Bylo by vhodné zvažovat o univerzitách typu "open access", které by povinně nevyžadovaly maturitní vysvědčení, namísto toho by pro zájemce poskytly přípravný kurz následovaný přijímacími zkouškami pro splnění modulů například z matematiky, fyziky, nebo angličtiny. Studijní programy by byly modulární a online, což by znamenalo, že veškeré studijní materiály, přednášky a testy jsou v aplikaci, za kterou student každý měsíc platí nějakou rozumnou částku, pokud ne přímo za balíčky kreditů. Aplikace by obsahovala nesčetné množství interaktivních prvků. Výhodou by bylo rovněž, že by si student sám zvolil tempo, jakým chce nebo má možnost studovat. Parametry by bylo studium pouze omezeno principy návazností a po splnění minima kreditů z předchozího semestru by mohl pokračovat dále a jedno, jestli mu semestr zabere 3 měsíce nebo rok. Díky této online distanční formě by mohlo být studium přístupné všem a neexistoval by žádný limit v tom kolik studentů lze přijmout do programu. Na druhou stranu by tato forma měla být placená nějakou symbolickou částkou, aby si studium mohli dovolit všichni a splnilo tak účel vytvoření vzdělané společnosti. Vzdělání totiž podle mě rozhodně není jenom o tom mít lepší pozici na pracovním trhu, to je jen třešnička na dortu, skutečný význam vnímám ve zvýšení kvality myšlenkovych procesů a vnitřního růstu.
Říkám to už více než 5 let. V česku to směřuje k tomu, že část bytů (odhad v extrémním případě až 60%) zůstane neobsazených - lidi na to mít nebudou, nebo zkrátka majitelé si nebudou chtít prodělávat starosti s pronajímáním, zatímco v těch zbývajících bude žít i několik rodin v jednom bytě, aby to bylo alespoň nějak zvládnutelné. Řešením z téhle zapeklité bytové krize vzhledem k tomu, že masivnější výstavba nových bytů zůstane i nadále přidušená by bylo rozvolnění pravidel pro umisťování karavanů, maringotek a mobilheimů, nebo montovaných domků na soukromých pozemcích i bez nutnosti stavebního povolení a to pro účely bydlení. Tohle je asi ta nejjednodušší cesta, jak to alespoň nějak smysluplně řešit, aby nebylo to vlastní bydlení tak úplně nedostupné.
Neplacení výživného je hnus, ale tahle změna by měla být udělaná důsledně. Čili neplatič by měl mít v první řadě vytvořený psychologický profil s motivem toho proč teda neplatí. U někoho může jít o shodu okolností (ztráta zaměstnání, úraz, nemoc, nezamestnatelnost), ale nejspíš tam někdy taky bude hrát roli vyčůranost některých a podle toho by se pak měly odvíjet další kroky. Kdo neplatí systematicky s úmyslem neplatit, pro toho by mělo být to krajní řešení. Jiné varianty by pak měly být posuzovány individuálně, ale hlavně by měly být řešitelné a stát by měl taky ukázat nebo ještě lépe prorazit cestu jak to řešit, když už tu jednou máme tak přebujelý byrokratický aparát, tak ať je k něčemu. Věc která s tím souvisí okrajově pak je oddlužení. Proč se prostě nezavede pravidlo že exekuce se automaticky nepřevedou do procesu oddlužení tím že by se to prostě sjednotilo do jediného procesu? Dneska už si na černo nikdo neriskne pracovat, každý má bankovní účet, řešení zintegrovat cely proces se tak nabízí samo.
Na tom není co řešit. Kdo se připojuje a je pomalejší, toho předjedu levým. Měl by mi pak technický umožnit se zařadit zpátky, nebo přidat, abych se mohl zařadit zpátky co nejdřív. O žádnou nepovolenou jízdu v levém pruhu tak nejde, je to standartní předjíždění z hlediska zachování maximální plynulosti, nikoliv pouze rozměr gentlemanství jak zde autor poukazuje.
Hele lidi, co kdybysme se domluvili, že jim tenhle tejden trochu zahejbem statistikama a budem jezdit -10km/h pod limitama+ všechno dodrzovat, abychom tím ukázali že žádnou represí v časech budoucích nepotřebujeme? Každý samozřejmě sám za sebe, začne od sebe. Jen nápad, mě to třeba nic neudělá přijet někam o 5 minut dýl 🙂 myslím že z toho budou tam nahoře všichni v šoku, že se žádná silniční apokalypsa nekoná
Nejsem si úplně jist, jestli by měla škola v dnešní době ještě sloužit jako určitý širokospektrální kurz k přípravě výkonu povolání. Za manufaktur koncem 19.stoleti, když byla potřeba šička, nebo dělník do fabriky na výrobu hrnců bylo jediným východiskem mít to navázané na vzdělání, neexistovaly technologie, které máme dnes a které umožňují minimálně tu teoretickou část studovat z větší části v teple domova. Osobně tak vnímám školu jako něco, co slouží primárně studentům chápat svět ve kterém žijí, zároveň kultivovat vlastní projev, dokázat přemýšlet v abstrakci, zároveň logicky. Ikdyby se nějakým způsobem změnila koncepce maturit s tím, že maturitní zkouška odpadne a akcent se přenese do absolvování jednotlivých ročníků s přiměřeným zvýšením náročnosti studia se zachováním maturitní závěrečné práce, pořád má vyšší hodnotu pro studenta to jak pilně studoval a co mu takové studium dokázalo dát, nikoliv tedy jen ten papír pro potřeby zaměstnavatelů.
