Když se podívám, co mi všechno nabízí ČT: sport (hlavně tedy hokej, naposledy domácí mistroství světa s nej komentátorským týmem, nikde jinde se to moc nedá poslouchat, Záruba je prostě Záruba), kulturu, seriály jako Případy 1.oddělení, Devadesátky, Smysl pro Tumor atd., v mimořádných situacích bezpochyby zpravodajství na světové úrovni (naposledy jsme se o tom přesvědčili při povodních). A to opomenu mnoho dalšího. Za cenu, kterou pošlu na naše veřejnoprávní média bych u komerční stanice zaplatil stěží jen za ten sport a to ještě s horší kvalitou. Proto mi opravdu nedělá absolutně žádný problém směšných 25 korun navíc. Je spíše ostudou, že to nepřišlo dávno.
Konkrétně CELKOVĚ sportovní vysílání České televize považuji za jednu ohromnou ostudu. Samozřejmě, hokejové MS v Praze vydělalo ČT za přenosy do zahraničí ohromné částky, to je pravda. Nic také proti panu Zárubovi. Profík každým coulem. Ale vzdání se práv na nejvyšší českou fotbalovou ligu (včetně několikaminutových záznamů to týdenního sumáře), tak si tedy představujete veřejnoprávnost? Vysílání přímých přenosů univerzitních hokejových utkání, která zajímají maximálně pár stovek příbuzných??? Živé přímé přenosy z fotbalových krajských a okresních přeborů by snad měly spíš patřit na regionální kanály? A pokud se tedy chtějí věnovat i menším sportům, proč ALESPOŇ KRÁTCE VE ZPRAVODAJSTVÍ neodezněla minulý týden událost, že česká dvojice žen získala premiérově bronz v kolové na mistrovství světa v Brémách? U sportu s tradicí bratří Pospíšilů, krasojezdkyně Matouškové a dalších? Já si tedy profesionální práci představuji naprosto opačně.
A ještě závěrem jiného soudku závěrem. Nechápu dost dobře, proč má Česká televize v Praze ohromné (výbavou i technikou) hasičské oddělení, jaké nemají ani krajská města, když už se dávno nenatáčí na hořlavé celuloidové filmy??? Co začít šetřit právě zde?
za to, že autorka obtěžuje celé patro zápachem ze svého koše, bych jí přála něco jiného, než pouhý holý zadek. Historka mi vtipná nepřipadá, co je vtipného na tom, že někdo veřejně přiznává svou bezohlednost vůči ostatním.
Zažil jsem ve velkém činžáku lidi, kteří - na rozdíl od autorky - pravidelně vystrkovali nejen odpady (i dlouhodoběji) na chodbu. Myslím, že je jednou konečně vyléčilo, když zas tak "samozřejmě" nechali na chodbě odkapat jejich dva snobské deštníky. I když měli koupelnu o velikosti standardního obýváku... Údajně se jim ony dva značkové skvosty ztratily. Napsali to i na nástěnku. Kdosi tam připsal: "Za dveřmi pravidelně necháváte odpadky, tak ty deštníky asi někdo odnesl do popelnice."
Jak jste přišel na to, že ho chce diskreditovat? Ono to chce číst i články, nejen nadpisy. Vypadáte potom dosti nebystře.
Nevím tedy jak Vy, ale já příspěvek pana Vaňka chápu, že ho ona osoba diskreditovala právě svými názory, o čemž je právě uvnitř článku. Prostě zviditelňováním se na pohřbu a vůbec celou její osobností. A zejména on nepíše, že ho CHCE diskreditovat. To zase nečtete Vy ty jeho čtyři řádky.
Musim ale konstatovat,ze to co Matula natocil,stalo vseobecne za starou backoru.A to nemam na mysli nejakou ideologii,ale jednoduse mizerne zvladal rezijni remeslo.
Já bych nebyl tak úplně (a plošně) kategorický. Tím, že se v mládí věnoval modernímu pětiboji, tak jsou dost autentické i režijně zvládnuté jeho "Stupně poražených". Rovněž "Bloudění orientačního běžce" se řadí v kontextu té doby spíše k těm kvalitnějším filmům.
Když už se zde rozebírají rodinné vztahy a vazby, tak by možná pro čtenáře bylo rovněž zajímavé uvést, že Jiří Hálek, který v tomto filmu (ve druhé epizodě "Rukojmí") mistrně zahrál roli prchajícího Čabana, byl manželem výborné scenáristky Ireny Charvátové (například autorky filmů "Housata", "Hadí jed" či "Skleněný dům). Hlavní roli ve filmu "Mezek" dokonce napsala pro svého manžela speciálně.
trochu jednostranný komentář. Třeba trdelník je fajn. sice by nemusel stát kilo, ale je to moc dobré. Že se dneska na ulici neprodává chleba se sádlem je asi pochopitelné. Stejně jako různé druhy knedlíků. Když to srovnám třeba s těmi japonskými nebo čínskými, tak ty české jsou takové mdlé. Určitě by se to dalo nějak vytunit, ale riziko, že si otevřu stánek a tam budu prodávat něco, co zejména mladí lidé nechtějí a já zkrachuju je příliš velké.
To zas tak úplně není pravda. V samém centru Prahy na rohu ulic Národní a Spálené je Knedlíkárna (dokonce v kamenné prodejně, patrně s mnohokrát vyšším nájmem, než platí stánkaři), kde prodávají různé plněné knedlíky. Sladké i slané. Třeba i slaný karamel. Jasně, je to spíše malá výjimka, lišící se od přehršle hamburgerů, pizz, klobás či trdelníků, ale je přímo v centru a drží se.
Jenže z článku jsme se nedověděli, jestli:
1) nehodu způsobil
2) o ní vůbec mohl vědět
3) náhodou nejde o hon na čarodějnice jen proto,že obětí je slavný cyklista.
Ty informace tam prostě nejsou.
Patrně o svých nehodách dobře ví, když od nich programově mizí opakovaně? A odjíždět by asi správně neměl i pokud on nebyl jejím viníkem? Neposkytnutí pomoci Vám nic neříká? A to je z - i když možná dost nepřesného - článku evidentní.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Ve své podstatě dezinformace o mrtvém studentovi Martinu Šmídovi vlastně rozhýbala další akce po 17 listopadu 1989.