat JASNÝ SIGNÁL NEZÁVISLÝCH - i když ta písmena poněkud pokulhávají. Dle článku tedy - počtem hlasů - moc jasný signál toto hnutí nedalo... Anebo dalo?

Zajímavé je, že v jejich řadách je i někdejší poradce bývalého premiéra Čalfy Oskar Krejčí.

Vzpomínám na obdobný gól, který platil. V roce 1981, konkrétně v Bratislavě při kvalifikaci reprezentačního týmu ČSSR na MS 1982, dne 29. listopadu. Naše reprezentace prohrávala od 14. minuty s tehdejším týmem SSSR 0: 1 po brance Olega Blochina. Ve 34. minutě prvního poločasu střílel Antonín Panenka rohový kop přímo do branky. Na čáře anebo už za čarou ho pro jistotu dorazil hlavou ostravský Rostislav Vojáček. Byl to jeho první a poslední reprezentační gól. Už asi z toho důvodu nikdo nezkoumal, zda nedorážel už za čarou v brance?

Kdysi ( asi půlrok po jeho zvolení do senátu) jsem viděl (opravdu nejsem schopen posoudit, zda zmanipulovanou?) krátkou televizní reportáž s lidmi z okolí jeho bydliště. Šlo o nějaké prospěšné a nezávadné občanské aktivity, jako zlepšení dětských hřišť a sousedské akce. Podle jejich tvrzení je odmítnul a ani se blíže neseznámil s jejich problémy či požadavky. Natož, aby je podpořil...

V souvislosti s Prahou jsou velice smutné zkreslující a manipulativni "zpravodajské" záběry nejmenované celoplošné televizní stanice. Při informaci o zatopení podchodu ve stanici metra Muzeum byly stále během dne opakovány záběry, jak tam teče voda po schodech z ulice. Což byla sice pravda. Ale pod těmi schody dole jsou odtokové kanálky, které dobře fungují. Podchod byl jednoznačně, což mi bylo potvrzeno pracovníky Dopravních podniků, zatopen horním stropem, kvůli odkrytí původního povrchu a nedbalému zabezpečení stavby kolejí pro budoucí tramvaje směrem na Václavské náměstí! A to, popravdě, žádná televizní stanice neuvedla. Inu, i tak se dělá "nestranné a objektivní" zpravodajství...

Ladislav Chvalkovský mezi jiným zaujal, během působení v kapele Bohuslava Myslíka u Josefa Laufera, že nazpíval strašně vysokým hlasem úvodní sborový "ječák" ve slavném zahraničním hitu "Sugar Baby Love" (Lauferova verze se jmenovala "Šumař Pépi hrál"). Každý myslel, že to zpívá ženská! Před lety jsem potkal na oslavě narozenin hudebního skladatele Jaromíra Vogela právě Chvalkovského i zpěvačku Věru Nerušilovou. Tak jsem konstatoval, že tam má českého zpěváka s nejvyšším hlasem i zpěvačku s hlasem nejhlubším.

Článek? Vcelku dobrá rešerše a ohlasů ve veřejném prostoru. Jinak redaktor by měl po sobě lépe číst. A vyvarovat se tím věcných chyb. Žádnou "Ligu mistrů" jsme s Gruzií určitě nehráli!

Mnohdy má taková tvrdá lekce význam a vede k probuzení. Jako například prohra reprezentačních hokejistů s Německem 1 : 7 na Světovém poháru 1996. Ta paradoxně dala základ pro pozdější úspěch v Naganu. Obávám se, že v sestavě (a bohužel ani ve vedení) současných reprezentačních fotbalistů nenacházím osobnosti, které by byly schopny sebereflexe a konkrétního poučení se ze včerejšího debaklu. Nakonec to i částečně dosvědčují ta "zametání pod koberec" při aférách Belmondo či trojkolky.

Poslední věta článku nedává v naší mateřštině smysl. Nadstadartní jsou POUZE "nadvlajkové"! Autorka patrně chtěla napsat správně "nadstandardní"?

Se jmény lidí (ale i třeba ulic či divadel) je spojeno mnoho absurdit.

Například porevoluční ministr práce a sociálních věcí ing. Jindřich Vodička byl předtím námořník a později nastoupil jako šéf České plavby labsko oderské a jeho náměstkem byl - pan Cidlina!

Nebo za někdejší prvoligový tým Sklo Union Teplice hrávala počátkem osmdesátých let záložní řada ve složení Jiří Šourek - Jan Pitel - Vladimír Žalud.

Současné Švandovo divadlo v Praze bylo za minulého režimu Realistickým divadlem Zdeňka Nejedlého. A ve Švandově divadle, konkrétněji v jeho tvůrčí dílně, je dramaturgem představení "Eliška Pešková" - pan Nejedlý.

A když již jsme u jména Nejedlý, tak před rokem (v okurkové sezóně) zahýbala médii aférka, že se v Praze bývalý poradce bývalého prezidenta Zemana Martin Nejedlý poloutajeně sešel s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem. A víte, že v Brně se přímo protínají ulice Blažkova a Nejedlého? Konkrétně poblíž Čertovy rokle.

V roce 1976 natočil (na motivy knížky Karla Štorkána "Milion") režisér Jiří Svoboda o této události film "Dům Na poříčí". Dnes na místě zřícené stavby stojí budova hotelu Centrum.

K jeho významným rolím z mládí bez debat patřily i ty v Clémentově "V plném slunci" (1960) ve Viscontiho díle "Gepard" z roku 1963. Bez zajímavosti není, že na motivy předlohy "V plném slunci" byl v roce 1999 natočen Anthony Minghellou remake "Talentovaný pan Ripley" s Mattem Damonem . Na jehož adresu pak uznávaný kritik Berardinelli prohlásil: "Matt Damon představoval důvěryhodného Ripleyho, ale pouze pro ty, kteří v této roli neviděli Alaina Delona."

Zdá se tak trochu všeobecně, že aktuální pokusy současných umělců o realistické portrétní sochy umělecky pokulhávají a všude naráží. Viz například jepičí život obdobné skulptury Věry Špinarové nedlouho po zpěvaččině smrti v Ostravě... Pokud vznikne něco v abstraktnějším duchu, tak je sice také dost kritiků, ale většina spíše mlčí (ve stylu pohádky Císařovy nové šaty), aby navenek nevypadala, že nechápe současné trendy a "hluboké myšlenky" v umění.