Maturita by se měla v kontextu současnosti chápat jako naprostý základ, který sice k výkonu konkrétního povolání nepřipraví, ale poskytne rámec vědomosti, na který lze dalšími moduly navázat a hlavně prokáže, je absolvent je člověkem schopným se učit, což je pro výkon jakékoliv práce naprosto klíčové. Přípravu k budoucímu povolání by tak měly zajišťovat specializované kurzy pro úroveň vyučení, vyšší odborné školy, případně školy vysoké. To nakonec také může vymanit Česko z pozice montovny a levné pracovní síly, ktera přestává být levná, ale ekonomicky... Snad jindy :)
A co kdyby si tam nahoře přestali všichni poměřovat p**díky a řeklo se, že ok tak jsme to zkusili, ale tudy cesta nevede a začlo se všeobecně diskutovat o tom, jak zlepšit světový mír ku blahu a spokojenosti všech? Nikdo z těch mocipánů totiž nedokáže uvažovat nad meze dobra "pouze pro vlastní", což zavání pouze egoismem. Nikdo se totiž nezeptá těch druhých co vlastně chtějí a kde najít nějaký kompromis.
Autor zde vystihl základní myšlenku z pohledu Ukrajinců - proč vůbec chtít bojovat za oligarchy a za zkorumpovaný systém... Otázka kterou by si mohl čitatel na místě položit by mohla znít - proč bychom vlastně měli pak chtít bojovat i za tuhle vlast když je to tu vlastně podobné (korupce, máznuté zakázky, neefektivně rozdělené - např. přebujelou byrokracií /rozkradené veřejné prostředky) ?
Jenže co s tím naděláme? Ono jaksi neexistuje žádné politické uskupení které by proklamovalo že kompletně legislativně přenastaví - zresetuje celou ČR zneplatněním všech dosavadních zákonů a zavedením nových v nové a mnohem jednodušší konfiguraci. Mělo by se začít tímto, ale to by znamenalo desetitisíce až statisíce člověkohodin práce, zorganizovat týmy odborníků, dost možná zapojit i AI, hlavně pak to schválit.
Kdo chce víc, nemá nic. Zrovna u tabáku by bylo vhodné uvažovat o ročníkově progresivním koeficientu, kdy by se zavedla určitá forma prohibice. Nakup na OP max 1 karton/ týdně, nebo 1 krabička denně následující týden. Budeme brát v potaz, že krabička stojí 100kc, spotřební daň pro starší 60 let by byla 10%, 50-60 let 20%, 40-50 let 30%, 35-40 40%, 30-35 let 60%, 25-30 let 100%, 20-25 let 200%, 18-20 let 500% a pod 18 let by krabička stala 100 násobek hodnoty normované krabičky, pod 15 let nelze cigarety zakoupit, protože jejich nákup je vázaný na OP. Křivka by samozřejmě byla spojitá a procentuální sazba by se snižovala každý měsíc dle data narození naskenováním OP. Pokračování grafu pod 18 let je způsobeno hyperbolou, která pod tímto věkem přirážkou nahrazuje pokutu. U alkoholu případně dalších připravovaných věci bych volil obdobně, ale mírnější nebo naopak u jiných věcí ostřejší průběh funkce. Primárním účelem by bylo připravit se mezigeneračně na to, že někdy za 50 let zkrátka nikdo klasické retka kouřit nebude (my už tu nebudeme, nás se to tolik týkat nebude, ale naši potomci mohou žít zdravější život). A to ne proto že by cigarety dostupné nebyly, nebo byly zakázané.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Padají tu argumenty, "proč by měli být úspěšní trestáni neschopností neúspěšných". Stačilo mi pak projet diskuzi, abych dokázal odhadnout, že cokoliv napíši, bude reagováno předvídatelnou odezvou, přesto se podělím. Tedy ikdyz nepatřím mezi nejbohatší, ale ani mezi nejchudší, jsem pro Reagana. V trochu jiné rovině sám pravidelně přispívám na charitu (ne nějaké závratné částky, ale pro ten pocit, že můžu pomoci, cítím se díky tomu užitečný o trochu víc) a zároveň chápu roli státu jako solidárního systému, kde to bez toho přerozdělování tak úplně nejde. Na druhou stranu jsou to jen peníze a nepřipadal bych si zrovna zdravě, kdybych v křeči jako někteří řešil, jestli budu mít měsíčně o pár tisíc míň nebo víc. Těm kdo se zde chtějí hádat do krve o nějaké své drobné bych přál, aby se také dokázali cítit lépe a užitečně, aby jejich život byl naplněný něčím smysluplným a část z nich, která to tak má, se dokázala vymanit z pojetí tzv. zbytečných lidí, kteří sice jsou bohatí, ale nepřinášejí společnosti žádný užitek, zajímá je jen vlastní zisk. Dokud se tohle nezmění, nikam se jako společnost neposuneme. Je třeba naučit se vnímat svoji roli v kontextu celku. Bohužel, tak to je a uvědomuji si, že v českých podmínkách (přebujelá byrokracie tomu také moc neprospívá) možná příliš bláhové. No a teď do mě.
2 odpovědi