Taky jsme měli učitelku, která nám každý týden kontrolovala špínu za nehty a protože jsem byli z vesnice, tak jsme ji tam měli denně. Ať už od loupání brambor nebo od ořechů. A bylo jedno, že jsme se myli 2x častěji než učitelka sama. Pak nás vzala hezky uličkou mezi lavicemi a všem ukazovala, jací jsme špindírové. V první třídě si na nás městské děti ukazovali prstem, ve druhé třídě na nás pokřikovali a ve třetí už to byla čistokrevná šikana. V páté třídě jsem se občas bál chodit do školy. Kdo to nezažil, nepochopí. Učitel, který toto nepochopí, nemá ve škole co dělat. Bordel na pokojích se dá řešit i jinak než všeobecnou ostudou a děti by se měli učit především vzájemnému porozumění, než posměchu. Každý vyrůstá v jiných poměrech a s jinými návyky a škola by měla spíš pomoci tyto rozdíly vyrovnávat.
Ono je potřeba především postarat se o změnu produkční politiky. Pokud české firmy získají ve světě lepší pověst, tak přestaneme být levnou pracovní silou, s tím stoupnou mzdy a také příjem do státní pokladny. Ale to je zase jen a jen na nás lidech, abychom vytvářeli takové produkty a služby, které budou žádané ve světě a nespoléhali na to, že nás zaměstná zahraniční korporát. K tomu by měl pomoci stát, aby vytvořil lepší podmínky pro růst českých firem v zahraničí.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Kdy už konečně budou mít soudy u nás takovou odvahu?
1 odpověď